Školné nebude zadarmo ****************************************************************************************** * Školné nebude zadarmo ****************************************************************************************** Jakub Jirsa, 31.07.2010 Právě "společnost vědění", která se u nás skloňuje ve všech pádech, DEGRADUJE HODNOTU VZDĚ chápe coby pouhý nástroj k dosažení ekonomických cílů. Školné na vysokých školách bylo jedním z prvních bodů, na němž se shodli vyjednavači nové Rychlá dohoda rozhodně neznačí, že by vzdělání a vysoké školství byly pro vládní koalici p naopak, dohody bylo dosaženo tak lehce, protože pro vyjednavače nešlo o nikterak zajímavý obsazení křesla ministra školství ostatně svědčí o vládním (ne) zájmu o tuto oblast. Školné je vzhledem k dalším bodům reformy vysokoškolského vzdělání poměrně jednoduchý, byť nepopulární krok. Například o diferenciaci typů vysokých škol, která je na rozdíl od školn reformy klíčová, avšak její provedení není snadné, příliš mnoho neslyšíme. Drobné nejasnosti, velké problémy Několik zdánlivě detailních, nicméně v celkové koncepci otázek zůstává nezodpovězeno, což prozatím ze školného činí projekt, u kterého zdaleka nen skončí úspěchem, či neúspěchem. Na některé problémy upozornil již profesor Rudolf Haňka (" správné školné", iDNES.cz, 16. 6. 2010). Zavedení školného se podle něj musí řídit třemi p administrace školného by neměla být příliš komplikovaná a nákladná; (2) školné nesmí znevý slabší studenty; a konečně (3) školné nemůže být finanční zátěží pro stát. Představitelé vládní koalice (ale i Daniel Münich či Petr Matějů, spoluautoři Bílé knihy t vzdělávání) zatím hovoří o odloženém školném, kdy student platí až po nástupu do zaměstnán nadprůměrného příjmu. Podle profesora Haňky má tento systém několik zásadních problémů: a) studenty, kteří během studia nic neplatí; b) nemotivuje ani vysoké školy, jelikož se jedná návratnost přibližně za deset let od nástupu studenta; c) případná sleva pro ty, kteří pla navrhuje Petr Matějů, znevýhodňuje sociálně slabší a d) systém s prodlením ve zpětné vazbě odložené školné, je notoricky nestabilní a nedokáže pružně reagovat. Profesor Haňka naopak navrhuje přímé školné s odloženou splátkou, které by během studia by půjčky. A právě podoba těchto půjček a způsob splácení jsou první důležitou neznámou v cel konkrétní parametry totiž rozhodují o úspěchu či neúspěchu zavedení školného. Například ne bude či nebude půjčku splácet. Někteří hovoří o tom, že lidé s podprůměrným příjmem půjčku Petr Matějů však v online rozhovoru iDNES.cz (9. 6. 2010) říká, že i lidé s podprůměrným p platit 500 Kč měsíčně. Dalším nejasným bodem je splácení či nesplácení půjčky či školného studenty, kteří studium budou mít podprůměrný příjem - bude za neúspěšné studenty také platit stát? Dilema je násl splátky za neúspěšné studenty ještě více zatíží státní rozpočet, nebo budou neúspěšní stud i při podprůměrné mzdě a ze školného se tak stane další navýšení existenčního rizika. Zejm rodin s nižšími příjmy a bez tradice vyššího vzdělání si pak vstup na vysokou školu tím sp Souhrnné náklady na státní rozpočet zatím nejsou veřejnosti k dispozici, nicméně zavedení výdaje zvedne. Stát totiž bude nejen doplácet školné za podprůměrně vydělávající absolvent zajistit spravování databáze s daty o příjmu a splácení jednotlivých absolventů. Zatím nikdo nezpochybňuje premisu, že zavedení školného nepovede ke snížení prostředků urč vysokým školám ze státního rozpočtu. V posledních letech však došlo k několika přesunům pr na vědu a výzkum z akademických institucí pod ministerstvo průmyslu a obchodu a do různých jsou pro soukromé firmy produkující "inovace" lépe dostupné a jejich výsledky jsou méně ko V budoucích letech si však nemůže být nikdo jistý, že vládní Rada pro výzkum, vývoj a inov zavedení školného nedoporučí další odliv financí z akademického prostředí. Vše přepočítáno na peníze Pro celou debatu o reformě vysokého školství či o zavedení školn že její aktéři ze strany RVVI či pracovní skupiny Petra Matějů vůbec netematizují předmět snah. Vzdělání a univerzita je pro ně pouze instrumentem k dosažení vyššího zisku a peníze hodnotou, se kterou ve svých úvahách operují. Daniel Münich například popisuje vzdělání je "soukromě výnosnou investici" (MF DNES, 12. 6. 2010). Přitom sociologové a pedagogové upoz důsledkem instrumentalizace vzdělání je jeho soustavná degradace (srovnejme poslední knihy Liessmanna, Diany Ravitchové, Franka Furediho či E. D. Hirsche). Vzdělání má hodnotu samo tak soukromým i společenským statkem. Právě proto mi připadne smutné, když se společnost, podpory a ponechává je čím dál tím více na jednotlivci. Druhým problematickým předpokladem tvůrců reformy je jednorozměrné chápání racionality jak kalkulace plusů a minusů, které souvisí i s výše zmíněnou instrumentalizací vzdělání. Tak školného je podle Petra Matějů řekněme na pět let, protože pak se "všichni účastníci vzděl chovat dostatečně racionálně" (lidovky.cz, 15. 6. 2010). Racionalita trhu a jeho jednotliv je však v dnešní ekonomické teorii spíše otázkou, než nezpochybnitelnou premisou. Investic je investicí s odloženou návratností a jako taková je vždy provázena nejistotou; odhadnout trhu práce za pět či deset let také není vždy racionálně možné. Třetím problémem je podle mne nerealistický optimismus autorů návrhu školného ohledně jeho spravedlivě odměňovat úspěšné obory. V době, kdy i nejzarytější zastánce trhu připustí, že služby musí vzhledem k jejich důležitosti, nákladnosti a nerentabilnosti vykonávat stát, j zarážejícím způsobem zjednodušený pohled. Podle Petra Matějů bude školné "zvýhodňovat ty š mít úspěšnější absolventy" (lidovky.cz, 15. 6. 2010); úspěšnost autoři reforem měří opět j kterou znají: penězi. Například dnešní absolventi pedagogických fakult, pokud zůstanou v o nízkým platům na všech stupních škol moc možností, jak se stát "úspěšnými". Dále školné zv kterých se očekává rychlá návratnost investice. "Kvalitní škola, o kterou bude zájem, si b účtovat vyšší školné," píše s vizí růžové budoucnosti Daniel Münich (12. 6. 2010, MF DNES) platit, že i průměrná až spíše horší právnická fakulta si může dovolit vyšší stipendia než fakulta na akademicky sebelepším oboru typu klínopis či literární věda. Dalším předpokladem, s nímž autoři reformy terciárního vzdělání a návrhů školného počítají nemá prostředky na udržení kvalitního školství, že si stát nemůže dovolit zvýšit svoji dne podprůměrnou podporu vysokého školství. "Každým rokem je však zjevnější, že tomu bude brán státní kasy," píše Daniel Münich (12. 6. 2010, MF DNES). Již jsem uvedl, že v posledních l cílený přesun veřejných prostředků v rámci rozpočtu tak, aby na peníze směřující do vědy d jejichž vědecký přínos je nulový. Stát, vláda a jednotlivá ministerstva nadále zadávají po jejichž příkladem může být ekotendr, ve kterém podle kritiků hrozí únik až 40 miliard koru dálnice o desítky procent dráž než Německo či Dánsko a zacházejí se svěřenými penězi jako hospodář. Za této situace nelze hovořit o tom, že státní rozpočet prostředky nedisponuje. rozhodl, že chce podpořit jiné oblasti než vysokoškolské vzdělání. To je potřeba říci nahl se za teze, že stát na to nemá peníze, zatímco pouze peníze mít nechce. Posledním předpokladem je, že školné povede ke zvýšení motivace ke studiu. Předpoklad je j nelze proti němu nic namítat. Otázkou však zůstává, proč nestačí normální zájem o studovan se, že se zde dostáváme k nesmyslnému požadavku vysokoškolského vzdělání pro výrazně nadpo populace. Vzdělání není cosi, co je možné si jednoduše koupit, vzdělání je úmyslná, mnohdy cílevědomá činnost získávání vědění, které není vždy v jasném vztahu k bezprostřední zkuše student motivován zájmem o vzdělání samé, o předmět, který studuje, pak jej školné přivede získat titul, který mu zvýší pravděpodobnost návratnosti jeho investice. První či poslední krok Je zajímavé, jak právě "společnost vědění" degraduje hodnotu vzdělá chápe jen jako instrument k dosažení ekonomických cílů. Vzdělání není podle autorů návrhu reformy terciárního vzdělávání ničím jiným než taktikou, jež má být použita k obecnějšímu ekonomické inovace. Nicméně tento antiintelektualismus a odpor k akademickým předmětům vede k pragmatickému až přístupu ke vzdělání a obsahu vzdělávání. Výsledkem je, že čím více společnost investuje d očekává od škol, tím méně školy a univerzity vyžadují od svých studentů. Masovost vysokošk vede k odbourávání substanciálního vzdělání, ze vzdělání pak zůstane jen jeho karikatura, společnost již skutečně nebude mít důvod přispívat. Obecný návrh podoby školného na vysokých školách určitě alespoň částečně vyřeší chronickou vysokého školství. Snažil jsem se však ukázat, že jeho zavedení není tak bezproblémové, ja tvůrci snaží namluvit, a že problém reformy vzdělávacích struktur a institucí vyžaduje hlu mnohé obory může být špatně nastavený systém školného posledním hřebíčkem do rakve, spíše na cestě k dalšímu rozvoji. Informace o tom, jak draze se v České republice stavějí z veřejných peněz dálnice, lze nal http://cenadalnic.oziveni.cz [ URL "http://cenadalnic.oziveni.cz"] Fyzik Tomáš Opatrný na opatrny, 8. 11. 2009: "Strkat veřejné peníze soukromým firmám, které mají samy usilovat o se, zda se jim vyplatí do inovací investovat, je špatné."