David Jan Novotný: Židovské město ****************************************************************************************** * David Jan Novotný: Židovské město ****************************************************************************************** 2. 9. 2010, Autor/ři: Ondřej Horák David Jan Novotný včera získal Literární cenu Knižního klubu. Jeho román přináší příběh z povodní v roce 2002. Mám takový zvrácený sen, že bych jednou nějakému průvodci vyrval z ruky ten deštník, za kt jako za zvukem krysařovy píšťaly, odvedl celý zájezd do Troje ke slepým ramenům Vltavy a t říká spisovatel David Jan Novotný o davech turistů, kteří se denně hemží pražským Židovský Právě do tohoto "města ve městě" umístil David Jan Novotný (1947) svůj román Sidra Noach, židovskou komunitu během ničivých povodní v roce 2002. Román byl včera vyhlášen vítězem 15 Literární ceny Knižního klubu a autor získal odměnu sto tisíc korun. HN: Váš román se odehrává během povodní v roce 2002. Jak dlouho jste jej tedy psal? S přestávkami pět a půl roku. Ona to původně měla být novelka, jenže ve chvíli, kdy dáte d chlapů, kteří se tam sejdou, tak zjistíte, že to nemůžete napsat jako fastfoodovou story, nich má nějaký osud, a čím jsou starší, tím je ten osud košatější. Takže mi to začalo kypě Mezitím jsem ale psal ještě nějaké jiné věci, pak navíc přišly povodně v roce 2006 a já js otázku, jestli vůbec má cenu o povodních psát. Teď je opět doba, aby si člověk tuto otázku HN: Když člověk stráví nad románem pět a půl roku, tak k tomu asi musí už mít nějaký osobn je příběh románu Sidra Noach autobiografický? Ten proces psaní románu vyvolal v mém mozku určité asociace, a tedy vzpomínky. Na druhou s historická fakta, protože reálné dějiny nelze v tomto případě pominout. Nacisti tady byli, byli, Sověti v roce 1968 přijeli... Je to tedy určitá mozaika, kde se autobiografické stří prolínají s fabulací. Jsou tam vymyšlené postavy, ale i Karol Sidon či Arnošt Goldflam, do objeví postava z mé jiné knihy. HN: Ve vašem románu hraje ale svou roli také biblický příběh o Noemovi. Jistě, tomu se nemůžete vyhnout, protože Noe či Noach je synonymem potopy. Nicméně Noe byl rozporuplná postava. Jedna věc je, co zachránil, a druhá věc pak lidé, které tehdy nechal ti, kteří se mu předtím posmívali, že staví loď. Ovšem jemu potom zas ty obrazy lidí stojí marně se snažících dostat na jeho archu musely velmi hryzat svědomí. HN: A co nám Noemův příběh říká o současných povodních? Člověka to nutí přemýšlet... A pak vidí, že planeta se z těchto událostí vždycky nějak otř to nemusí přežít, je člověk. Možná, že jednou vymřeme jako dinosauři, Země se z toho zvetí nějaký nový druh blba obecného. HN: Takže vnímáte povodně a další přírodní katastrofy jako morální políček pyšnému člověku To ne, hlavně jde o schopnost, respektive absenci schopnosti číst přírodní znamení. Lidé d táhne ptactvo, kudy teče říční proud, dnes už se na to téměř nedívají, ale i když se nakrá to pak neumí přečíst. HN: V románu Sidra Noach píšete o pražském Židovském městě. Je to stále autonomní svět? Je to pořád svět sám pro sebe, vesnice, kde se skoro všichni známe navzdory tomu, že se ta turistů. Já jsem se tam přistěhoval před devětapadesáti lety a naše ulice Bílkova byla teh strany Praha I - Staré město a z druhé strany Praha V - Josefov. HN: A může někdo, kdo Prahu nezná, váš román brát jako věrný obraz zdejší židovské komunit Je to obraz literární, všichni členové Židovské obce v takzvané Páté čtvrti nebydlí. Ještě židovského ghetta se někteří bohatší lidé odstěhovali na Vinohrady, navíc šoa jich přežilo ta komunita žije pohromadě, každý pátek večer se sejde v synagogách. Já tedy ráno chodím d synagogy, protože to mám dál... HN: Protože to máte dál? Tím ukazujete, že jste udělal pro návštěvu synagogy víc? Jsou dva výklady. Podle jednoho se má chodit do té, co je nejblíž, podle druhého zas do té aby člověk prokázal svou vůli. HN: Zmínil jste asanaci židovského ghetta na konci devatenáctého století. Šlo to tehdy řeš Byl by to jistě architektonický unikát, na takové malé ploše zůstalo šest synagog, tři kos židovský hřbitov. Je to diskutabilní. Někdo říká, že to bylo hygienicky neúnosné, dnes vím řešit rekonstrukcemi. Hypotetickou otázku, zda se to mělo stát, či nikoliv, nemá cenu řešit, někdo říká, že to b zas, že ne. Já bych spíš asanoval Hotel Intercontinental, ten bych zboural hned. Kvůli téh architektury se musela odstěhovat řada mých spolužáků, protože tehdy zbourali asi deset do HN: Která kniha umístěná do tohoto prostoru patří k vašim oblíbeným? Asi Pátá čtvrť Viktora Fischla, kterou lze vnímat jako jakousi odpověď Gustavu Meyrinkovi. literatury z tohoto prostoru není - na rozdíl od výtvarných děl a fotografií. I proto jsem román začal psát, cítil jsem vůči tomuto městu ve městě určitý dluh. HN: Když mluvíme o pražské židovské čtvrti a o literatuře, nemůžu se nezeptat i na to, jak kafkovský mýtus? Pro turistický byznys je jistě blahodárný, ale jinak nemálo podivný. Franz Kafka ve svých svět, který neexistuje. Přitom všichni mluví o Kafkově mystické Praze. Navíc jeho texty lz všeho, ovšem kdo zná Kabalu, tak Franze Kafku jistě dokáže chápat daleko lépe, protože jud mystika u něj hraje podstatnou roli. HN: Bez toho tedy nelze literárním textům Franze Kafky dostatečně porozumět? Hromada lidí Franze Kafku čte a nechce přiznat, že tomu nerozumí, a pak jsou lidi, kteří j vzdělaní na to, aby jeho texty vnímali hlouběji. Řehoř Samsa z Proměny je úžasným příklade metamorfóze - když se promění v brouka, tak to je poslední fáze stěhování duší. Pak ho zaš služce, ať "to" vyhodí. V té chvíli je jeho duše osvobozena. Zabití Josefa K. také není tragédie, neboť jeho duše je vysvobozena z našeho bídného světa to, kolik dveří jste při četbě Kafkových textů schopen otevřít. HN: Česká společnost se často prezentuje jako ta, která nikdy nebyla a ani není výrazně an to vidíte vy? Byla antisemitská a antisemitská také je. Ne nějak moc, ale je. Není to tak dávno, co náck chtěli procházet Maiselovou ulicí, stále se najdou lidé, kteří citují Protokoly sionských to tady pořád je a bude. Je to ale vlastně antisemitismus latentní, protože plno nácků Žid nebo je nepozná - nemá s nimi tedy negativní zkušenost, přesto se proti nim vymezují. HN: Je špatně, když člověk nerozlišuje mezi Židy a Nežidy? To samozřejmě není špatně, mizery najdete v každé společnosti, jen jsem tím chtěl ukázat, slepými náboji... Státní antisemitismus a antisionismus tady totiž byl pěstován už od pade Sověti zjistili, že Izrael nebude komunistickou zemí, protože kibucy jsou něco odlišného. Zapomíná se spousta věcí, třeba to, že tehdy měl na Blízkém východě vzniknout stát židovsk arabský, ovšem Palestinci to odmítli. Problém mezi Židy a Palestinci také nevznikl až v ro HN: Jakou podle vás hraje při vnímání Židů roli to, že jsou Bohem "vyvolený národ"? Kdo je nejmladší sourozenec, ten asi dobře ví, o co jde, protože většinou bývá mazánkem, a dělají nejrůznější naschvály. Všichni vám to dávají sežrat. Vyvolenost je tedy především v A pak sedíte se sourozenci, všichni už jste v důchodu, ale oni vám pořád vyčítají, že vás nejraději. Co s tím můžete dělat? Říct mamince, že o její přízeň nestojíte? HN: Vím, že vaše rodinné náboženské základy byly původně jiné. Jak jste se k judaismu dost Můj dědeček byl profesorem teologie, já jsem se narodil a byl vychován v evangelické rodin čtyřicítce jsem se s křesťanstvím, s evangeliem, už nějak nemohl srovnat. Protože jsem věř tak jsem hledal východisko - opustil jsem Nový zákon a vrátil se k Tóře. Nicméně abych moh musel bych se zbavit své katolické ženy, což já bych nikdy neudělal. Jsem tedy, jak se psá "mojžíšského vyznání", takže formálně Žid nejsem. HN: Vy jste měl i předtím až příliš pestrý život... Vaše rodina byla šikanována komunisty také vystřídal řadu povolání. V padesátých letech dědečka vyhodili z fakulty, protože nechtěl smiřovat Boha s Marxem - t nejde. Strýce zavřeli, tetu zavřeli... Před vojnou jsem byl pasákem krav, kočím, závozníke krátce i sekretáře Jiřímu Suchému. HN: A pak přišel rok 1968. V osmašedesátém celá má rodina emigrovala, protože socialismus s lidskou tváří, tomu jsme zkuste si před to ještě předsunout slovo "nacionální" a uvidíte, jaký to byl nesmysl. Jen já, který příbuzné pomáhal vypravovat, jsem to nakonec do exilu nestihl. Pak už jsem n jsem místo do svobodné Evropy zamířil do československé armády. Po vojně jsem se ale prosm těsně předtím, než ministr vydal vyhlášku, že děti lidí vyloučených ze strany nebo emigran přijati. HN: Jaká byla na FAMU tehdy atmosféra? Hlavní problém byl, že i když jsme tam strávili pět let, tak jsme se vzdělávali pouze prvn protože ty další nás vedl Ludvík Toman, což byl komunistický kádr na kvadrát, jehož inteli než malá. On byl tehdy ústřední dramaturg na Barrandově. A jak jsme mluvili o těch vyvolených, tenhle člověk, když jsem pak na Barrandov nastupoval prohlásil, že jsem jeho nejnadanější žák... To bylo jako polibek smrti. Tehdy tam bylo mož angažované a dělat kariéru, nebo psát věci apolitické. To jsem se snažil dělat já. HN: Často se operuje s termínem "židovský humor". Jak byste ho charakterizoval? To nevím, je to asi spíš v náhledu na svět, protože my opravdu posledních sedmdesát let ka a děkujeme Bohu, že jsme se dožili rána... Protože dožít se druhého dne není samozřejmost. brát život s jistým nadhledem, v tom to asi vězí. Teď zrovna ale žiju představou, že až budu kamarádovi posílat dopis, koupím jednu známku s a druhou s Myšpulínem a pošťácké razítko je nerozlučně spojí. Česká společnost antisemitská byla a antisemitská také je. Ne nějak moc, ale je. Není to t náckové s fakulemi chtěli procházet Maiselovou ulicí. David Jan Novotný, spisovatel SIDRA NOACH Tak se jmenuje rozsáhlý román Davida Jana Novotného, který se stal vítězem 15. ročníku Lit Knižního klubu. Kromě vydání románu toto ocenění přináší autorovi románu také finanční odm od tohoto ročníku zvýšena na sto tisíc korun.