Nová rada aneb Kam kráčí výzkum a vývoj












            ******************************************************************************************

            * Nová rada aneb Kam kráčí výzkum a vývoj
            ******************************************************************************************
            14.01.2010, Stanislav Komárek biolog


            Titulek není narážkou na známou báseň staročeského veršotepce Smila Flašky z Pardubic, ale
            iniciativu premiéra Jana Fischera k restrukturalizaci Rady vlády pro výzkum a vývoj.

            Tato instituce je sama o sobě koncipována neblahým způsobem. Je jistě pravda, že svým způs
            »výzkum« a »vývoj« částí určité kontinuity, podobně jako lze činnost trhovkyně prodávající
            Google zahrnout pod střechový název »obchod« jako jeho různé podoby. Zahrnování vší duševn

            studia dějin antické filozofie po testování elasticity střešních krytin pod jednu firmu a 
            přes jeden hřeben je rychlou cestou do pekel.

            Podobá se to snaze někdejšího rakouského premiéra Alexandra Bacha o unifikované hodnostní 
            práce všech státních zaměstnanců, od kléru přes úředníky a učitele až k vojákům. Bachova b
            se obvykle za ukázku státnické moudrosti nepovažuje - dodejme také, že dnes je v Česku »vý

            asi víc, než bylo tehdy v celé rakouské říši státních služebníků.
            Činnost pracovníků v základním výzkumu je jiná než ve výzkumu aplikovaném. Ten by měl být 
            a v jejich rámci eventuálně státem podporován - rady by tedy měly být nejméně dvě. Z dobré

            zásadnější je objev, tím delší je jeho možnost převedení do praxe. Ty nejdůležitější se dl
            samoúčelné hraní.
            Astrofyzik Jiří Grygar správně poznamenal, že když nouzí sužovaný astronom Johannes Kepler

            jeho majetek hlavně z císařských dluhopisů zadržovaného platu. Nebylo divu, jeho zákony se
            použít nedaly a císař Rudolf II. měl jiné, perspektivnější projekty, zejména z oblasti alc
            aplikace Keplerových objevů přišla až v šedesátých letech dvacátého století při kosmickém 

            I u výzkumu »základního« se směšují dvě úplně odlišné kategorie: výzkum přírodovědný a to,
            zahrnovalo pod pojem »vzdělanost«, tedy filozofie, historie, estetika a podobné obory. Z P
            dialogů či asyrských vykopávek zaručeně žádná nová technologie nevzejde, ale znamená to, ž

            Tradiční akademická vzdělanost má jistě oproti třeba IT technologiím větší obřadnost a men
            ale představa manažera řídícího univerzitu je mrazivá.
            Je to trochu, jako by církev dostala biskupa-manažera dbajícího jen o výnos investic v pod

            odpustků. Univerzita se od firmy jakýmsi bytostným způsobem liší, byť ten, kdo uřídil luna
            hravě ukočíroval i Vysoké učení Karlovo. Otázka je jen, jak. Ztráta smyslu pro to, že část
            rychlé praktické aplikace nepřináší (i přidělování imaginárních bodů se zde stává víceméně

            mohla vést k jejímu zatlačení do disentu, jak tomu bylo za minulého režimu.
            Krize ve »vědě« se jeví jako krize finanční, což je pochopitelné v době, která má peníze z
            středověku se ze stejného důvodu jevily všechny krize jako náboženské. Ve skutečnosti je t

            také mnohoznačnosti toho, jak slova »výzkum« či »věda« chápat. Nerozdělí-li se řečená vele
            fraška plná omylů pokračovat.
            přednáší na Přírodovědecké fakultě UK