Co Čech, to Mgr. ****************************************************************************************** * Co Čech, to Mgr. ****************************************************************************************** Mladá fronta Dnes, 04.01.2010, autor: RADKA WALLEROVÁ Kde se vzala česká touha po titulech, co všechno způsobuje a jak se s ní vyrovnat Jsem přece profesor! Dotčený hlas známého odborníka, kterého nedávno kvůli článku oslovila coby pouhého doktora, dal jasně najevo, jak důležitá pro něho jeho profesura je. Budiž, šl a také o titul, který skutečně má nějakou váhu už proto, že není snadné ho získat. Ale lidé lpí i na titulech mnohem běžnějších - k vidění tak jsou vizitky, kde si dotyčný z magistra i bakaláře, a domovní zvonky plné inženýrů a kandidátů věd. Aniž by se samozřejmě jak dotyční k těmto titulům přišli či kým ve skutečnosti ve své profesi jsou. Zde leží vdova po vládním radovi "Česká společnost je stále oslňována tituly před a za jmé to připomenu, když jdu po Vinohradském hřbitově v Praze a vidím tu i onde z dob Rakousko-U o tom, že tam leží ,vdova po vrchním vládním radovi' a podobně. Česká touha po titulech mi trochu archaická a podle mne musela být i jednou z příčin, které poháněly lidi za urychlen západě Čech," míní profesor Rudolf Haňka, který působí na Vysoké škole ekonomické i na bri v Cambridgi a podílí se rovněž na chystané reformě terciárního vzdělávání. Soudí rovněž, ž trvat a bude velmi záležet na tom, která univerzita člověku udělila tu či onu akademickou půjde o doktoráty či profesury. Podobně vidí českou lásku k titulům i další profesor, psychiatr Cyril Höschl, uznávaný odb jiné vede Psychiatrické centrum v Praze. "Je to pseudorespekt, který umožňuje i outsidrům společenskou prestiž bezpracnou zkratkou. Doktor jako doktor, hlavní je výsledek, nikoli z říká Cyril Höschl. Podle něj takovým lidem vyhovuje možnost získat titul snadno, mluví dok povrchního vzdělávání, která vede ke znehodnocení titulů. "Takže se časem stávají směšnými čili mladý blbý arogantní," říká Höschl s nadsázkou. Stejný titul, různá obtížnost Aby byla věc ještě složitější, přicházejí čas od čas reformy trochu pozmění - krom zavedení bakalářského a magisterského studia naopak zanikl například neboli CSc. Vědci mohou místo toho ke svému titulu přidat ještě PhD. neboli doktora věd, a záleží na oboru, v němž se ho snaží dotyčný dosáhnout. "Když vidíte, jak těžko se takový t například v oboru neurověd v Praze a jak snadno na všelijakých pseudooborech jinde po repu jasné, že když se nic nestane, postihne tento titul stejný osud jako jeho předchůdce," kom psychiatr. Sám vidí dvě možnosti, jak z toho ven - buď nápravu v systému udělování titulů, jejich ignorování v běžném životě. Jako třeba v Británii. "V Anglii se na tituly moc nehledí, ale i tak se například v životo uvádí, od které univerzity člověk akademickou hodnost dostal," přibližuje tamní situaci Ru Protože velké rozdíly mezi školami existují i tam. Mimochodem, v Británii je běžné vysokoš jen tříleté, na rozdíl od zdejšího pětiletého - studuje se tam totiž mnohem intenzivněji. na jejich titulech záleží, ukázal mimo jiné podzimní skandál s podvodným studiem magistrů na plzeňských právech - v následné diskusi o tom, co všechno, jak a proč lidé studují, se mnohým jde jen a jen o to, aby měli vysokou školu, protože to prostě vypadá lépe. Ale neje pragmaticky uvažujících uchazečů. Nelze se divit policistům a úředníkům, že se snaží vyhov předpisům a co nejrychleji si doplnit vzdělání. Je třeba rozlišovatmezi titulovými fetišis hodností a těmi, kteří diplom potřebují, aby si udrželi místo," napsal na toto téma vMF DN vedoucí katedry jazyků a společenských věd na Soukromé vysoké škole ekonomických studií. V Česku je skutečně zatím dost jedno, na jaké škole magistři a jim podobní své tituly získ případ a další podobné ukázaly, že mezi školami jsou tak propastné rozdíly, že je načase, zaměstnavatelé zajímat začali. Ostatně právě o absolventy plzeňských práv už moc zájem nen tomu, že mnozí jistě i tuhle školu studovali poctivě. Skončí létající profesoři? Jenže o poctivosti svého studia jsou přesvědčeni i mnozí z těch, kdo studují jiné školy, k názvu slovíčko "vysoká", nebo dokonce "univerzita", ale jinak nároky škol hodných toho jmé to přesto, že mají příslušné povolení. "Při udělování akreditace studijnímu programu posuz komise i formu studia. Studijní plány akreditovaných studijních programů, které jsou uskut kombinované formě studia, nejsou méně kvalitní neboméně náročné než studijní programy s pr studia," uvedl Ondřej Gabriel z tiskového odboru ministerstva školství. Praxe je však jiná třeba s šéfkou akreditační komise Vladimírou Dvořákovou - některé školy zřizují například už se nároky slíbené v akreditaci nevztahují. Opisující neurochirurg Jedna věc je úroveň studia na pochybných školách, další pak úroveň školství jako takového. Škol nabízejících vysokoškolské vzdělání je už tolik, že skoro ani dokázaly zajistit kvalitní vzdělání. "Je těžké si představit, že středně velká země jako Č má k dispozici tolik dobrých akademických pracovníků, aby si mohla dovolit adekvátně perso tolik vysokých škol. Vede to potom k ,létajícím profesorům', což jsou profesoři, kteří maj úvazek na jedné vysoké škole a k tomu mají zlomkové úvazky na řadě jiných vysokých škol, j osobností garantují jejich výuku," upozorňuje Rudolf Haňka. Stačí vše vyčíslit - v České r sedm desítek vysokých škol na deset milionů obyvatel, v Británii 133, ale na 60 milionů li by tomu tedy odpovídalo asi tak 22 vysokých škol na celou Českou republiku," vyčísluje Haň to, aby každý vysokoškolský učitel směl garantovat výuku pouze na jediné škole. Karlova univerzita je jedinou univerzitou z novějších států EU, která se vešla do první st evropských univerzit. Jenže její umístění není oslnivé. Umístila se mezi 81. a 123. místem 203. a 304. místem v celkovém pořadí světových univerzit. Jak by dopadly ostatní zdejší šk se, že svou pozici spíše ztrácíme než zlepšujeme a že množství nových vysokých škol s mnoh obory úroveň vysokoškolského vzdělávání skutečně devalvuje. Představa, že co Čech, to ales je nesmyslná a nebezpečná. Pro všechny," komentuje celkovou úroveň škol Höschl. Sám je pro vysokoškolské vzdělání bylo dostupné a nakonec i získatelné pro každého, kdo je k němu dis za celospolečenský podvod považuje udělování titulů lidem, kteří na školu nemají, případně nestudovali. Uvedl příklad neurochirurga, který by operoval, aniž to někdy pořádně natréno přijímačky na medicínu z kamarádství obešel, studium "opsal" a státnice mu dali ze soucitu že to by asi nikdo u sebe nepřipustil; ale že vysoké školy chrlí právě takové právníky či nikoho celkem nepobuřuje. Jako kdyby tím společnost dávala najevo, že u těchto oborů je to uvažuje Cyril Höschl. Jisté je, že české vysoké školství čekají další změny. Naznačila to ministryně Miroslava Kopicová, která požaduje důkladnější prověrku podezřelých škol. Světl spatří nový vysokoškolský zákon, případně lze čekat další novelizaci toho stávajícího. Pod Česká republika spolu se Slovenskem jedinými státy v Evropě, které se nepřizpůsobily moder vysokého školství tak jako například sousední státy. "Rakousko novelizovalo svůj vysokoško říjnu letošního roku a myslím si, že bychom se z něj mohli velmi dobře poučit. Obzvláště p systému samosprávy a vnitřního řízení univerzit. Dánský systém je podobný stejně jako řada profesor Haňka, který se rovněž podílí na reformě vysokého školství. Podle něj je potřeba jiné právě na efektivnost vysokých škol, hodnocení jejich kvality a podobně. "Chce to čas proto, že to není jednoduché, a trpělivost proto, že se to dotýká mnoha aktérů vysokoškols procesu a bude nutné někdy najít kompromisy a vybudovat konsenzus. Zeptejte se mě příští r vědět více," uzavřel. Česká společnost je stále oslňována tituly. Touha po nich je trochu archaická. Umožňuje i zkratkou značnou prestiž.