Profesoři Smetana a Trněný čestnými členy odborných společností

8.11.2010, rubrika: Servis, strana: 31, autor: (jass)

Na úvod Pražského hematologického dne převzali 14. října 2010 v Karolinu významné profesní ocenění dva přední čeští hematologové.

Čestné členství v České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně bylo uděleno prof. MUDr. Karlu Smetanovi, DrSc., k jeho životnímu jubileu. Profesor Smetana (*1930) je světově uznávaným odborníkem v oblasti experimentální hematologie, především ve výzkumu ultrastruktury a jemné morfologie krevních buněk. Do roku 1984 vedl oddělení hematologie a cytologie Ústavu experimentální medicíny ČSAV, poté přešel do Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde působil jako ředitel až do roku 1990. Své zkušenosti uplatnil v následujících letech jako vědecký pracovník klinického úseku.

Diagnostika z jediné buňky

Jak jubilant uvedl ve svém krátkém vystoupení, „krevní morfologie je nový směr, který už začal přinášet ovoce. Současné snahy se upínají k tomu, aby se na úrovni jedné buňky s využitím exprese molekulárních a biochemických procesů dal vyslovit závěr, zda tato buňka bude proliferovat, nebo je odsouzena k zániku. Tento směr dnes patří k hlavním trendům ve vědě na celém světě. Jsem velmi šťastný, že i u nás se začíná pěstovat. Nemáte tušení, co se dá vyčíst z pohledu na jednu jedinou krevní buňku, ať už normální nebo leukemickou.“

Fascinace tekoucím orgánem

Čestné členství v České hematologické společnosti ČLS JEP získal prof. MUDr. Marek Trněný, CSc. (*1960), přednosta 1. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze a ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze. Stojí v čele transplantačního programu kliniky a lymfomového programu. Je také předsedou Kooperační lymfomové skupiny a členem European Blood and Marrow Transplantation Group, European Hematology Association a American Society of Hematology.

Profesor Trněný nemohl ocenění převzít osobně z důvodu pracovní vytíženosti. Jak uvedl v jednom z dřívějších rozhovorů, na svém oboru nejvíce oceňuje prudký rozvoj, díky němuž se v současnosti daří zachraňovat ještě donedávna beznadějné případy, a na krev pohlíží jako na „tekoucí orgán“.