Jak vyprázdnit pojem škola ****************************************************************************************** * Jak vyprázdnit pojem škola ****************************************************************************************** 02.08.2010, JAKUB JIRSA Značná část finančních prostředků a energie věnovaných na školství a jeho reformu se promr společnost ztratí ze zřetele, že vzdělání mladých lidí je neinstrumentální činností, jež m sobě. Současní reformátoři školství si vůbec nekladou otázku, co vzdělání, škola či univerzita j reformy jsou proto jen důsledkem aplikace nereflektovaných ideologických předpokladů. OBSÁHLÝ ESEJ To je ústřední teze knihy Wasted: Why Education Isn't Education (Promarněné šance. Proč vz nevzdělává) profesora sociologie na Univerzitě v Kentu Franka Furediho. Ten v posledních d vydal sedm knih, které se zabývají například rodičovstvím (Paranoid Parenting - Paranoidní intelektuála ve společnosti či během války proti terorismu (Where Have All the Intellectua poděli všichni intelektuálové?, Invitation to Terror - Pobídka k terorismu). Jeho poslední šance nenechá nikoho chladným. Buď člověka bojovně naladí proti reformním orgiím školských naopak zapříčiní, že ji znechuceně odloží jako konzervativní propagandu. Propojuje Furedih dětí a o roli vzdělanosti a kultury v dnešní společnosti a stejně jako ostatní jeho knihy čtivě. Objevují se v ní názory, které v současné debatě o školství a vzdělání nutí k zamyš Její největší slabinou je, že se Furedi zřejmě nemohl rozhodnout, nebo se rozhodl poloviča měla být. Na jedné straně je evidentní jeho intelektuální zájem postihnout, co vzdělání je autorita. Na druhé straně pak stojí kritika reformních opatření britské vlády, různých exp a publikací o reformách školství. Ani jeden z těchto aspektů však není dotažen do konce. F uvádí několik myšlenek filozofů, jako je Hannah Arendtová (1906-1975), která kvůli svému ž musela v roce 1933 uprchnout z Německa do USA, Němec Jürgen Habermas (1929) či Angličan Mi (1901-1990), ale jeho kniha rozhodně není filozofickou úvahou o vzdělání a autoritě. Má-li současná reformní opatření ve školství, postrádá vykazatelnost některých svých tvrzení. Fu své teze dokládá odkazem na psychologický či sociologický výzkum. Podobně jako kniha rakou Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti, která vyšla česky v roce 2008, je i Furedih obsáhlým esejem či pamfletem než kritickou studií. ČESKÉ DESATERO Pokud si myslíte, že uvedené ústřední teze knihy platí jen pro anglosaský svět - o mizerné amerického středního školství toho bylo napsáno více než dost - vzpomeňte si třeba na stíž vědců proti metodice hodnocení vědy a výzkumu. Anebo se podívejte na desatero školské refo stránce Ministerstva školství České republiky. Uvádí se v něm za prvé, že se žáci budou ve příjemně a bezpečně, zažívat radost z učení. Za druhé žáci dostanou příležitost ukázat, co zlepšují - to by se mělo odrazit v jejich hodnocení. Za třetí žáci získají nejen dobré zna a dovednost učit se po celý život. Za čtvrté se žáci naučí poznávat svět v souvislostech a využít ve svém budoucím životě. Za páté žáci budou dobře jazykově připraveni na život a pr propojeném světě. Za šesté se žáci naučí pracovat s různými zdroji informací. Za sedmé žác a jednat s ostatními lidmi. Za osmé se žáci naučí jednat samostatně a rozhodovat se zodpov žáci budou pečovat o zdraví své i ostatních. A za desáté žáci zvládnou aktivně vstupovat d škole. Česká škola by tedy především měla zajistit, aby se žák cítil spokojený, nikoli aby byl vz si penzum znalostí, které mu zprostředkuje poznání kultury a společnosti, v níž žije a jej součástí by se měl stát. O znalostech se hovoří jen ve třetím bodě a okamžitě jsou upozadě dovedností učit se celý život. ÚTOK NA AUTORITU Dle Furediho vedou podobné teze, jež obsahuje desatero české školské reformy, k likvidaci nakonec i k vyprázdnění pojmu "škola". Sedmý, osmý a devátý bod desatera české školské ref symptomatické pro hlavní východisko knihy, jímž je krize autority dospělých. Furedi tvrdí, představy o kontinuální proměně světa, na kterou musí školství reagovat neustálými reforma Autorita je dnes především chápána jako protiklad svobody - jako něco nedemokratického a z mnoha reforem by autoritou ve škole neměl být učitel - měl by být pouhým sparing partnerem se bude sám rozhodovat, co a kdy se chce, nebo nechce učit. Reformátoři a experti na škols zakrývají, že mluví-li o autoritě a svobodě dítěte, sami jsou těmi, kdo přichází s hodnota student osvojit. AKTUÁLNÍ TRENDY A POLITICKÉ VLIVY Dospělí či jejich podstatná, neosvícená většina jsou vždy představiteli starých pořádků, a aby škola pod vedením osvícených reformátorů převzala i všechny socializující úkoly. V důs nyní budou žáci ve školách učit, jak žít a jednat s ostatními lidmi, zodpovědně a samostat a pečovat o své zdraví. Předpokládá se totiž, že nikdo jiný než škola je to nenaučí. Možná zbude málo času na matematiku či dějepis. Protože to však jsou pro většinu žáků frus předměty, které mezi ně jen vnášejí "nespravedlivé" dělení na nadané a méně nadané, nebude škoda. Prostřednictvím důrazu na socializující funkci školy na úkor vzdělávací se učební p aktuálním trendům a politickým vlivům. V důsledku toho pak školství kolabuje, protože nemů trendům a vlivům dostát. ANTIINTELEKTUÁLNÍ SKLONY Furedi nepochybuje, že konceptům, jako je "celoživotní vzdělávání" či "věk vzdělanosti", d ekonomická soutěž. A také pedagogika, která systematicky snižuje význam vědění a vzdělání. Nadšenci pro takzvanou "společnost vědění" málokdy uvažují o obsahu vědění a vzdělávání. J nepřekvapuje, protože je nezajímá obsah vzdělání, nýbrž účely, ke kterým je lze využít. Dle Furediho a podobně i Liessmanna jsou pro "věk vzdělanosti" a "společnost vědění" přízn protiakademické sklony. V tomto ohledu lze v českém prostředí připomenout pokus o likvidac ČR či snahu o instrumentalizaci univerzitního vzdělání. Hodnotu vzdělání nejvíce degraduje vědění", protože je chápe jen jako nástroj k dosažení ekonomických cílů. Vzdělání proto dn jiným než taktikou, která má být použita k obecnějšímu cíli, jímž jsou ekonomické inovace. problematické reformy je dle Furediho takzvaný všem přístupný učební plán. Ten by měl být otevřený, ale měl by i každému dodat pocit začlenění a úspěchu. Proto reformátoři a zastán otevřeného učení často odsuzují a kritizují tradiční předměty jako formu sociálního vylouč dnes nižší očekávání ohledně intelektuálních schopností dětí začíná nazývat "rozšíření kon ZPOCHYBNĚNÍ OBSAHU V tomto ohledu Furedi souhlasí se závěry poslední knihy Diany Ravitchové The Death and Lif Great American School System (Smrt a život velkolepého amerického školského systému) z let Ravitchová se americkému školství věnuje celou svou vědeckou kariéru a je stejně jako Fure rozvíjení schopností studentů na úkor akademických disciplín. Zpochybňuje mnoho reformních vzdělání a přiznává, že největším problémem je nedostatek vzdělaných učitelů. Ten je dle n celého systému reforem, který vzdělání ze škol odstraňuje. Antiintelektualismus a odpor k předmětům vede dle Furediho k pragmatickému až svévolnému přístupu k obsahu učení. Důsledk více společnost investuje do vzdělání a očekává od škol a univerzit, tím méně vyžaduje od Školy a univerzity se sice snaží, aby žáci byli spokojení, ale odstranění substanciálního je připravuje o seberealizaci a úspěch v získávání znalostí a překonávání překážek v učení povzbuzuje představivost a otvírá dětem oči, představuje jim důležité myšlenky a nápady. U do tradice kultury a dodává jim sebedůvěru, že svému životu mohou rozumět a dát mu smysl. Furediho připravíme, pokud budeme nadále fetišizovat změnu a považovat vzdělání za pouhý n vyššího příjmu. JAKUB JIRSA, odborný asistent, katedra filozofie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (JAKUB JIRSA) --- WASTED: WHY EDUCATION ISN'T EDUCATING (Promarněné šance. Proč vzdělání nevzdělává) AUTOR Frank Furedi VYDAL Continuum Londýn 2009 ROZSAH 246 stran --- Hodnotu vzdělání nejvíce degraduje "společnost vědění", protože je chápe jen jako nástroj ekonomických cílů. Vzdělání proto dnes není ničím jiným než taktikou, která má být použita cíli, jímž jsou ekonomické inovace.