Šetření na nesprávném místě ****************************************************************************************** * Šetření na nesprávném místě ****************************************************************************************** 27.9.2010, 18:10, pořad: Názory a argumenty Jan FINGERLAND, moderátor -------------------- Učitel, známý z jedné povídky Šimka a Grosmanna, nechtěl slevu zadarmo. A i zkušenost nás i úspora může přijít  docela draho, když se šetří na nesprávném místě a v nepravý čas. Pří nevhodné úspory mohou být škrty v oblasti vysokého školství. Je to opravdu moudré z hledis národa? Tak se ptá Petr Holub. Petr HOLUB, redaktor -------------------- Vzdělání už není budoucností českého národa. Tak by se dalo interpretovat vládní rozhodnut příjmy vysokých škol sníží o desetinu. Zvláštní na tom je, že se s tím veřejnost a vlastně školy bez řečí snižují. Snížení o deset procent na dvaadvacet miliard korun v roce 2011 je zásahem. Tím spíše, že od roku 2007 do letošky se příjmy o dalších deset procent snížily t tomu přidáme desetiprocentní zvýšení cen během čtyř let, tak se dostaneme k poklesu příjmů školách o třetinu. Nutno připustit, že právě v roce 2007 se státní dotace univerzitám mimo ale současný pád je skutečně strmý. Univerzity už upozornily, že v příštím roce budou přij méně zájemců, než dosud činily. A tak se kvalitní vzdělání stane pro nějakou část populace Zástupci vlády v čele s ministrem školství Josefem Dobešem reagují, že na tom není vlastně Drží se přitom široce přijímaného názoru, že na vysokých školách studuje příliš mnoho mlad z nich k tomu nemají předpoklady. A tak bude jenom lépe, když se přístup na vysoké školy o sdílí i prezident Václav Klaus a také jeho někdejší konkurent Jan Sokol. Zástupci průmyslu upozorňují, že v Česku máme nedostatek řemeslníků a že za chvíli nebude nikdo, ať to řekne kdo by stál u míchačky. Zmíněná úvaha je ve svém celku chybná. Kvalita některých škol se m když se do nich omezí přístup, o tom se dá v klidu diskutovat. Ovšem úvaha, že se zvýší kv škol obecně, když se jim vezmou peníze, je naprostý nesmysl. Když bude méně peněz, tak se na učitelích a omezí se přednášky či semináře, prostě vzdělávací nabídka. K omezení počtu ty údajně schopné dojde až v druhém dějství, protože nižší přijímací kvóty mohou mít vliv let. Pokud se užívá podobný argument v politické debatě o snížení dotací vysokým školám, t větší obavy o českou vzdělanost spíše tento argument než samotné finanční škrty. Tímto bon říci, že česká politická intelektuální elita nepřemýšlí. Jde o to, že má nějaký silný důvo scestný argument o omezení přístupu na univerzity používat. Je známo, že nikdo na univerzi zvětšovat nabídku svých služeb. Profesoři chtějí přirozeně učit co nejmenší počet studentů své skutečné následovníky, což v aule s dvěma sty posluchači nepřidá do úvahy. Anebo prost méně práce. Stejné je to se studenty. Čím víc nových zájemců o vzdělání přijde na univerzi mají konkurenci při výuce, či v pozdějším zaměstnání. Argument o omezení přístupu na unive lidi na vysokých školách paradoxně směřuje s vyhlídkou, že jim stát vezme peníze. Strany v získaly většinu v parlamentu tím, že je volili především vzdělaní lidé a úplně v první řad do volebních místností vypravili vysokoškolští studenti. Když začali vládní politici po vo tom, že zavedou školné, ozvala se z vysokých škol kritika. Když se mluví o rozpočtových šk mlčí. Je to jednoduché. Český vysokoškolský systém tvoří zvláštní společenskou elitu. Do t dostávají rodiny, které je stát ochoten během studia jejich dětí podporovat nemalými částk daňovou slevu na studenta a zároveň na něho berou sociální dávky. Sami studenti jsou v soc dětí, kterým jejich rodiče zaručují bydlení. Navíc mají řadu studentských výhod, například za příležitostnou práci, neplatí sociální pojistné a využívají řadu slev například v dopra čekal, že stát investuje do vysokého školství, aby vychoval vzdělané lidi, kteří posunou e vyšší vývojový stupeň. Místo toho je hlavním účelem všech dotací vytvoření systému, který část mladé populace před nástupem do práce, prodlužuje jim bezstarostné dětství a finančně rodinám. Není divu, že se tento systém zneužívá. Když necháme stranou sociální dávky, tak roce bude takto zneužívat část z dvaadvaceti miliard, zatímco letos se zneužívala část ze miliard. Vedle toho se odsouvá jakákoliv možnost na zavedení školného, které může být jedi nedostatek financí a nefunkčnost celého systému. Ale právě tuto strategii odmítá většina ú s vysokoškolským vzděláním. Nejde jen o to, že by se platilo, vůbec by se zavedla konkuren mezi studenty i mezi učiteli a všichni by tedy museli víc pracovat. Značná část populace b výlučnou pozici rodin vysokoškolských studentů a vláda by musela připravit věrohodný plán, podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva tuzemské ekonomice. Jsou to ohromné možnosti, republika nedokázala  využít. Mohou posloužit dalšímu vzestupu celé země. To by se ale mus univerzitách jít dál než k zásadě, že je třeba šetřit, a oddělit stávající elitu od zbytku