Děkani se mění, medici zůstávají












            ******************************************************************************************

            * Děkani se mění, medici zůstávají
            ******************************************************************************************
            6.2.2010, rubrika: Kultura, strana: 9, autor: Marta Švagrová



            (PSEUDO)HRDINOVÉ Pozvání na tuhle slavnost se nedalo odmítnout. Už proto, že se měla odehr

            Vlasteneckém sále pražského Karolina. Je to krásné místo: lemované knihovnou plnou impozan
            čele velký portrét Masarykův... Intimně slavnostní prostředí pro obřad, který se tu chysta
            rituál, při němž si své posty vyměnili starý a nový děkan 3. lékařské fakulty Univerzity K

            Přestože volby děkana zdaleka nebyly na sklonku minulého roku hladkou, natož snad mírumilo
            a členové akademického senátu je silně prožívali jako drama, předání insignií se odehrálo 

            Porevoluční historie fakulty ostatně nic jiného nesignalizovala: prvním „posametovým“ děka
            Cyril Höschl, druhým prof. Michal Anděl a tím, kdo byl ve čtvrtek střídán znovu profesorem
            doc. Bohuslav Svoboda. Poslouchala jsem obřadný projev odcházejícího děkana. Připomněl mim

            začínal od píky, od zřízence přes medika, asistenta k přednostovi oddělení a až k akademic
            Mluvit umí skvěle, spatra, přesvědčivě.
            Akademik ze Spolany Při jeho slovech jsem si ale vzpomněla na mladíka Michala, který konce

            let býval typické nesmělé „ucho“. O své obrovské touze studovat medicínu moc nemluvil. Ani
            politický vězeň, kluk nesměl na střední školu, vyučil se tedy chemikem v neratovické Spola
            Pak pracoval jako sanitář v Thomayerově nemocnici a přitom večerně studoval střední školu 

            Nakonec jej – asi díky jeho náhle „dělnickému“ původu – přece jen přijali na medicínu. Roz
            lehký start, přesto se nevzdal. Vypracoval se v uznávaného mezinárodního odborníka (hodně 
            diabetologa), byl děkanem, proděkanem pro vědu a výzkum, kandidátem na funkci rektora Univ

            nakonec jej tedy akademický senát 3. lékařské fakulty opětovně zvolil kandidátem na děkana
            2010–2014.
            Nevím, jestli mu zůstala mladická skromnost, asi si ji člověk v těchto funkcích ani nemůže

            svou řeč zakončil hezky: připomněl, jak v den jeho zvolení v šestém patře setmělé fakulty 
            vydal se za jejím zvukem – osamělý student tam hrál na piáno. A budoucího děkana to okouzl
            Říkám si, děkani odcházejí a přicházejí, ale jejich studenti, medici a posléze doktoři, ná

            Dobře, že je vychovávají muži erudovaní i múzičtí.