Studenti a nenechavá ruka trhu ****************************************************************************************** * Studenti a nenechavá ruka trhu ****************************************************************************************** 01.02.2010, autor: Miloš Pick Návrhy na zavedení školného pro vysokoškolské studenty jsou evergreenem české politické sc skutečnosti by se jeho zavedení stalo jen dalším krokem při oklešťování sociálního státu. v době, kdy se osvědčuje model skandinávského sociálně solidárního vzdělanostního státu. Rozšiřování a prohlubování vzdělávání patří společně s rozvojem vědy a výzkumu k hlavním p rozvoje znalostní společnosti. Zatímco průměrné výdaje na vzdělání 19 zemí Organizace pro spolupráci a rozvoj (OECD), které jsou zároveň členy Evropské unie, činí obdobně jako v Če 5 % hrubého domácího produktu, ve Spojených státech a Skandinávii dosahují již 7 - 7,5 % a nim financování vědy a výzkumu, rostou až k 11 % HDP. Zvyšování výdajů na vzdělávání je do zcela protichůdnými cestami. Ve Skandinávii se zvyšují prakticky výlučně solidární cestou rozpočtů (příspěvek soukromých zdrojů nepřesahuje 0,1- 0,3 % hrubého domácího produktu), v státech a ostatních anglosaských zemích naopak na vrub soukromých zdrojů, jejichž příspěve 2,3 % HDP a v Austrálii 1,6 % HDP). V terciárním vzdělávání se podíl soukromých zdrojů pru % v USA a 53 % v Austrálii. Nejde tedy pouze o uplatňování školného, ale v podstatě o celk těchto škol kouzelné ruce trhu. Selekce podle peněženky V praxi se ukázalo, že školné navzdory proklamacím o jeho užitečnosti nezvyšuje výkonnostn studentů. Při motivaci výběru uchazečů o studium naopak zavedení školného oslabuje výlučné kritéria výkonnosti. Školné totiž představuje sociální selekci, která omezuje rovnost přís znalostem. Hledisko výběru podle kapacity mozků je okleštěno selekcí podle peněženky. Nejd selekci (a) sociální, ale především o hledisko, které znemožňuje vybrat uchazeče podle jej schopností a studijního potenciálu. Školné navíc nevykazuje žádné fungující mechanismy pro motivaci prospěchu. V tomto směru p dosavadní a osvědčené stimuly jako je prospěchové stipendium či penalizační školné při opo zkoušky. Skutečnost, že jsou studenti motivování formou půjček, splácených následně v závislosti na výdělku absolventů (v Austrálii, na Novém Zélandu, v Británii, USA a Nizozemí) nevede záko aby si uchazeči o studium vybírali školu podle kvality nebo podle těch oborů činnosti, kte perspektivní. Jediným hlediskem, které ve výsledku převáží, je pro ně souhrnný přínos všec ovlivní jejich výdělek po ukončení studia. Výsměch mýtům o motivaci V roce 2005 činil předstih výdělků vysokoškoláků ve srovnání s ostatními pracovníky ve Ska - 1,4násobek, ve většině zemí OECD 1,3 - 1,5, v USA, Irsku a Británii 1,6 - 1,8 a nejvyšší vyspělých zemích, v Maďarsku, České republice, Portugalsku a Polsku, kde dosahoval 1,8 - 2 výdělků ostatních pracovníků. Tento předstih je kromě dosaženého stupně vzdělání důsledkem faktorů včetně oborové a regionální alokace těchto pracovníků a hospodářské politiky, kter státech a dalších anglosaských zemích tržně neoliberální charakter, ve Skandinávii je soli a v méně vyspělých zemích čelí riziku odlivu mozků do bohatších zemí. Školné přitom představuje obdobu dočasného dodatečného zdanění výdělku absolventů. V našic oproti reformě prosazované nyní vládou zdvojnásobilo míru zdanění těchto výdělků, a tak by odstranění solidární daňové progrese u daně z příjmu fyzických osob paradoxně touto cestou progresi obnovilo. Tradiční solidární progresivní zdanění, které prosazují sociální demokraté, zmírňuje zdaně příjmů (chudých) na vrub vyššího zdanění vysokých příjmů (bohatých). Teoreticky je jeho lo neoliberální rovná daň, která solidární daňovou progresi považuje za penalizaci výkonnosti souladu s teoriemi "čistého trhu" považuje vyšší příjem jen za zasloužený důsledek vyššího přesto, že zejména v éře globalizovaných nerovných trhů je takový přístup výsměchem realit Následné progresivní zdanění vzdělávání představuje popření obou uvedených, vzájemně neslu odstraňuje solidární progresi a tím i penalizaci celkové výkonnosti, ale nahrazuje ji směr pouze vzdělanostní složky výkonnosti. Je to i výsměch mýtům o motivačním působení školného vzdělávání. Může dokonce vyvolat otázku, zda negeneruje opačnou motivační závislost výdělk těchto zvýšených nákladech studia. Ta by potom mohla zmíněné výdělky šroubovat vzhůru tlak do bohatších zemí, čímž by se pro absolventy usnadnila úhrada těchto nákladů. Model znalostní společnosti Nastoluje to i daleko zásadnější otázky: zda lze hledat kladnou motivaci ke vzdělávání v j a zda právě v tomto případě není účinnější motivace solidární. Skutečnost, že je vzdělávání společně s ostatními veřejnými, zejména sociálními a zdravotn vrženo do tržního prostředí, v něm významně oslabuje motivační sílu sociální soudržnosti. analýzy dokazují, že v obou hospodářských a sociálních modelech, čistě tržním (anglosaském sociálním (skandinávském) dosahují elitní školy špičkové kvality, což - ve spojení se siln výzkumem - otvírá přístup ke špičkovému poznání. Z dílčích poznatků však lze předpokládat, model má menší odstup kvality od ostatních, neelitních škol, které jsou hlavní základnou r v něm zkrátka méně škol, které pouze "prodávají" snadno nabyté akademické tituly. Ještě významnější je však oklešťování sociální soudržnosti při uplatňování těchto znalostí produktivity. Evropský sociální stát přidal k čistě tržní motivaci ekonomiky i motivační s soudržnosti. To se odráželo i v dlouhodobém předstihu růstu produktivity evropského sociál která do poloviny devadesátých let dostihla úrovně produktivity Spojených států, zatímco p poloviční. Současná podoba sociálního státu je však ohrožena zejména rostoucími civilizačními náklady vědu, vzdělávání, zdravotnictví a životní prostředí. Okleštěním solidarity se následně zpo produktivity. Sociální stát však může k úhradě nových nákladů vytvářet nové zdroje přechodem ke znalostn převážně solidární cestou, jak to dokazuje praxe posledních let ve Skandinávii. Míru převá výdajů na vědu a vzdělávání zde oproti většině vyspělých zemí zvýšil na dvojnásobek. Konku je v něm založena již nejen na tržní motivaci a sociální soudržnosti, ale i na znalostech. znalostní faktory produktivity a zrychluje její kvalitativně založený i ekologicky udržite Vzdělanost se vyplatí Do poloviny devadesátých let měla sociálně zaměřená Evropská unie dvouprocentní roční růst zatímco čistě tržní Spojené státy jen poloviční. V polovině devadesátých let se poměr zvrá zpomalila přibližně na jedno procento. Sociálně solidární znalostní Skandinávie se však nadále udržuje na dosah dvouprocentnímu r státy, které směřují i ke znalostní ekonomice čistě tržní cestou, zrychlily jen dočasně a růstu jednoprocentnímu. Obdobně Německo, které míří místo ke znalostní ekonomice spíše ces jednoduché práce do zahraničí. A Francie ho následuje. Některé nové členské země, včetně t dosahují jen dočasných úspěchů za cenu extrémně levné práce, nepoměrně nízkých mezd, daní měn. Silný sociálně znalostní stát vychází z tohoto soupeření jako jasný vítěz. Projevuje produktivity, a tím i ve vysokém hospodářském růstu, stejně jako v globální konkurencescho vnější ekonomickou rovnováhou. Vysoká souhrnná míra zdanění kolem 50 % HDP - tedy o čtvrti činí průměr Evropské unie, si na sebe díky vysokým investicím do znalostí dokáže vydělat a setrvale přebytkové veřejné rozpočty. Ostatní země Evropské unie a Spojené státy oproti to útlumu. Miloš Pick Autor je makroekonom, v šedesátých letech se zabýval zejména mezinárodními komparacemi pro listopadu 1989 působil jako ekonomický poradce v týmu F. Vlasáka pro alternativní strategi reformy.