Tři pověry o vysokoškolském vzdělání ****************************************************************************************** * Tři pověry o vysokoškolském vzdělání ****************************************************************************************** 02.03.2010, autor: JAKUB JIRSA Ve společnosti přetrvávají falešné představy o českém vysokém školství. Jejich odstranění nepochybně prospělo. Minulý rok se v oblasti "akademie", tj. vysokých škol, vědy a výzkumu, odehrálo mnoho věcí ještě probíhala diskuse o reformě vysokých škol a tzv. Bílé knize. Následoval pád vlády, k z diskuse odložil (bohužel) ad acta. Během léta vystoupila Akademie věd proti střednědobém její příjmy o více než polovinu a začala boj o své přežití, který trvá dosud. Na podzim js sledovat tragikomedii v podání bývalého vedení právnické fakulty v Plzni. Ministerstvo ško pokusilo tento případ demagogicky spojit se svojí snahou omezit univerzitní samosprávu, čí debatu o Bílé knize a kruh se uzavírá. V debatách a diskusích o jednotlivých kauzách lze vystopovat jisté obecné předpoklady, kte vlastní pozornost. Pokusím se poukázat na tři z nich, které můžeme vidět jako "pověry", je přetrvávají, ale podle mě jsou ne-li nepravdivé, tedy značně problematické a jednání na je vysokému školství spíše škodí, než prospívá. Vzdělání není recept na štěstí První pověrou je, že vysokoškolské vzdělání je nejen recept život, ale i podmínkou výkonu všech povolání, která slušný člověk vůbec může vykonávat. St prokázat, že příjem vysokoškoláků je v průměru vyšší než příjem zbytku populace, tj. "těch Nicméně žádná statistika nezaručí, že zrovna váš příjem bude nadprůměrný anebo vyšší než p souseda. Aby vysokoškolské vzdělání i tak zaručovalo šťastný život, musí platit rovnice, ž peněz se rovná většímu štěstí. Ze zkušenosti víme, že tato rovnice neplatí. S tím souvisí vysokoškolské vzdělání, respektive titul, je známkou řádného člověka. Statistiky opět mohou ukázat, že například většina odsouzených nemá titul ani vzdělání. Ostatně i tohoto zdánlivého efektu využívají naši politici při své snaze získat titul dosl co to stojí". Vysokoškolské vzdělání či titul ke šťastnému a řádnému životu jednoduše není třeba. Zárove třeba pro mnohá povolání, která se dnes nabízejí jen absolventům VŠ. Přehnané požadavky na vzdělání spjaté s různými povoláními člověku zbytečně znepříjemňují život. Dále vedou ke s "potřebné" vzdělání pořizovat podobně, jako si pořizujeme kus salámu u řezníka. Druhou pověrou totiž je, že vzdělání je zboží (jako každé jiné). Zřejmě se tím myslí, že v pomůže vyřešit životní problémy podobně jako chleba, který si koupíme, vyřeší to, že máme výhodou na trhu práce (jak nám opět říká statistika), život vzdělaného člověka je prý jedn se tím však myslí, že je-li vzdělání zboží, lze s ním obchodovat a mělo by se za ně také p hlad, koupím si zboží, které tuto potřebu uspokojí a můj problém vyřeší. Pokazí-li se prač opraváře, aby mi ji spravil, a také mu musím zaplatit. Je-li mojí potřebou mít vysokoškols zaplatím si školné, zaplatím si učitele. Avšak zde podobnost končí. Vzdělání je čímsi, co vlastní péči. Když si kupuji jídlo či platím opraváře, pak platím mj. i za to, že se mi če fungujícího přístroje) dostává bez jakékoli další starosti či námahy. Platím opraváře, aby nikoli aby mě to naučil; chleba si také kupuji proto, abych jej nemusel sám dělat a nemuse Vzdělání si však takto koupit nelze. V tomto ohledu vzdělání není zboží. Kupčení s vysokoškolským vzděláním je vlastně jen do důsledků dovedená představa, že vzděl Zaplatím si a mám, o víc se nemusím starat. Poslední pověrou je tvrzení, že ve vysokém školství není nedostatek peněz, protože nízké p průměrnou úroveň dorovnat granty. Už jen tato potřeba "dorovnávání" poněkud problematizuje statistickou pravdu, že vyšší vzdělání rovná se vyšší mzda. Užívání tohoto argumentu dále nepochopení role výzkumu a s ním spojených grantů. Je-li dnes běžné, že nízký plat na univ "dorovná" dalším úvazkem na jiné vysoké škole anebo účastí na dvou třech grantech, pak je dotyčný nemůže naplno věnovat buď své práci na vysoké škole, anebo grantům. Další možností obojího nechává platit jednu a tu samou věc, tj. je placen dvakrát za jednu práci. Granty "dorovnávání" platů, na které jinak vysoká škola nemá peníze. Mají sloužit k výzkumu a prá z grantu mají buď tuto práci navíc zaplatit (zvládat však plnohodnotně tři úvazky není v l anebo vyrovnat případné snížení pedagogického úvazku, když člověku pro výzkum například ne výuku. Chronické podfinancování vysokého školství jen povede k dalšímu zneužívání grantového syst k devalvaci našeho výzkumu. Tvářit se, že prostředků je ve vysokém školství dost a platy p uspokojivé, protože přece máme granty, je v lepším případě omylem, v horším pokrytectvím. Přehnané požadavky na vysokoškolské vzdělání spjaté s různými povoláními vedou ke snaze si vzdělání pořizovat podobně, jako si pořizujeme kus salámu u řezníka Foto popis| Vzdělání není zboží, píše Jakub Jirsa. Platím opraváře, aby pračku spravil, ni naučil; chleba si také kupuji proto, abych jej nemusel sám dělat a nemusel se to učit. Vzd takto koupit nelze. JAKUB JIRSA autor přednáší na FF UK