Ukončení zbytečné léčby ****************************************************************************************** * Ukončení zbytečné léčby ****************************************************************************************** Lidové noviny, 5.3.2010, rubrika: Názory, strana: 10, autor: MAREK VÁCHA, KOMENTÁŘ Eticky nepřípustné je nejen život pacienta zkrátit, ale také neúměrně prodlužovat Doporučení představenstva České lékařské komory č. 1/2010 se týká postupu při rozhodování intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádř Dokument se tedy týká pouze dospělých pacientů neschopných o sobě rozhodovat v konečné fáz neovlivnitelného onemocnění. Dokument neřeší problematiku eutanazie, jen připomíná, že eut považována za trestný čin. Dokument se týká opačného problému. Tak jako můžeme eticky nepř pacienta zkrátit, můžeme jej podobně nepřípustně neúměrně prodlužovat, a to i v případě, k a objektivně již není šance na uzdravení. Myslím, že kdo se kdy pohyboval v blízkosti neko terminálně nemocných, ví velmi dobře, o čem je řeč. Dystanazii neboli „zadrženou smrt“ definujeme jako umělé a násilné prodlužování přirozenéh léčbou, jejíž nevýhody z ohledu pacienta nebo jeho blízkých převažují nad výhodami. A přes dát lékařům do rukou oprávnění, aby v okamžiku, kdy již budou považovat léčbu za zbytečnou kauzální léčby ustoupit a nasadit toliko léčbu paliativní. Smrt jednoho dne přijde ke každému Někdy může lékař cítit v zádech tlak rodiny a její přán co je v lidských silách“, i když sám je přesvědčen o zbytečnosti takovéhoto postupu. Někdy lidských silách již mnoho není a my musíme konstatovat svou bezmocnost, to, že jsme v této stávajících znalostí s lékařským uměním v koncích. To jistě neznamená, že bychom pacienta měli opustit, neboť i když svým pacientům nejsme vž povinni kauzální léčbou (cure), péčí (care) jsme mu povinni vždy. Kupodivu žádný filozof, škola ani žádný náboženský systém nežádají, aby byl pacient vždy a všude léčen za jakoukol všichni jednou zemřeme. Ba právě naopak, diskuse o eutanazii vznikly mimo jiné právě kvůli udržovaným při životě někdy neúměrně a za jakoukoli mez. Medicína zná termín „futilní léčba“, znamenající zbytečnou léčbu, například tehdy, kdy již byl opakovaně zkoušen a nezabral. Pak nezbývá než nasadit paliativní medicínu, která zlepš života pacienta, i když jako taková nemůže pacientovi život prodloužit. Paliativní znamená nejedná se tedy o léčbu kauzální, která se snaží odstranit příčinu nemoci, nýbrž o léčbu, krýt symptomy nemoci, zejména bolest. Ambice paliativní medicíny jsou ovšem širší, neboť s všechny rozměry pacienta, nejenom jeho tělo, nýbrž i jeho emocionální, sociální a spirituá V případě ukončení zbytečné léčby se nejedná o eutanazii ještě i z jiného důvodu. Eutanazi definujeme jako aktivní čin lékaře na aktivní žádost pacienta. Eticky je velký rozdíl mezi die“(ponechání zemřít) a mezi „killing“ (zabití), je totiž rozdíl, zda pacienta zabije nem Stojí za to připomenout, že dokument se týká pouze pacientů, kteří nejsou schopni vyjádřit Pokud pacient je schopen komunikovat, chce být léčen a léčba je k dispozici, samozřejmě a léčen je. Opačně to platí také, jedno ze základních pravidel lékařské etiky stanoví, že do pacient má právo na vysazení stávající nebo nenasazení nové léčby, i když ví, že důsledkem poškození nebo smrt. Toto přání je lékař povinen respektovat. Problém nekompetentních pacientů byl řešen již ve druhé polovině 20. století na opačné str a vyústil v instituci tzv. advance directives, česky „dříve vyslovená přání“. Všichni paci chtějí, mohou buď takové přání sepsat nebo mohou určit jinou osobu, která dostane plnou mo co se s daným pacientem má stát, až nebude schopen komunikovat. Ve své podstatě je zde chv respektovat autonomii konkrétního pacienta a jeho konkrétní přání. V České republice podob existuje, avšak doposud není schválen parlamentem. Celý problém je ale hlubší, někdy jako bychom i my zdraví a komunikující odmítali připusti jednoho dne přijde a že náš život je konečný. Carl Gustav Jung připomínal, že velké nábože ve své podstatě nejsou nic jiného než přípravou na smrt, a jednou velmi trefně poznamenal, člověk před čtyřicítkou často myslí na svou smrt, může to být patologické, pokud ale člově na svou smrt vůbec nemyslí, je to patologické zcela jistě. Jung možná sám netušil, nakolik diagnostikoval celou moderní společnost. e-mail: orko@post.cz Dokument se týká pouze pacientů, kteří nejsou schopni vyjádřit své přání. Je-li pacient sc komunikovat, chce být léčen a léčba je k dispozici, samozřejmě a pochopitelně léčen je. O autorovi| MAREK VÁCHA, přednosta Ústavu etiky, 3. lékařská fakulta UK