Brána češtiny otevřená ****************************************************************************************** * Brána češtiny otevřená ****************************************************************************************** Respekt, 9.8.2010, rubrika: Společnost, strana: 28, autor: ADAM ŠŮRA Proč se cizinci snaží každé léto proniknout do komplikovaného jazyka Čechů Marta šesti ostatním lidem v tmavé místnosti obložené regály s knihami pomalu a pečlivě vy seznamování s lidmi hodně dá na první dojem. A potom na sebe prozrazuje, že je cholerik, č diví, protože křehká dívka s rudými vlasy tak rozhodně nepůsobí. Martin kolega Sven zase o že je hodně drzý, což se snaží přesvědčivě doložit nemístnými otázkami týkajícími se obsah přítomných dam. Ostatní souhlasí – ano, Sven opravdu působí jako velmi drzý člověk! Ale po na skupinové terapii, kde jednotlivci s pomocí ostatních pátrají po podstatě své osobnosti mnohem více než duševní rozpoložení zajímá jazyk. Český jazyk. „Mám pocit, že jsi… ééé… nevím to slovo…,“ přemýšlí Jan, „že jsi sobecký,“ říká potom směr dívce. „Sobecká,“ opravuje ho lektorka. „Ale jinak jsi to řekl perfektně,“ dodává s chválo které rozřazovací test vyhodnotil jako „mírně pokročilé“, právě na dopoledním kurzu piluje jména popisující charakter člověka. Pocházejí z Rakouska, Německa nebo Polska a do Prahy d takzvanou Letní školu slovanských studií zlepšovat svoje znalosti místního jazyka a kultur na tom tisícovka dalších studentů všeho věku a z celého světa, kterým každý rok nabízí let českých univerzit. Začátečníci tu mají za čtyři týdny ovládnout čtvrtý pád, aby dovedli zf věty o tom, co vidí, co chtějí nebo co dělají, a zvládli tak základní domluvu na ulici a v nejpokročilejší by zas měli na konci kurzu umět přednést dvacetiminutový referát na odborn dohromady mají poznat Česko jako okouzlující zemi, kam stojí za to se vracet, prostřednict filmových večerů a exkurzí po celé zemi. Mucha a byznys Mohlo by se zdát, že zájem o komplikovaný slovanský jazyk, kterým na celé Zemi mluví pouhý obyvatel malého státu ve střední Evropě, mohou mít jen jazykoví vědci, lidé plánující sňat či podivíni. Pobyt mezi studenty a absolventy letních škol češtiny však ukazuje, že důvody místo příjemné dovolené tráví několik týdnů dřinou na slovíčkách a gramatice (a ještě si z platí), jsou daleko pestřejší. Letní školy slovanských studií mají být vstupní branou pro vážné zájemce o jazyk i kulturu jazykových kurzů jsou proto v nabídce i exkurze po českých památkách, večerní projekce čes přednášky od vysokoškolských expertů na literaturu, dějiny či třeba české ústavní právo. J také garantuje ministerstvo školství, které vybraným stipendistům z ciziny kurz dotuje tis den, což pokrývá školné i náklady na ubytování a jídlo. Stipendia letos stát rozdal třem s z celého světa, přičemž třeba v Japonsku byl o pět stipendijních míst podle údajů minister osminásobně vyšší zájem, takže většina studentů si musela kurzy platit (v Praze 30 tisíc k týdny) ze svého. „Chtěl bych pracovat pro nějakou českou firmu,“ vysvětluje Tripurari z In rozhodl investovat zmíněnou částku právě do studia češtiny. Když se čtyřiadvacetiletý muž ukončující právě studium ekonomie na univerzitě v Dillí ve s rozhlížel, ke které zahraniční firmě by mohl nastoupit, všiml si, že v Indii působí i firm v jakémsi pro něj zatím neznámém Česku ze střední Evropy. „Všichni od nás chtějí dělat pro německé firmy, kde pak ale vládne velký konkurenční boj o místa,“ vysvětluje. Začal se pro více zajímat a nakonec dospěl k závěru, že se znalostí češtiny získá nad dalšími indickými v zahraniční firmě konkurenční výhodu. „Čechy totiž u nás zná málokdo. Když budu znát váš seženu práci,“ dodává Tripurari. Průměrný Čechorakušan Tripurariho dvacetiletou kolegyni Yoko z třídy začátečníků zase na letní školu přilákal je Alfonse Muchu, jehož dílo studuje na univerzitě v Tokiu. Ráda by v budoucnu studovala ději Praze. Payson Cory, doktorand historie na univerzitě v americkém Chicagu, zase přijel do P že se specializuje na dějiny Česka. Přivedla ho k tomu prý náhoda: před dvěma lety si vybr zemi, odkud se rozhodl poznávat Evropu a živit se výukou angličtiny. Když se vrátil do Chi univerzitě vybrat studijní obor, rozhodl se na své zkušenosti z cest navázat a zabývat se Nikdo samozřejmě neví, zda pro tyto lidi a stovky jejich kolegů bude účast na letní škole pouhou epizodu v jejich životech, nebo jestli se díky výuce, přednáškám a exkurzím do Česk se z nich stanou „čechofilové“ propagující malou středoevropskou zemi ve svých domovech. C každopádně je, aby si studenti kromě znalosti češtiny odvezli z kurzu i zájem o Českou rep zemích působili jako neformální „kulturní vyslanci“ a s Českem udržovali kontakt. „Na mě tahle strategie rozhodně zabrala,“ říká šéfredaktor českého vysílání do zahraničí G Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století v době pádu železné opony Vídni žurnalistiku, rozhodně si nedovedl představit, že jednou toto povolání bude vykonáva Pád komunismu ale jako jednadvacetiletý student hodně prožíval a poté, co se otevřely hran se podívat, jak to za bývalou železnou oponou vypadá. O tom, že zamířil do Česka, a ne tře rozhodla náhoda. „Měl jsem v Praze kamaráda,“ vysvětluje Gerald. Poté, co se zapsal na Letní školu slovanských studií v Praze, se už ale do Česka vracel pr čtyři týdny jsem se díky intenzivní výuce v tom jazyku neuvěřitelně zlepšil,“ říká. „A pře mi umožnily vaši zemi poznat daleko líp, než kdybych si program organizoval sám,“ dodává. češtině potom začal pracovat jako redaktor českého vysílání do zahraničí v němčině a po ně začal šéfovat všem stanicím vysílajícím v sedmi jazycích. Na víkendy jezdí do Vídně, jinak v Česku zakotvil natrvalo. „Jsem samozřejmě pořád Rakušanem,“ říká, „ale zjistil jsem, že daleko víc společného s průměrným Pražanem než třeba se svými krajany z tyrolského venkova