David Jan Novotný: Děsí mě démoni, které mají lidé v sobě ****************************************************************************************** * David Jan Novotný: Děsí mě démoni, které mají lidé v sobě ****************************************************************************************** 2. září 2010, 10:08 , František Cinger David Jan Novotný vyhrál s rukopisem Sidra Noach literární soutěž Knižního klubu. "Děsí mě mají lidé v sobě. Devianti, které potkáte, ani nevíte. Jedete metrem a ptáte se: Kdo z nic pan Fritzel z Rakouska. Zjistíte pak, co je to za zrůdu. Žádné monstrum. Když přijde čert ho," řekl v rozhovoru pro Právo Novotný. Stal jste se vítězem 15. ročníku soutěže Knižního klubu s rukopisem nazvaným Sidra Noach, čtený v synagoze věnovaný Noemovi. Jaký je to pocit, když jste v roce 1997 získal „pouze“ svého rukopisu Můj nejlepší kámoš? Pocit zvláštní. Dopsal jsem ho 17. listopadu 2009 a říkal si: Kde hledat nakladatele? Každ vyhlašování vítězů, tak jsem si říkal, že ho pošlu do soutěže. Byly dvě možnosti. Člověk m na obě. Základem příběhu je zážitek z povodní roku 2002, kdy bylo mj. evakuováno pražské Staré Měs Rozhodl jste se psát bezprostředně poté? Ne, ale psal jsem ho tak pět a půl roku. Téma povodní mě zajímalo, mimochodem jsem se už j inspirovat. Fenomén povodní, které se na nás vrhnou, mě zajímal právě v kontrastu s fenomé socialismu. Ale voda to nemyslí zle, nedělá rozdíly, neřekne: Tohle jsou Židé, ty spláchnu Voda se s nikým nemaže, protože to nemyslí nijak. Lidi si naopak říkají, že jste rasový, t Měla to být taková novelka. Jak jste přijal inspiraci, že evakuace před vodou připomíná transporty, nebo emigraci? Spojitost byla jednoduchá. Jakmile začnete vyprávět příběhy postav, kde máte sedmdesátilet odříznout minulost. Jakmile to jsou Židé, tážete se: Co s nimi bylo? Jak přežili rok 1942, vše ve vztahu k vlastně nevinnému živlu. Teď po 400 letech vybuchla na Sumatře sopka. Dělá to síla Země. Člověk si neuvědomuje, že nám tím dává najevo, jestliže si nedáme bacha, můž Vyhyne lidstvo. Místo dinosaurů se vyvinulo něco jiného. Je to paralela k tomu, že lidská daleko horší. Máme možnost vybrat si mezi dobrem a zlem. Příroda tyhle kategorie nezná. Proto ten Noe? Svět pokolení před potopou hřešil. A Noe v prostředí, kde žily stovky lidí, stavěl loď. Vš K čemu? Bůh nás potrestá! Aby to nemusel dělat sám, pořídil si tři syny. Posmívali se i dě napsané v tóře; když se zvedne potopa, volají na něj: Co s námi uděláte? Celou dobu jste s odpluje. Lidský rod vyhyne. V křesťanském podání je to pozitivní postava, ale konec příběh hořký. Lidé nedbali znamení. Přišla veliká voda, a kdo byl jako skaut připraven, přežil. Je to snad ve vašem podání obraz blížící se apokalypsy? Ten termín nemám v lásce. Když si přečtete Zjevení sv. Jana, křesťanství ho vykládá maličk čtyř jezdců, kteří vylévají koflíky hrůzy, je to spíš pomsta. Takové katolické strašení. M které mají lidé v sobě. Devianti, které potkáte, ani nevíte. Jedete metrem a ptáte se: Kdo Nějaký pan Fritzel z Rakouska. Zjistíte pak, co je to za zrůdu. Žádné monstrum. Když přijd poznáte ho. Píšete: Kde je světlo, je i stín. Kde je pro vás světlo a kde stín? Světlo osvětluje. Objasní vám, co v noci nevidíte. Ve stínu to můžete vytušit. V rozpálené můžete schovat. Má to víc významů. Ty mě zajímají. V románu opisujete poměrně dlouhý oblouk téměř z 19. století po dnešek. Co si uvědomujete zkušenost lidí, jejichž život popisujete? Dědičná paměť. Když chodíte do synagogy, čte se každý týden jedna část tóry a člověk si uv byla zkušenost židovského národa. Jak přes strázně, které měl v Egyptě, Babylónii, to nemě to sdílená zkušenost po „zboření chrámu“, dvoutisíciletá cesta světem. Mezi Židy moc neusl emigrace. Oni jsou stále na cestách. Vyhánění se opakuje, nejen jim. Teď Romům ve Francii. předchůdci chovali jako on, tak se Miklós Sarközy nestane nikdy francouzským prezidentem. připomíná: Buďte přívětiví k cizincům, nediskriminujte je, protože vy jste byli cizinci v víte, jaké to je. František Cinger