Naše svobodné a zlobivé děti ****************************************************************************************** * Naše svobodné a zlobivé děti ****************************************************************************************** Respekt, 6.4.2010, rubrika: Společnost – děti, strana: 30, autor: Adam Šůra Nejmladší česká generace má čím dál větší volnost a učitelé se ptají, co s tím Na pedagogické fakultě Rebeku Vadasovou učili, že vyučovací hodina má 45 minut. Po třech l na druhém stupni jedné pražské sídlištní základní školy už ale mladá učitelka moc dobře ví hodina má v Česku ve skutečnosti 30 minut. A někdy i výrazně méně. Zhruba čtvrt hodiny tot zabere nezbytná administrativa spojená se zapisováním do třídnice a hlavně - uklidňování ž když paní učitelka nepovažuje své svěřence za žádné extrémní zlobily, realita je prostě ta příchod vyučujícího nezjedná u dětí ani klid, ani pozornost. Žáci se dál mezi sebou baví j dívky se malují, a když mají děti bujařejší náladu, létají třídou propisky nebo zmuchlané důsledně a hodně dlouho opakovat prosbu „ticho, prosím“, aby si žáci všimli, že jejich uči třídy. A nejde jenom o to. Čím víc sexu, tím víc dětí Podobně jako Rebeka zažívá svůj pracovní den ve třídě většina zdejších učitelů. Jak vyplýv psychologických zkoumání, za posledních 20 let se u nás výrazně změnil způsob výchovy v ro přísnosti směrem k větší volnosti a děti se podle toho chovají: jsou zvyklejší dělat to, c a ne to, co jim někdo právě nařizuje. Učitele na tuhle změnu ale nikdo nepřipravil. Pedago v Česku se zaměřují hlavně na odbornou přípravu učitelů v jejich předmětech, ne však na to děti čím dál méně ochotné podřizovat se klasickým představám o školní disciplíně, podle kt při školních hodinách rovně sedět, mlčet a poslouchat učitele na slovo. „Odborně jsem ze š dobře,“ bilancuje svou zkušenost Rebeka Vadasová, která učí biologii, vaření a výtvarnou v jak v praxi zvládat nedisciplinované zlobivce, si ale z vysoké školy neodnesla. Snad kromě když nějaký žák začne zlobením provokovat, tak si ho učitel nemá všímat a dál řídit hodinu nic nedělo. „To funguje. Když se mi někdo zavře uprostřed hodiny do skříně, tak mu tam pod pracovní sešit a dál zadávám dětem úkoly,“ říká Rebeka. Na učitele však čekají složitější dilemata. Už jenom dohodnout se s kolegy ze sborovny na „zlobení“, které učitelé nehodlají tolerovat, je dnes docela složitý problém. „Probíráte t přímou úměru v matematice, chcete po nich příklad přímé úměry, a ze třídy se ozve hláška , víc dětí‘,“ líčí Rebeka Vadasová situaci, která se přihodila její kolegyni matikářce. „Ona nepřípustnou vulgaritu, já za příklad, se kterým se dá normálně pracovat,“ dodává paní Vad Po roce debat se učitelé na její škole shodli na tom, že za nepřípustnou drzost žáků vůči považují vulgární napadání, a dali dohromady postup, podle kterého mají učitelé takové pří nahlásit a podrobně popsat ředitelce, pak následuje společné sezení s vulgárním žákem, jeh výchovným poradcem. „Má to výhodu, že se nám při tom daří i pochopit, proč se dítě naštval nějakého učitele ,někam‘, a příště takovým situacím předcházet,“ říká Rebeka Vadasová. Výc vulgárními žáky se podle ní na škole konají zhruba jednou měsíčně. A společně se svými kol škole láme hlavu s tím, jak vymyslet na zlobivce alternativní postihy, protože klasické ře nebo dvojky z chování nezabírají. V plánu je třeba uložit žákům úklid ve škole (například vysbírat žvýkačky naházené do květináčů), ale učitelé zatím nemají jistotu, jestli něco ta rozporu se zákony. „Jak zlobení řešit se prostě učíme za pochodu a jde to dost ztuha,“ dop Vadasová. A se zlobením si nelámou hlavu jenom na její škole. Podle ankety, kterou minulý rok uspořá pedagogů základního školství ČR mezi tisícovkou učitelů, si drtivá většina (86 %) vyučujíc školách myslí, že se chování žáků za posledních pět let změnilo k horšímu. Podle učitelů o asociací jsou žáci čím dál víc agresivní a vulgární, čím dál méně jsou ochotní respektovat a nemají úctu k autoritě a osobnosti učitele. Školské odbory na to konto začaly požadovat, chránění jako policisté nebo exekutoři, kterým je podle zákona trestné i slovně vyhrožovat může pachatel dostat až dva roky vězení). Podle asociace pedagogů základního školství i šk jde z našich dětí prostě čím dál větší strach a je potřeba se před nimi bránit. Jak už ale na to, co je a není nepřípustná agresivita či vulgárnost, mají lidé docela rozdílné předst požadující svou zvláštní ochranu před žáky zákonem zároveň čelí kritice, že problém není v školách samotných, které neumí děti zaujmout a pozitivně motivovat. Mohou za to gymply? Psychologové v Česku se už třicet let opakovaně dotazují dětí, jak vnímají výchovu ze stra Až do poloviny 90. let ze speciálně sestaveného dotazníku vyplňovaného tisícovkami dětí vy rodiče volili přísnější styl výchovy založený na kladení mnoha požadavků, jejichž dodržová důsledně kontrolovali. Pak ale začalo docházet ke změnám a už před deseti lety začaly děti dotazníků hlásit pravý opak. V současné době více než polovina chlapců a dívek od 11 do 18 že jim rodiče dávají buď velkou volnost, nebo kladou jen mírné požadavky, jejichž dodržová přísně nekontrolují (viz graf). „Ta proměna je dramatická,“ říká psycholožka Ilona Gillern psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Cesta ke změnám ve výchově založené na rodinách souvisí podle ní s postupnou demokratizací vztahů mezi dospělými a dětmi, společe v 90. letech 20. století tento proces urychlily. „Docela rozumím učitelům, když hlásí, že radikálně jinak,“ říká psycholožka. Podle Gillernové neplatí, že by české děti vlivem libe úplně ztratily schopnost dodržovat jakákoli pravidla. Z dalších výzkumů totiž vyplývá, že učitelích oceňují právě schopnost jasná pravidla stanovit a vyžadovat jejich dodržování. „ důsledný a přitom laskavý,“ vysvětluje Gillernová. „Jde to ale složitěji než dřív,“ dodává prostě nejsou na kladení požadavků a stanovení hranic z rodin zvyklé a učitelé si musí dáv tím, aby jim vysvětlili jejich smysl,“ dodává. S tím souhlasí i Stanislav Bendl z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který s mála pedagogů v Česku zabývá zkoumáním kázně žáků. Ze stovek jeho dotazníků a rozhovorů s jasně vyplývá, že žákům samotným vadí, když si učitel neumí zjednat disciplínu a ve třídě panuje permanentní chaos. „Je to logické,“ říká Bendl. „Děti samy dovedou popsat, že se po dostávají kvůli tomu špatné známky,“ doplňuje. „Navíc se v prostředí s minimem pravidel cí protože kázeň jim poskytuje ochranu a pocit bezpečí.“ Podle předběžných závěrů Bendlova ne průzkumu na 21 pražských základních školách, kdy v rámci anonymního dotazníkového šetření spolužáci navzájem své projevy (ne)ukázněnosti, prý rozhodně nevyplývá, že „co dítě ve tří dosavadních výsledků se zatím zdá, že v každé třídě jsou zhruba dva až čtyři vyloženě prob kteří však svým zlobením často dokážou strhnout třídu na svoji stranu. Odborníci i lidé z praxe v téhle souvislosti často mluví o víceletých gymnáziích, jež v pá v sedmé) odeberou základním školám děti pocházející z tzv. motivovaných rodin, které se rá nadprůměrně jde a jsou silnými osobnostmi, takže dovedou dát třídě na rozdíl od zlobivců p a učitelé se o ně při výuce mohou opřít. „Je to vidět každý rok,“ potvrzuje učitelka Rebek druhém stupni se ve třídách úplně změní hodnoty. Děti, které považují za hodnotu něco se d o tom přesvědčit ostatní, zmizí na gympl. Převáží ti, které zajímá hlavně oblečení a sex, zůstanou tak tři tiší žáci, kteří by se třeba i rádi učili, ale neumí se prosadit.“ A nebudeš se bát Víceletá gymnázia původně před 20 lety vznikla kvůli tomu, aby se na nich vzdělávala 2-4 % studijně nejtalentovanějších dětí. Protože ale poptávka mezi rodiči o to, aby své ratolest „elitní“ vzdělávací ústavy, vysoko převyšovala nabídku a každá škola měla zároveň ambici s pro výchovu „elity“, odchází dnes na víceletá gymnázia 7 (Moravskoslezský kraj) až 20 (Pra a sedmáků. „Zvlášť v Praze ztratila gymnázia úplně smysl,“ říká psycholog Petr Klíma z Ped psychologické poradny pro Prahu 3 a 9. „Stala se z nich lepší základka, která nesmyslně dě základních škol horší základky.“ Podle Klímy by se víceletá gymnázia měla zrušit a zavést vzdělávání dětí po vzoru skandinávských zemí do 15 let. Tenhle požadavek však naráží už řa problém. Sami kritici víceletých gymnázií na ně většinou posílají svoje vlastní děti, aby na „horší základce“, a v Česku úplně chybí společenský tlak na to, aby se systém gymnázií změnil. Naposledy se o možnosti zrušit víceletá gymnázia v parlamentu hlasovalo před devíti lety z školství Eduarda Zemana (ČSSD). Návrh neprošel a další ministři potom neměli odvahu nebo c řešit. Podle kuloárních informací se o možnosti zrušit víceletá gymnázia naposledy na mini diskutovalo za zeleného ministra Ondřeje Lišky, ale zůstalo jenom u interních diskusí, kte pád vlády. A Liškovi nástupci na ně nenavázali. „Uvědomujeme si, že gymnázia způsobují zák problém,“ říká náměstek ministerstva školství Petr Špirhanzl, který je má na starosti. „Mů ubezpečit, že se žádné rušení gymplů nechystá,“ dodává. Prý by bylo potřeba nejprve vyprac analýzu“ celého problému, do čehož se ministerští úřednicí nepustí „dřív než po volbách“. Ministerstvo školství se zatím základním školám snaží pomoci tak, že zavedlo do výukových nepovinný předmět tzv. etickou výchovu: předmět, který se nesoustředí na nic jiného než na jak se žáci mají chovat ke svým učitelům a k sobě navzájem. Ministryně Miroslava Kopicová že vrátí do hry tzv. Standardy kvality profese učitele připravované za jejího předchůdce O které mají nově definovat, co musí zvládat moderní učitel, a má z nich vzejít jasné zadání fakulty, jak učitele připravit na změněnou mentalitu dětí. Podle rozpracovaných standardů budoucnosti třeba umět v jedné třídě rozdělovat nároky na žáky podle jejich schopností zvl všech dohromady vzbuzovat „důvěru a sebedůvěru“. Cesta k takovým požadavkům bude ještě dost náročná, protože na pedagogických fakultách se učitelství pořád učí učit tak, jako by měli mít děti ve třídě všechny stejné a ukáznit je klasického systému „trestů a odměn“. „Tohle už ale prostě nefunguje,“ říká již citovaný pe Stanislav Bendl, podle kterého se s nástupem demokracie začala proměňovat i představa o to kázeň vlastně sloužit. Zatímco dřív byla k tomu, aby děti uměly dodržovat požadavky „kolek slovo poslouchaly dospělé a učitele, dnes je to jinak. „Jde daleko spíš o to, aby děti roz pravidlům a uměly je aktivně dodržovat: třeba že se nebudou bát zastat spolužáka, kterému dodává Bendl. „My teprve objevujeme, jak tohle budoucí učitele učit.“ ZDROJ: ČESKOSLOVENSKÁ PSYCHOLOGIE /ROČNÍK LIII/ČÍSLO 8. 4. od 8.00 on-line rozhovor s s. B www.respekt.cz/rozhovory