Dilema univerzit: Velké, nebo dobré? ****************************************************************************************** * Dilema univerzit: Velké, nebo dobré? ****************************************************************************************** 27.02.2010, autor: Marek Skovajsa V severozápadní Evropě a USA byla idea masové vysoké školy už dávno opuštěna České vysoké školy mají od vlády zadání stát se světovými. Ekonomické podmínky jejich fungování však nejvyšší kvalitě stále nepřejí. Prvotřídní, mezi nejlepšími v EU, světové úrovně, excelentní - takovými a podobnými výrazy v dokumentech ministerstva školství, které se zabývají nadějnou současností a skvělou budo vysokých škol. Rétorika excelence však moc neladí se skutečnou politikou ministerstva v po která se nesla ve znamení razantního kvantitativního nárůstu počtu studentů. I když absolu vysoké školství skutečně vcelku výrazně rostly, potenciálně pozitivní důsledky tohoto vývo stejně rychlý nárůst počtu studentů. Výdaje na vysoké školství vzrostly mezi lety 2003 a 2 156 %, ale ve stejné době narostly počty studentů veřejných vysokých škol o 144 %. Vysokým sice zvětšily jejich rozpočty, ale nedostatek financí tím nevyřešily. Vysokoškolští pracovníci u nás vydělávají o něco více, než je celostátní průměr, a nemohou stěžovat. Se západní situací máme společného aspoň tolik, že je výrazně lepší být vysokošk než prodavačem v supermarketu. To ovšem ještě není světovost ani excelence. Bádání a výuka jsou silně internacionalizované a konkurence v nich je neúprosná. O mezinár rozhoduje mimo jiné i to, zda akademické instituce dobře fungují a jednotlivci jsou dostat zajištění na to, aby mohli vynaložit všechnu potřebnou energii na soutěž s těmi, kteří jso celosvětovém srovnání nejlépe. Pro něco takového ovšem zatím předpoklady splněny nejsou. V jsou ceny pouze asi 1,4krát vyšší než u nás a v USA skoro stejné, ale platy na univerzitác vyšší přibližně čtyřikrát. Souboj ve světovém akademickém ringu tak není už z ekonomických zdaleka vyrovnaný. "Svět" nám kamsi utekl České univerzity jsou na tom podobně jako celá z spíše v první polovině, ovšem ve srovnání s nejlepšími dost pozadu. Rozdíl mezi nimi a pře institucemi vynikne srovnáním velikosti prostředků, kterými disponují v přepočtu na studen zohlednění rozdílné kupní síly. Měřeno paritou kupní síly na obyvatele "vyrábí" Německo o Česko, ale rozdíly ve financování univerzit jsou výraznější. Rozpočet Univerzity Karlovy (51 000 studentů) činil v roce 2008 7,6 miliardy Kč. Rozpočet Cambridge, v současnosti nejčastěji hodnocené v různých žebříčcích jako nejlepší evropská v roce 2008 v přepočtu 31 miliardy Kč při pouze 18 000 studentech. Lépe než české jsou financovány i německé univerzity, které si neustále stěžují na nedosta Například Humboldtova univerzita v Berlíně měla rozpočet o dvě třetiny miliardy vyšší než miliardy), ale studentů jen 28 000. Další velká česká univerzita, Masarykova univerzita v Brně, v roce 2008 hospodařila s 3,9 při 40 000 studentech. Ve srovnání s podobně velkými německými univerzitami je na tom opět Při 45 000 studentech měla Univerzita v Mnichově, podle různých hodnocení jedna z pěti nej univerzit, rozpočet 9,9 miliardy Kč a Univerzita v Kolíně nad Rýnem 11,9 miliardy Kč. Srovnáme-li podíly celkových prostředků připadající na jednoho studenta, Cambridge je na t výrazně, dokonce 12krát lépe než UK. Srovnání s nejlepšími a nejbohatšími americkými unive pro české univerzity ještě nepříznivěji a ještě méně nadějné se zdají vyhlídky, že jim bud konkurovat. Roční rozpočet například Yaleovy univerzity v roce 2008 byl 41 miliard korun, při relativně nízkém počtu studentů, jež je na špičkových amerických univerzitách běžný (n 11 500), má v přepočtu na studenta Yaleova univerzita 24krát větší prostředky než Univerzi 37krát větší než Masarykova Univerzita. Porovnání s německými univerzitami však ukazuje, že rozdíly vůči Západu nemusí být vždy to Univerzita v Kolíně nad Rýnem má v přepočtu na studenta 3krát více prostředků nežMUa Humbo je na tom už jen 2krát lépe než UK. Pro kvalitu výuky i vědecké práce učitelů je důležitý poměr mezi počtem učitelů a počtem s sobě tento poměr ještě o skutečné kvalitě výuky nic neříká. Výuka na školách s nízkým počt učitele může být výrazně omezená ve prospěch výzkumu a publikační aktivity akademiků, kteř zejména o vlastní kariéru a délku seznamu svých publikací. Naopak i tam, kde na jednoho uč větší množství studentů, mohou být organizace výuky a nasazení personálu takové, že kontak učitelem existuje a je poměrně intenzivní. Avšak školy, které dlouhodobě udržují vysoké po učitele, riskují, že si svoje učitele zničí. Přetížení akademici zanedbávají intenzivní st neobnovují své kurzy, nemají čas držet krok s vývojem svého oboru a zhoršuje se jejich věd pro ně čím dál tím obtížnější dosáhnout ve výzkumu, ale i ve výuce světové úrovně. Naopak čím je počet studentů na učitele nižší, tím menší a osobněji vedené mohou být kurzy výběr předmětů může univerzita nabízet a tím více se učitelé mohou věnovat přípravě na výu úvodní přednášky se klidně mohou konat na fotbalových stadionech a přenášet do mnoha předn internetu. Ale vedle masových forem výuky existuje celá řada úzkých profilů, které univerz odbourat, pokud si chtějí uchovat kvalitu. Pro studenty, zvláště ty pokročilejší, jsou důl vedené formou seminářů pro omezený počet účastníků a také individuální kontakt s učitelem a vědecké spolupráci. Kritické jsou bakalářské, diplomové a dizertační práce. Zvládnout tř hračka. Co když jich však je deset, patnáct nebo dvacet? Kvalita vedení a hodnocení musí n Na už zmíněných univerzitách vycházel poměr učitelé/studenti takto: na Yale připadali na j 3 studenti, na Cambridge 6 studentů, v Mnichově 13, v Berlíně a na UK 14 a na MU 28 studen znamenají například to, že učitel působící v tříletém bakalářském oboru by na škole typu Y bakalářskou práci ročně, na Cambridge 2 (ovšem v USA ani Británii se bakalářské práce obvy UK 4 nebo 5 a na MU 9. Na českých univerzitách jsou průměrné počty závěrečných prací na je zvyšovány dvouletými magisterskými programy a naopak je snižují pětileté magisterské progr že někteří studenti studium nedokončí. O platech a lidech Výkon akademických pracovníků přirozeně souvisí s relativní přitažlivos zaměstnání na univerzitě může přinést. Tento problém se nedá zredukovat pouze na finanční otázka platů je důležitá. Podle výročních zpráv našich dvou největších univerzit činila v roce 2008 průměrná mzda na univerzitě 36 000 Kč (tedy asi 150%brněnského průměru) a na Univerzitě Karlově necelých 28 všechny zaměstnance (mírně pod průměrnou mzdou v Praze) a 33 000 Kč pro akademické pracovn nastupujících mladých učitelů a vědců však jsou výrazně nižší. V humanitních oborech se ča kolem 16 000 Kč, mladý asistent s titulem Ph. D. si může gratulovat, když dostane nástupní V Německu činil kolem roku 2004 podle údajů ze studie publikované Centrem pro výzkum vysok na Univerzitě v Kasselu plat 30letého asistenta nebo vědeckého pracovníka v přepočtu asi 8 juniorprofesorů (nový titul pro obzvlášť výkonné postdoktorské akademiky) 95 000 Kč a plat 160 000 Kč měsíčně. V Británii jsou platy podobné. I v těchto zemích se však potýkají s od za oceán kvůli nízkému ohodnocení ve srovnání s americkými univerzitami. Podle listu The C Higher Education byly v loňském roce průměrné měsíční mzdy na nejkvalitnějších amerických v závislosti na pozici následující: asistent - 115 000 Kč, docent - 135 000 Kč, profesor - (příklad Brown University). Situace v USA se odlišuje od Evropy ještě výrazněji tím, že příjmy jsou v americké společn nerovnoměrněji a univerzity představují mnohem zajímavější příležitost k sociálnímu vzestu na špičkové americké univerzitě pobírá 280 % průměrné americké mzdy a americký profesor do Německu naproti tomu juniorprofesor vydělává pouze 115 % průměrné německé mzdy a německý p České poměry se v relativních číslech blíží k německým, ale nejsou vzácné případy, kdy aka výrazně nižší, než je národní nebo místní průměr. V Praze je mzda mladých akademických pra na úrovni 70 % pražského průměru. Takové podmínky mnoho talentovaných lidí od akademické d odradí. Skromný cíl: Německo Předchozí srovnání ukazuje, že představa o tom, že by české vysoké šk dohnat americké univerzity, je mírně řečeno nerealistická. Mnohem realističtější je usilov přiblížení poměrům v Německu. Ani to však není snadné. České univerzity získávají prostřed za počty studentů, na které ministerstvo školství přispívá paušální částkou "na hlavu", a vědu. V poslední době se hodně mluví o tom, že špičkové univerzity musí dělat špičkovou vě správné, ale ani výraznějším zvýšením dosud nedostatečného rozpočtu na výzkum se problém p výuky nevyřeší. Prostředky na vědu nemohou dotovat pedagogické aktivity, účast vědeckých p výuce musí být omezená, mají-li dělat skutečně kvalitní vědu. Vyšší prostředky na výzkum s promítají zejména do výuky doktorandských studentů, kteří jsou vlastně začínajícími výzkum těžko si představit, jak by se do skutečné vědecké práce dali zapojit bakalářští studenti, univerzitách většina. Základním dilematem pro univerzity tak zůstává volba mezi příliš vysokými počty studentů a platy. Dvě největší české univerzity se pokoušejí dilema obejít různými způsoby a s rozdíl Masarykova univerzita nabízí v relativních číslech slušné platy, ale počet studentů na uči Na UK je tento poměr podobný (ne zrovna ideální) situaci v Německu, ale platy jsou příliš rozpočtu srovnatelném s Humboldtovou univerzitou UK zaměstnává téměř dvojnásobek učitelů, výrazně nižší mzdy a přitom má 1,8krát více studentů. Není snadné říci, který z těchto modelů je lepší. V určitém smyslu se "brněnský" model jev zlo. Nadprůměrné mzdy přitahují schopné a pracovité jedince, kteří jsou ochotní se naplno pedagogické a vědecké práci. "Pražský" model, kdy mzdy většiny pracovníků jsou pod místním způsobuje řadu patologií: nízkou pracovní motivaci, nedostatečnou loajalitu k zaměstnavate úvazků, přivydělávání si různými vedlejšími aktivitami. V Brně může být náročné udržet kva při příliš velkých počtech studentů, v Praze je vůbec problémem získat dostatek maximálně motivovaných učitelů. Dosavadní strategie používaná českými univerzitami pro zvýšení příjmů z veřejných rozpočtů především v nárůstu počtu studentů. To byla strategie za podmínek vytvořených ministerstve nevyhnutelná, ale nikoli ideální. Neplatí, že univerzita je tím lepší, čím více má student severozápadní Evropě a USA byla idea masové vysoké školy už dávno opuštěna. Oxford i Harva 000 studentů. Počty studentů na českých univerzitách dramaticky vzrostly, ale univerzity t nevyřešily a způsobily si nové, spojené se zmasověním. Problém je v nedostatečné výši stát na studenta, který se nedá vyřešit uzpůsobením výuky tak, aby nebylo nutné přijímat mnoho a těm stávajícím se mohly zvýšit platy. Dá se také pochybovat o tom, že z expanze vysokošk mají prospěch studenti. Více mladých lidí má možnost studovat, ale kvalita jejich studia n což mnozí zjistí, až když se dostanou na studia na dobrou univerzitu do zahraničí. Poražen jejich představy o kvalitní vysokoškolské výuce jsou v masových podmínkách nerealizovateln vítězem je tak vláda a politické strany, které se mohou chlubit strmým nárůstem počtu stud by ministerstvo školství chtělo pomoci dalšímu rozvoji českého vysokého školství, mělo by na výuku tak, aby školy mohly snížit stavy svých studentů na rozumné množství. Poměr mezi univerzit, počty učitelů a počty studentů by se mohl postupně přibližovat aspoň situaci v Okolnosti si to vynutí: na vysokých školách dnes studuje celých 60 % čerstvých absolventů jejich počty v dalších letech prudce klesnou. *** Masarykova univerzita v Brně nabízí v relativních číslech slušné platy, ale počet studentů je vysoký. Na pražské Univerzitě Karlově je tento poměr podobný situaci v Německu, ale pla nízké.