Školné jako první chod ****************************************************************************************** * Školné jako první chod ****************************************************************************************** Mladá fronta DNES, 9.6.2010, rubrika: Názory, strana: 8, autor: Tomáš Zahradníček Ptám se každého kolem, ale nikdo mi neumí vysvětlit, co znamenají výsledky voleb pro české Včera se strany rodící se koalice shodovaly na školném, až se snad skoro shodly. Co bylo d vzduchu, se tedy podle očekávání rychle zhmotňuje. Dobrá. Ale jinak? Čtení programů stran očekávané koalice nepomáhá, řekly toho až nápadně málo. Těžko rozhodn bylo tím, že se o školství málo zajímají, nebo jestli uvnitř stran nepanuje názorová shoda pravděpodobnější druhá verze. Názorové skupiny se tu jen částečně kryjí se stranickým rozv osud školství není ani tak důležité, z které strany bude ministr, ale kdo konkrétně jím bu se obklopí. Školné poutalo a poutá největší pozornost, snad až přílišnou. I když je to vlastně jen úče která přenese část nákladů na vysoké školství bezprostředněji na rodiny, které zrovna využ služeb. Když se o školném začalo po listopadu 1989 poprvé hovořit, byl jsem jako student nadšeně p jsem si, že by školným mohli studenti získat do rukou páku, jíž by si na vyučujících vynut morálku a ohleduplnější zacházení. Čtu dnes v novinách příspěvky studentů, kteří uvažují p skoro stejnými slovy, jaká jsem napsal před osmnácti lety do Respektu, kde jsem suverénně „školné se může stát požehnáním“. Houbeles, odpovídám si na to dneska sám. Až se skoro stydím, že byl člověk tak pitomý, že chvilku myslet, že peníze kudy tečou, tudy prostředí automaticky zlepšují a zušlechťují. P přece už dnes dávno neměly existovat restaurace, v nichž nechutné a ošizené jídlo znechuce ofrněný personál. Jenomže jich je pořád víc než dost. Lidí je totiž na světě hodně, a když podniku příště nepřijdete vy, přijde na vaše místo jiný trouba. Kultura práce a ekonomika mnohem volněji, než si mladý janek představoval. Tuplem ve školství bude školné souviset s kvalitou pouze okrajově. Lze předpokládat, že tl bude směřovat ne na lepší kvalitu výuky, ale na hladší průchodnost školou. Převažující zájem studentů, jak ho ve své většině nepokrytě dávají vyučujícím už dnes naje dospět k vytouženému závěrečnému razítku. Přičemž už dnes docela běžně omlouvají svou stud tím, že musí chodit do zaměstnání, aby si mohli pěstovat vysokoškolské studium jako vedlej by je člověk vlastně neměl moc zdržovat. Největší problém vysokého školství je podle mého v tom, že se po rozpadu starých, kasárens žádné nové normy kultury práce a studia, podle nichž by se studenti i vyučující mohli bezp orientovat. Případy, kdy učitelé vykazují odbornou činnost opisováním, školy obchodují s u pochybných titulů z ciziny a další vyložené ničemnosti, které se tu a tam dostávají na svě představují pouze to úplně nejhorší ze špatného, kvasí ze všeobecného zmatku. Nárůst počtu studentů i další skokové změny způsobily, že na vysokých školách panuje chaos nerodí žádný nový řád. Nejlepší světové univerzity žijí z tradice a nepsaných pravidel, je dílem generací studentů a učitelů – a právě jejich osvojování tvoří nezanedbatelnou část t jim stále daří lidi vzdělávat. České vysoké školy žijí z permanentní reformy a vypadají po Školné v této nejdůležitější věci školních norem a kultury studia a výuky samo o sobě nic mít kouzelnou moc proměňovat mizerné univerzitní obory v kvalitní a vyhaslé učitele v přík Je-li politické vyjednávání o něm konečně před cílem, je to dobře. Hlavně proto, abychom s dalším, důležitějším a obtížnějším bodům diskuse o vysokých školách. Foto autor| Tomáš Zahradníček, historik a publicista