K hodnocení vědy a výzkumu nejen na 1. lékařské fakultě ****************************************************************************************** * K hodnocení vědy a výzkumu nejen na 1. lékařské fakultě ****************************************************************************************** 12.04.2010, autor: Prof. MUDr. Milan Elleder, DrSc.,, Ústav dědičných metabolických poruch v Praze Četl jsem několikrát příspěvek profesora Šeda otištěný v Medical Tribune č. 4/2010 z 8. bř se, že jsem ani po opakovaném čtení nebyl schopen uvěřit, že ho napsal. Nejen pro obsah, a ho znám z řady diskusí o vědě a jejím hodnocení. Protože ale patří k vedení fakulty, s níž spjat a pro kterou jsem, myslím, leccos udělal, musím reagovat za svou osobu, protože nech jméno nějak spojováno s duchem jeho článku. V krátkosti budu prezentovat svůj názor na současnou tendenci v hodnocení vědy, jíž se vyz vládní garnitura. Hodnocení vědy předpokládá znalost vědy a jejího významu. Přímo se vnucu že dlouhodobá neschopnost náročně hodnotit vědu a výzkum je nahrazována povrchním a snadný přístupem, do něhož je včleněn i dnes tak podporovaný spotřební (komerční) pohled. Je všeo celou řadou osobností, že existující čistě mechanické hodnocení je nedokonalé, neprofesion podstatě výrazem neschopnosti zadavatele postihnout podstatu. Zaváděná "česká cesta" hodno urážkou náročného výzkumu, a nejen to, má blízko k jeho sabotáži. Podpora výstupů nízké úr jejichž hlavním hodnotícím kritériem je zisk, povede mimo jiné k degradaci akademického ži zmíněné vcelku jednoduché přístupy k hodnocení výstupů jsou efektivnější a perspektivní a podstatě. Také neurážejí schopné a náročné. Jestli má být přístup k evaluaci vědeckého výk postaven, doporučuji (a zdaleka nejen já) následující body, které jsou jen variantou obsah publikovaných blogů (Elleder blog na www.aktualne.cz). 1. Zvýhodnit pracoviště, z něhož je nositel myšlenky a její realizace. V praxi je to kores autor a první autor (nositelé myšlenky a její realizace). Podle zdravého, resp. selského r být maximálně zvýhodněna intelektuální centra (centra excelence). Kvalita by se tak nedala kvantitou ani rutinou. V řadě oborů je to možné jednoduše. Chce to jen trochu zamyšlení a zvýhodnění podporuje chytré hlavy a nedává velkou šanci hlavám vychytralým. Těch již máme bylo zhoubné. 2. Zvýhodnit publikace v mezinárodní spolupráci (ne pokud jde o pouhé spoluautorství, ale li výlučně, jde-li o českého prvního nebo korespondujícího autora). Je třeba si vážit tako týmů, ať jsou v jakémkoli resortu. Jak vypadá současná situace v hodnocení mezinárodní spo Představme si dvě práce, které vyšly v jednom uznávaném mezinárodním periodiku. Jedna prez sdělení koncipované a provedené v české laboratoři, v druhé je jeden český autor ve velkém týmu, ani první, ani korespondující, prostě jeden z mnoha. Jeho účast spočívá v dodání kli případně bioptického vzorku - role víceméně pasivní. Má stejný počet "bodů" jako celý česk případě (oficiální informace). Jistě lze namítnout, že jde o malý počet případů. Ale je to nevydělat spoustu bodů jednoduše. Cesta otevřena. Bude jich víc. Představte si "dodavatels která bodově září nad všemi, kteří se "neefektivně" pachtí s náročným projektem. Dále snad 3. Odlišovat publikace výzkumné od odborných, zejména v oborech jako je lékařství, kde je hranice mezi odborností (lékařskou profesí) a výzkumem. Nelze srovnávat experimentální prá podstatu nemoci od odborných prací/studií upozorňujících na projevy nemoci (diagnostické s léčebné přístupy! To naprosto není podceňování odborných studií, ale pouze upozornění, že srovnatelné. Je velmi pravděpodobné, že tyto odborné práce (zejména v lékařství) mají vyšš klasické práce výzkumné, a že tudíž jejich časopisy stojí vysoko v žebříčku IF. Kdo to ner špatně. Ale může se to hodit. Proč to nevyužít. Záměrně zdůrazňuji, že jde stále jen o formální stránky hodnocení - obsahová stránka publi hodnocena pouze systémem "peer review". Navrhované hodnocení nazývám "poor review". Hodnot zkušenost v hodnocené problematice; ti nejlepší hodnotitelé mají schopnost předvídat i cen i nezávisle na formálních kvalitativních parametrech. Mezinárodní hodnocení by mělo být sa Teprve výsledek takového hodnocení dává oprávnění srovnávat instituce. Závěry současných " těchto exaktně zpracovaných artefaktů, jsou zcela bezcenné. Chápu však, že jsou s radostí "bodovými vědci", ale i úředníky, kteří musejí rozdělovat peníze na něco, čemu nerozumějí, ruce dobré pomůcky. Byl jsem v tyto dny požádán vedením Akademie věd České republiky, zda hodnocení biomedicínských ústavů jako předseda příslušné komise. Přijal jsem s rozpaky, pr náročný úkol, který nebude rozhodně veden prezentovanou triviální kvantifikací. Jestliže s dohodneme na způsobu hodnocení ústavů AV ČR, vyzývám kolegu Šeda, aby podporoval srovnání institucí způsobem, který bude mít nepochybně větší vypovídací hodnotu. Teprve takovéto ho velmi spolehlivě kvalitu výzkumu na jednotlivých vysokých školách a zejména na jednotlivýc a ve fakultních nemocnicích. Doporučuji zveřejnění srovnání publikačních výstupů AV ČR ver podle publikací (shora zmíněný formální aspekt evaluace), kde jsou korespondujícími autory autory kmenoví zaměstnanci těchto institucí, jež jsou srovnatelně zaměřené, např. v biomed pracují jak LF, FN (fakultní nemocnice), PřF, ústavy AV ČR, popř. výzkumné ústavy MZ; b) p výstupů zásadního významu (chlouby institucí), které vznikly a byly realizovány na půdě mo institucí (obsahový aspekt evaluace). Teprve pak bude možnost provést relevantní srovnání. se zcela shoduji s reakcí doc. Ing. Petra Dvořáka, publikovanou dne 22. 3. v Medical Tribu reakce na příspěvek prof. Šeda. Vyzývám kolegu Šeda, aby svá hodnocení dokázal jinak než s případě, že vyjde hodnocení jinak, měl by veřejně přiznat svůj omyl. V opačném případě to (Prof. MUDr. Milan Elleder, DrSc.,, Ústav dědičných metabolických poruch, 1. LF UK a VFN v