Ve stopách rodičů ****************************************************************************************** * Ve stopách rodičů ****************************************************************************************** 28.6.2010, rubrika: civilizace, trendy, strana: 98, autor: Tomáš Katrňák Na českých vysokých školách studují především děti vysokoškoláků, potomci vyučených rodičů opět s výučním listem. Horší situace je v Evropě už jen v Bulharsku. Co s tím a jak se pro Od 60. let minulého století jsou ekonomové a sociologové přesvědčeni o tom, že mají-li nár prosperovat, musejí být lidé přijímáni do zaměstnání podle svých kvalit. Rozhodovat by měl znalosti a schopnosti uchazečů o dané povolání, nikoli jejich pohlaví, rasa nebo sociální jako samozřejmost, bližší pohled však ukazuje, že to tak jednoduché není. Pozornost analytiků se v posledních desetiletích soustřeďuje na vzdělávací systémy. Nezále jak kvalitní uchazeče o zaměstnání vzdělávací systém dané země produkuje, ale také na tom, jeho nejvyšších pater. Sociologové zkoumají, zda na vysokých školách studují ti nejlepší, kterým otevírá cestu ekonomické zázemí, vzdělání rodičů nebo etnický původ. Dva příběhy Draha pochází z menšího českého města. Matka je cukrářka, otec montážní dělník. Brzy poté, narodilo druhé dítě, se rodiče rozvedli. S otcem se od té doby stýkala spíše sporadicky. D nikdy moc nevynikala, vyučila se dámskou krejčovou. Její bratr je dnes vyučeným čalouníkem Oproti tomu Pavel pochází z Brna. Otec je ředitel významné akciové společnosti, matka děts sourozence nemá. Ve škole byl považován za talentovaného hocha. Dnes má dvě vysoké školy a vrcholový manažer významné české firmy. Pro český vzdělávací systém je protiklad těchto dvou jednoduchých příběhů typický. Statist o tom, že rodina významně ovlivňuje vzdělání, které mladí lidé získají: šestkrát více poto vzdělaných otců dnes v České republice opět získá vysokoškolské vzdělání ve srovnání s pot vyučených. S výučním listem v drtivé většině končí děti vyučených rodičů. Tento jev sociologové označují jako nerovné šance na vzdělání podle sociálního původu. Řík „efekt svatého Matouše“: těm, kteří mají, je dáno, a těm, kteří nemají, je vzato. Děti vyu chudších rodičů nemívají menší nadání než děti z lépe sociálně a ekonomicky situovaných ro vzdělávacím systému ztrácejí. Šance na vzdělání, jehož kvalita pak předurčuje postavení člověka na trhu práce, jeho zamě příjmu, a tedy i životní úroveň, nejsou zkrátka pro všechny stejné. Nejen v Česku – žádná nezavedla vzdělávací systém, který by dával všem stejnou příležitost – v některých státech sociálním původu méně než v jiných. Přerozdělování jako lék Klasickým řešením, jak snížit nerovnost šancí na vzdělání podle sociálního původu, je otev vzdělávacího systému, snaha změnit jej tak, aby umožnil studium co největšímu počtu mladýc let dvacátého století se touto cestou vydala většina zemí západní Evropy. Počet vysokoškol Ukazuje se však, že to nemusí problém vyřešit. V roce 1993 američtí sociologové Adrian Raftery a Michael Hout analyzovali irskou společno teorii „maximálně udržované nerovnosti“. V ní upozorňují na to, že pokud na nově vytvořená vysokých školách zamíří stejný podíl zájemců z různých socioekonomických skupin jako dosud šance uchazeče získat kvalitní vzdělání se nezmění. Nerovnost snížíme až tehdy, když téměř rodičů z nejlépe situovaných rodin studují a vysoké školy stále ještě nabízejí volná místa přirovnat k náboru do basketbalového družstva: teprve až když jsou přijati všichni dlouhán na zájemce menšího vzrůstu. Jak lze tedy snížit nerovnost, když expanze vzdělávacího systému k tomu nemusí nutně vést? předpokladu, že rozdíly mezi sociálním původem potomků jsou především ekonomické, řešení j redukce těchto rozdílů. Švédský sociolog Robert Erikson na příkladu své země nedávno ukáza ekonomických rozdílů mezi rodinami skutečně „efekt svatého Matouše“ redukuje. V 80. a 90. století se ekonomické rozdíly ve švédské společnosti snižovaly díky progresivnímu zdanění v rámci sociálního státu (přídavky na děti, nejrůznější peněžní dávky a materiální pomoc r sociálních tříd). Společně s tím byla zrušena většina poplatků spojených se středním a vys studiem. Stravu ve školách a zdravotní péči pro žáky začal hradit švédský stát. Ani za uče materiály pro žáky základních a středních škol už nemuseli rodiče platit. Cílem bylo rozbí ekonomickými možnostmi rodičů a tím, jakou šanci získat dobré vzdělání mají jejich potomci U každé později narozené kohorty mladých lidí (skupiny vymezené rokem narození), která opo vzdělávací systém, je vazba mezi socioekonomickým původem a dosaženým vzděláním slabší. Ne tedy snižuje. Nejaktuálnější zdroje dat ukazují, že stejný trend jako ve Švédsku najdeme v dalších třech zemích: v Nizozemsku, Německu a Francii. V těchto zemích se nerovné šance na vzdělání dlou Přitom nejvyšší nerovnost ve vzdělanostních šancích je v Řecku, Bulharsku, na Ukrajině, al České republice (viz graf). Přehledná společnost Česká společnost se po roce 1989 vydala opačným směrem než švédská. Socioekonomický původ vzdělání stále větší roli. Platilo to jak pro chlapce, tak pro děvčata. Situace se mění až 2009, kdy nerovné šance na vzdělání začínají mírně klesat. Do roku 2006 jsme byli svědky toho, že šance dětí získat dobré vzdělání byly v rostoucí mí ekonomickými možnostmi rodičů, tak i jejich vzděláním; zatímco u vysokoškoláků se situace vyučených se zhoršovala. Problém českého vzdělávacího systému po roce 1989 tedy – jak jsme je, že s výučním lisfoto tem v drtivé většině končí především potomci vyučených rodičů, za tak nebylo. Před rokem 1989 centrálně kontrolovaný vzdělávací systém potomky vzdělaných rodičů často „ výučním listem, zatímco potomkům vyučených rodičů, loajálních k předlistopadovému režimu, vysokoškolský diplom. Byla tak udržována stabilní hladina nerovných šancí na vzdělání. Po hladina vzdělanostních nerovností musela logicky zvýšit. Potomky vzdělaných rodičů již nik a potomkům vyučených rodičů český vzdělávací systém nijak zvlášť nepomáhal, aby vysokoškol získali. S výučním listem dnes proto končí především děti dělníků. Z hlediska sociologie jako vědy to vlastně dobře, protože společnost se stává přehlednou, jasně rozvrstvenou, srozumitelno popsatelnou. Sociologům nyní stačí několik málo informací o člověku, aby dokázali stanovit s jakým vzděláním jeho potomek skončí a jaké zaměstnání bude mít. Z hlediska české ekonomiky, trhu práce a blahobytu společnosti to nicméně dobře není. Poto rodičů nejsou méně talentovaní, mají pouze menší ambice dosáhnout kvalitního vzdělání. Nev rodičů vysokoškoláků, nejsou tolik vedeni k tomu, aby získali vysokoškolský diplom. Z rodi pouze přinášejí o něco horší znalosti než děti vysokoškoláků. Pokud vzdělávací systém fung se v něm mohou více spoléhat na to, co si osvojí doma než ve škole, děti vyučených rodičů Jedná se o kulturní efekt rodinného původu, který se projevuje ve znalostech žáků, v jejic Škola by měla tento efekt zneviditelnit, dosáhnout toho, aby všichni žáci bez ohledu na sv v ní měli stejnou šanci. To ovšem není snadné. Škola totiž spolupráci rodiny předpokládá. Zároveň však z rozdílů da rodiny dělá osobní zásluhy dětí a transformuje je do známek, podle nichž pak rozděluje dět a bez nadání (a tedy nevhodné pro vyšší vzdělanostní stupně). Výsledkem je růst nerovnosti kvalitní vzdělání. Školné? Záleží na okolnostech Jak jsme už řekli, od roku 2006 v České republice pozorujeme pokles nerovných šancí na vzd Začátkem 90. let rapidně klesla porodnost, takže uchazečů o studium je dnes méně než dříve přitom významně roste počet státních i soukromých vysokých škol, které ke své existenci po úspěšně akreditované obory, ale především studující. U lidí narozených po roce 1989 tedy j předpokládat velmi nízké sociální bariéry k dosažení vysokoškolského diplomu. Postupné snižování nerovných šancí na vysokoškolské vzdělání, jehož jsme svědky, tedy není promyšlené politiky státu, ale důsledkem úbytku porodnosti a růstu nabídky. Do tohoto kont pravděpodobně zavedeno školné. Samo o sobě, bez ohledu na jeho výši, znamená školné posíle vazby mezi rodinou, v níž mladý člověk vyrůstal, a dosaženým vzděláním. Argument obhájců školného je jednoduchý: co je zadarmo, toho si lidé neváží. Školné je pro nástroj, pomocí něhož se má zvednout kvalita výuky. Od studujících se předpokládá, že nebu své peníze jen tak za cokoli, ale pouze na kvalitních školách s dobrými učiteli. I když to patrně takto fungovat bude, školné na vysokých školách k rovnosti vzdělanostních nepřispěje. Talentované děti z chudých poměrů k vysokoškolskému vzdělání nepřivede. Když v o granty a přímou finanční pomoc státu pro studující z chudých poměrů, jejich závislost na původu by se mohla oslabit. Efekt školného by pak mohl být pozitivní. Příkladem v tomto oh Nizozemsko, kde cílená finanční podpora talentovaných studentů a studentek z nižších sociá oslabuje vliv školného natolik, že jeho placení netvoří překážku v dalším studiu. Hovoříme-li tedy o zavedení školného, neměli bychom zapomínat na doprovodné granty, půjčky studujícím. Cílem české vzdělávací politiky je rovnost vzdělanostních šancí. Měli bychom s společnosti zemí, jako je Řecko, Bulharsko nebo Ukrajina. Plýtvat lidským kapitálem, který vzdělávacím systému, se totiž v dlouhodobější perspektivě nevyplácí. Q *** Nerovné šance v Evropě Čím vyšší číslo na vodorovné ose, tím více rodinný původ mladého člověka určuje jeho šance získat kvalitní vzdělání. Největší nerovnost šancí tedy existuje v Bulharsku, nejmenší ve Švédsku. Graf ukazuje situaci ve vybraných evropských zemích. Bulharsko Česká republika Ukrajina Řecko Švýcarsko Itálie Slovensko Polsko Portugalsko Německo Maďarsko Slovinsko Irsko Lucembursko Belgie Dánsko Španělsko Estonsko Norsko Rakousko Finsko Nizozemsko Francie Švédsko ZDROJ: EUROPEAN SOCIAL SURVEY Kde se platí školné Výše školného v eurech v některých evropských zemích (pro občany dané země). Stipendia, studijní granty a půjčky na studium nejsou uvedeny (např. v Británii se půjčka na školné splácí až po dosažení určitého příjmu). Na soukromých univerzitách může být školné vyšší, než udává tabulka. Rakousko   363/semestr Belgie     500–800/rok Bulharsko  50–200/rok pro studenty,           kteří se nedostanou na           bezplatná studijní místa           vypsaná v rámci státní kvóty Estonsko   420–1200/semestr Německo    100–500/semestr v některých           spolkových zemích Řecko      rozhodují univerzity Maďarsko   16–48/měsíc Itálie     rozhodují univerzity,           minimálně 750/rok Lotyšsko   700–5811/rok Nizozemsko 1538/rok Británie   do 3810/rok v Anglii           a Walesu, zdarma ve Skotsku           pro místní studenty Rusko      15 % studentů platí 2035–6500/           rok (druhý diplom, nesplnili           vstupní požadavky atd.) Pramen: CES  ifo DICE Report