Kde je český Harvard? ****************************************************************************************** * Kde je český Harvard? ****************************************************************************************** 11.1.2010, rubrika: Společnost - školství, strana: 24, autor: Michal Komárek Prvních deset let soukromých vysokých škol v Česku Nevzhledná kostka zasazená doprostřed třebíčského sídliště byla donedávna právě tím, na co školou pro místní děti. „Chodila sem i moje dcera,“ říká štíhlý elegantní čtyřicátník v ka patře jednoho ze školních pavilonů. Pavel Doležal je rektorem soukromé Západomoravské vyso němu je dnes tato budova právě tím, nač nevypadá – vysokou školou. „Dětí na sídlišti ubýva poloprázdná, pak opuštěná, a tak jsme ji získali od města my,“ vysvětluje rektor. Ani jeho do obvyklých představ o kandidátovi na rektora – vysokou školu pochopitelně vystudoval, al jako externista a většinu své kariéry strávil jako manažer v ČEZ. Tento posun od základní školy směrem ke škole vysoké i proměna profilu akademického hodnos někoho symbolem devalvace vzdělání v posledních letech. Pro jiné zase představuje nezbytné možností vysokoškolského studia, které ještě nedávno nabízely pouze státní školy, jejichž nechávala každoročně stát před branami tisíce zájemců o studium. A třetí skupina dodává, ž sice nutné, jenže si s ním zatím nikdo neví rady. Se soukromými vysokými školami je opravd Zmítají jimi skandály s koupenými tituly. Ani po deseti letech nevíme, které z nich mají b průmyslovkami a které mají nabízet elitní vzdělání. Navíc přicházejí slabší populační ročn maturantů a je jasné, že část vysokých škol bude brzy bez studentů. A obecně platí, že čes vysokého školství dostatek peněz na to, aby se jejich kvalita přibližovala standardu nejvy V nové škole Mapa českého vysokého školství se za posledních dvacet let naprosto změnila. Po pádu minul fungovalo jen několik státních vysokých škol v největších městech, dnes máme 74 vysokých š soukromých, jejichž pobočky lze nalézt v kdejakém zapadákově. Počet studentů strmě stoupá: patnácti procent populačního ročníku na dvě třetiny, což odpovídá úrovni vyspělých zemí. B deseti let se počet studentů téměř zdvojnásobil na dnešních zhruba 350 tisíc (přibližně de tvoří právě studenti soukromých škol). A tento rok přinese další přelom: vysokoškoláci bud většinu absolventů všech typů škol, kteří vstoupí na pracovní trh. Souběžně s tímto úprkem směrem k otevřenosti procházejí školy evropskou reformou na základ výzvy – všechny studijní obory se nově dělí na bakalářský a magisterský stupeň, což by měl možnosti studia pro všechny a zároveň umožnit užší skupině nejlepších studentů elitní vzdě to zatím napůl: máme skoro samé magistry, což ale neznamená, že jsme vzdělanější než jinde že Češi studují zbytečně dlouho a málo efektivně. „Naše představy o tom, co jsou vysoké školy, musíme vlastně úplně nově definovat,“ shrnuje Haňka. Nad šálkem anglického čaje působí dojmem anglického gentlemana. A dojem nelže: Rudo profesorem na Cambridgeské univerzitě, v Česku sice vystudoval ekonomii, ale před čtyřicet a kariéru spojil převážně s Cambridge. Dnes se vrací v roli poradce ministryně školství a reformu vysokých škol z mrtvého bodu. Na něm Češi uvízli poté, co zdejší akademici odmítli materiál, tzv. Bílou knihu (kromě školného nepřekousli především pokus státu více kontrolo akademické obci). Do jakého světa vlastně profesor Haňka přichází? Být bakalářem „Až letos skončím, tak půjdu zřejmě na místní úřad, nějaké teplé místečko u přepážky,“ řík ironie a smutku student třetího ročníku Západomoravské vysoké školy. „V Třebíči jsem chodi na střední školu. Na vysokou jsem se hlásil i jinam, ale nedostal jsem se. Ale tohle je po nic.“ Pro rektora Pavla Doležala tento studijní příběh rozhodně není smutný. Naopak – škol jako zásobárnu bakalářů pro místní úřady a firmy. „Jde o to, abychom přispěli k tomu, že l kraji,“ vysvětluje rektor. „Jde o to, abychom zaměstnavatelům mohli nabídnout například st který umí udělat rozpočet, ale zároveň ví, co je to cihla. Čili absolventa, který je orien nikoli na akademické studium.“ Zatím nelze odhadnout, nakolik se to podaří – škola ještě n dostatek absolventů, aby se to dalo posoudit. Třebíčský model je jedním z pokusů o vytváření oborů „profesních bakalářů“, čili absolvent pro praxi. Některé školy jdou ve specializaci ještě dál – máme například školu specializov „realitní makléř“ nebo vysokou školu logistiky v Přerově, která chce mimo jiné připravovat zvládání letového provozu nebo cateringu na malém letišti. Podle rektora Vysoké školy podn Josefa Jüngera se profesní vzdělávání přesunuje z „učňáků“ na vysoké školy. „Naši studenti naučit něco, co se jim bude hodit v praxi – od toho, jak vyplnit potřebné dokumenty, po to třeba nějakou poradu. Nepřipravujeme akademiky, ale lidi vhodné jako manažery pro malé pod dostatečně motivované k tomu, aby si založili vlastní firmu,“ říká Jünger. V tom, že naše vysoké školství potřebuje obrat směrem k bakalářskému studiu, se odborníci že tady mohou soukromé vysoké školy sehrát důležitou roli. V praxi to však rozhodně nebudo Byznys a vzdělání Spousta Čechů se dnes na soukromé vysoké školy stále dívá se značným despektem. Vidí je ja jde spíše o byznys než o vzdělání a kde si lze vysokoškolský diplom v případě potřeby pros obraz podpořila nedávná odhalení podezřele snadných a rychlých studií některých politiků č a nejrozsáhlejší kauza se sice týkala veřejné vysoké školy – plzeňských práv –, ale média objevovat zásadní potíže i na soukromých školách (viz rámeček). Dnes na nich studuje přes 40 tisíc studentů, tedy kolem 12 procent vysokoškoláků. Během de existence si jen malá část soukromých vysokých škol vybudovala kredit, který by je postavi tradičním univerzitám, nebo dokonce nad ně – jde přitom především o zahraniční školy, jaký American University nebo New York University in Prague. Tyto školy přinesly výuku v anglič prostředí, angloamerické metody vyučování, ale dokázaly také přetáhnout některé špičkové p soukromých škol zatím spíše zápasí o vytvoření jasného profilu a statusu elitní líhně prof se těší třeba jejich americké vzory, zatím nedosáhla žádná. Čeká je přitom další životně d Zdá se stále, že je to perspektivní oblast podnikání: akreditační komise, která uděluje so školy, odmítla již přes stovku žádostí o vznik soukromé vysoké školy a další desítky žádos Konkurence se však bude tvrdě vyostřovat: v nejbližších letech budou ve studijním věku sla ročníky a počty studentů klesnou až o čtvrtinu. Podle některých odborníků to bude znamenat vysoké školy, které na rozdíl od zdejších středních škol nedostávají od státu žádné dotace závislé především na školném, zaniknou téměř všechny. Veřejné školy se totiž již dokázaly poptávky po studiu a budou nabízet přibližně stejnou strukturu oborů. Kdo má šanci „V prvních letech reagovaly soukromé školy na obrovský převis poptávky po studiu. My jsme dvěma stovkami studentů, teď jich máme deset tisíc,“ popisuje Petr Kolář, prorektor jedné soukromých univerzit, Univerzity Jana Amose Komenského, a člověk s unikátní zkušeností: př na soukromé škole byl děkanem Filozofické fakulty UK i náměstkem ministryně Petry Buzkové „Poptávka ale začíná být nasycená. Další dírou na trhu byly pro soukromé školy obory, o ně zájem a většina studentů se na ně nedostala – například klasické humanitní obory či módní jako marketing, management, mediální studia. I v této oblasti se ale už situace stabilizov dá očekávat, že soukromých škol bude v příštích letech ubývat. Šanci mají jenom ty, které speciálního – kvalitu, jasnou perspektivu uplatnění v praxi, přátelské prostředí.“ Tato perspektiva by mohla znamenat završení úspěšné proměny vysokých škol v Česku do podob kvalitních institucí. Platilo by to však jen tehdy, kdyby se totéž – tedy, že přežijí jen ústavy – dalo říci o všech typech českých škol. A o tom je možné z mnoha důvodů pochybovat Do jara se uvidí Problémy naznačuje třeba vídeňský profesor Konrad Liessmann ve své proslulé knize Teorie n která nedávno vyšla i v českém překladu. Podle něj současná Evropa ztratila představu o to „vzdělání“, a její vysokoškolský systém se rozpadá na jednotlivé obory zaměřené na momentá použitelnost. Chybí systém a kontext, dominují jednotlivé poznatky a dovednosti. Diskusí o škol tedy prochází celá Evropa, u nás je jen o to vyhraněnější tím, že vysoké školy se pro velice krátké doby. Názor profesora Haňky do značné míry souzní s Liessmannovými pochybami: „Nevím, co znamen, bakalář‘,“ říká Haňka. „Třebíčský příklad je podle mě ukázkou zpátečnického myšlení. Studi škole má přece především otevřít horizonty, dát základy tvůrčího myšlení, nikoli úzce vyme pro použití na místním trhu práce. Mám známé, kteří studovali klasickou filologii nebo sin pracovali pak jako manažeři u drah nebo v malé firmě.“ Proti sobě tak stojí dvě představy o bakalářském studiu. Jedna je vidí jako náročnější obd dříve pěstovaly učiliště a průmyslové školy. Druhá jako plnohodnotné vysokoškolské studium dveře jak dalším akademickým kurzům, tak i vstupu do praxe. Oba modely v budoucnu zřejmě n proti sobě, nýbrž vedle sebe. „Když studuje 70 procent populace, musí se to odrazit v náro schopnosti studentů naplňovat představu o profilu všestranně vzdělaného vysokoškoláka. V p měl skoro každý maturitu, teď bude skoro každý bakalář. A je to dobře,“ shrnuje odborník n Šteffl. „Je příjemné, že společnost si může dovolit, aby skoro každý studoval ještě minimá střední škole. A pro stát je to výhodné – je levnější nechat někoho vystudovat na realitní se zvýší jeho šance na získání zaměstnání. Nezaměstnaný absolvent střední školy je dražší. že je méně spokojený.“ Před tuzemskými reformátory každopádně stojí několik zásadních otázek. Především: kde vzít vysokých škol peníze? Zatím patří naše výdaje na vysoké školství mezi vyspělými zeměmi k n odborníci odhadují, že vysokým školám v současnosti chybí přibližně deset miliard korun a svoje dotace zvyšovat o dvě miliardy ročně – zatím se rozpočet na vysoké školy pohybuje ko miliard korun. V rámci diskusí o rozpočtovém deficitu se ovšem zatím nezdá, že by právě do mířit větší přísun peněz. A neméně důležitou otázkou je, jak vůbec zvyšovat kvalitu vysokých škol a jak je přimět k začaly nabízet jak špičkové, na vědu orientované obory, tak i pestrou škálu „praktičtějšíc oborů. „Zatím mapuji terén. Ze všech stran slyším, že reforma je nezbytná, nicméně se zdá, jasné, jak by měla vypadat,“ popisuje situaci Rudolf Haňka. „Ale naše práce teprve začíná. předložit první představy o postupu reformy.“ *** Češi studují zbytečně dlouho a málo efektivně. dejte mu to rychle Na podzim bylo na veřejné vysoké škole – na plzeňských právech – odhaleno, že zde politici byznysmeni získávají diplomy za mimořádně podezřelých podmínek. A následující měsíce ukáza školy na tom nejsou o mnoho lépe. V Plzni šlo o „rychlostudium“ nebo obhajování nekvalitní dokonce plagiátů, čehož mimo jiné využili starosta Prahy 5 Milan Jančík či primátorka Chom Řápková. S plzeňskou fakultou byla přímo propojena soukromá vysoká škola v Karlových Varec plzeňské kauzy na ní učili, a navíc byli jejími spoluvlastníky. Karlovy Vary fungovaly dok „pobočka“ plzeňských práv – studenti odtud za nejasných podmínek přecházeli do Plzně, kde část studia. Příslib pokračování v Plzni přitom mohl sloužit jako marketingový tah, jak do velký počet studentů a zajistit tak majitelům školy větší zisk. Podezřele rychle absolvova i několik politiků ODS a známých osobností na pražské Vysoké škole finanční a správní, kte přezdívku „Vysoká škola ODS “. Radní Martin Langmajer tu například získal bakalářský titul A miss world Taťána Kuchařová, přítelkyně radního Milana Richtera, nejen absolvovala studi ale podle zápisů v indexu složila některé zkoušky ještě dříve, než byla na školu přijata. začaly před nedávnem prošetřovat Vysokou školu podnikání v O stravě, protože policisté nar zahraničních studentů této školy, kteří údajně ani nevěděli, kde je Ostrava. Šetření, o ně odmítá sdělit cokoli bližšího, prověřuje, zda nedochází ke zneužívání studentských víz k „ za prací.