Novinářství jako vysokoškolský studijní obor ****************************************************************************************** * Novinářství jako vysokoškolský studijní obor ****************************************************************************************** 2.9.2011 20:10 ČRo 6 strana http://hledani.rozhlas.cz [ URL "http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?p_po=820 "] Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Hezký večer, dámy a pánové. Těší mě, že posloucháte Český rozhlas 6. Pře námi je další poř v postmoderním světě. Od mikrofonu srdečně zdraví Tomáš Procházka. Patnáct let, tak to je působím v rozhlase, v televizi i v novinách, zkrátka ve sdělovacích prostředcích, nebo-li mi to dává jistou gesci a kompetenci, abych na toto téma krátce promluvil a pohovořil, byť všichni známe několik služebně daleko starších kolegů, kteří mají pochopitelné mou úctu a jsem několikrát přizván, abych promluvil také ke studentům, ke studentům žurnalistiky a zp své dosavadní postřehy, dojmy a zkušenosti. Nebudu vás teď unavovat svými přednáškami, dov jenom jednu větu, kterou jsem své povídání zpravidla zahajoval a která bezpečně vzbudila n rozruch v sále. Ta věta zněla jednoduše: "Nečekejte, že se kvalita sama prosadí." Stručně celý svět jsou i média vlivem náhody a bohužel také známostí, sympatií a antipatií. Jinými pozici rozhoduje to, zda chodíte na správné večírky, zda tam chodíte se správnými lidmi, z okolností asertivní a zda o vás nekoluje až příliš mnoho smyšlených historek, v nichž figu všeho zla a bezcharakterní padouch. A málem bych zapomněl, může se vám přece jenom hodit i novinářského řemesla, ale není to podmínka. Bylo by jenom hloupé udělat strýčkovi nebo tet ostudu, když se tolik snažili. No, a potom můžete spokojeně vegetovat ve své práci až do d objeví další tetička nebo další strýček a na vaše místo usedne jiný, mladý a nadějný prote Opravdu bych si moc přál, aby někdo našel dost odvahy, zbavil se pokrytectví a k dohodě o pracovní smlouvy, pracovního poměru by připsal důvody: nedostatek vlivných tetiček, nedost Ale pokud den předtím nezdědil sto milionů, nedá se od něj nic podobného očekávat. Zkrátka se neptá a tyranie peněz, ta je všudypřítomná. Ve studiu Českého rozhlasu 6 teď vítám Dani šéfredaktora časopisu Marketing & Media a zároveň také přednášejícího na Fakultě sociálníc Karlovy v Praze. Hezký večer. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Dále je mým hostem i Petr Štrompf z tiskové agentury Mediafax. Petře, i tobě hezký večer. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- No a během vysílání se spojíme také s rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze, profesorem Hindlsem a Davidem Svatošem z pracovního portálu Spráce.cz. Tak, pánové, já jsem tu nastín nepříliš optimistický scénář. Jak to vnímáte vy, aneb prosadí se opravdu kvalita? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Tak buďme optimisty. Já předpokládám, že není důvod, proč by se neprosadila. Otázka je vžd tím slovem kvalita představujeme. A nutno říct, že často novináři si představují něco zdal si představuje jejich vydavatel, nebo majitel. Takže ta kvalita je takové vágní slovo v to Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Teď jste z toho vyzul, musím říct, opravdu obratně. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Ne, já myslím, že se prosadí, ale adekvátně k tomu médiu, nebo tomu záměru mediálního domu pokud je kvalitou špehovat lidi na větvích, tak i to se prosadí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Rozumím. Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Tady je otázka spíš určitého kompromisu, kdy, jak řekl správně kolega Köppl, je pohled vyd na toho dělníka v bojové linii, čili novináře, tak tady se můžou samozřejmě jejich pohledy filozofie poněkud rozcházet. Je to samozřejmě i otázka osobního svědomí toho kterého novin pojme zadaný úkol. Nicméně, společnost to, co chce, tudíž zábavný prvek i vážný pohled na spektrum čtenářů si samozřejmě z toho vezme své. Takže já bych to zas tak škarohlídsky nev jsme v takzvané demokracii, kde si můžeme stanovit jisté mantinely, kam chceme jít a kam n Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Pojďme pěkně popořádku. Jaké jsou vlastně ty první informace, které..., jaké jsou vlastně informace pro studenty, které obdrží vlastně chvíli poté, co zasednou do lavic? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Ta otázka je dvojí, nebo já ji trochu pootočím. Tam nezní vlastně, co uslyší první, nebo n uslyší první, ale důležitý je systém vzdělávání. A jestli ten, který je u nás, je správný, je, myslím si, docela důležitý bod. Já zastávám názor, že vyučovat na vysoké škole cosi ja je svým způsobem absurdní, protože učit se tři roky psát fejeton je věc, která prostě není co asi by studenti se měli naučit. A ten můj pohled na tu věc je takový, že ty studenti by daleko úplně jiné věci, než se učí dneska, a měli by být připraveni spíš pro ten praktický praktickým životem nemyslím opravdu to, jestli napsat fejeton podle Havlíčka, nebo podle N ono samo o sobě to zní absurdně už takhle. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Dobře. Takže napsat fejeton není ta správná cesta a věnovat se tomu a učit se to. Trochu m některé, některé nářky nad uměleckými školami. Je to podobné? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já si myslím, že takhle. Novinařina je rozhodně obor, který by se měl vyučovat, ale podobn je to otázka vyšších škol, ne vysokých škol, těch vyšších škol, je to otázka soukromých un stojí při vydavatelství, při velkých vydavatelstvích a při velkých mediálních domech. To, jakoby student žurnalistiky, je opravdu jenom jakoby hrou na tu věc a ostatně ten známý bo na té škole je otevřít dveře a pak už to uděláte, není od věci. Ono opravdu pokud jste min tak to uděláte. A ten posun, který ve světě vlastně vidíme, který můžeme zaznamenat, je od novinařiny, od toho naučit se psát článek, k, řekněme, čemusi, co se jmenuje mediální mana je obor, který je daleko širší a svým způsobem jako důležitější než to, jestli umíte napsa neumíte, to se naučíte. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Abych vám nahrál na smeč, kolik procent toho, co se studenti naučí, mohou skutečně v praxi Podle svých zkušeností. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- No, tak jsem před chvílí konzultoval jednu bakalářskou práci a říkal jsem té studentce, že že většinu komunikačních teorií a mediálních věcí se člověk naučí, až když tu školu dokonč zvědavosti a ne z toho, že ho k tomu někdo donutil. To je asi obecný osud té školy, ale já je to škola špatná. Ona dá určitě kontakty, takže si, co mi ta škola přinesla, zní ta otáz určitě mi přinesla kontakty. Přinesla mi základní orientaci a v neposlední řadě docela jak let života. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- No, Petře, máš podobné vzpomínky? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Tak já si tady připadám jak černá ovce, protože, zaprvé, mám technické vzdělání, žurnalist nestudoval, a tak trošku začínám mít obavu, jestli to, co teďko řeknu, nebude s prominutím S tím, jak tady kolega Köppl poznamenal, ano, na fakultách se budoucí žurnalista naučí psá její formu, její uchopení, ale v žádném případě žádná škola nikomu nevnukne nápad. Já jsem žurnalistice tak, že jsem nejdříve napsal knihu a pak jsem se teprve věnoval novinařině. Č novinář má nejdřív tu metu, knihu napsat až po nějakém období životních zkušeností, životn dopracovat se prostě k nějakému stylu, což vyústí právě v psaní knihy, tak jestli i náhodo narušen. Proto se ptám teda tím pádem, jestli čirou náhodou bych měl vůbec vstupovat do té protože samozřejmě se připojím velmi rád, ale zase na druhou stranu nemohu argumentovat s žurnalistiky mají, nebo nemají se studenty dělat natolik, aby poté životaschopně uchopili, profesi natolik, aby tu svoji práci dělali dobře. Takže v tomto případě, jak říkám, připad ovce trochu. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já myslím, že si nemusíte připadat jako černá ovce. Ten váš postup z té technické školy na žurnalistice je daleko logičtější než studium žurnalistiky. Mojí dlouhodobou zkušeností z že stokrát raději beru do redakcí, které mám na starosti, do všech těch 19 nebo 18, lidi, něco umějí pořádně a naučím je psát. Protože to je otázka roku, než se to naučí, ale obrác novinářů trvá, bratru, dva tři roky, než se něco naučí ten obor, a ani tam nemám jistotu, Takže ten model třeba, kdy je dvouoborové studium, kdy se člověk něco naučí pořádně a vedl žurnalistiku, mně osobně přijde logický. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Co říkáte na ten model, kdy student přispívá zároveň do rozhlasu, do televize? Já myslím, přínosné. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Tak v každém případě jedinec, který má opravdový zájem, který v podstatě už nyní miluje sv profesi a přispívá, jak říkám, do všech možných sdělovacích prostředků, má-li ovšem ten da o jeho příspěvky zájem, tak je mu to pochopitelně jenom ku prospěchu, protože zaprvé si tí obzor i svůj záběr a v daném ohledu je ten člověk napůl hotový dřív, než dostuduje. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já zase mám s tím takovej určitej problém, jo. Já nejsem moc fanouškem toho, aby vysoká šk nebo já obecně nejsem fanouškem toho, té teorie, že vysoká škola má připravovat lidi výhra má být maximálně prakticky orientovaná. Já myslím, že naučit se určité teorii komunikace, věci, jak fungují v tom širším, v těch širších souvislostech, je dobré a pak teprve by měl praxe. Ten důvod je jednoduchý. Já si myslím, že většina z nás se nabiflovala vyjmenovaná a bylo to nudný biflování. A taky nemůže nejdřív udělat praxi, že je začnete psát, jako ty tam teprve bude pozdějc dodělávat, nebo jde to, ale není to úplně jako logický. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Já bych teďko v tomto případě nechtěl být nějakým oponentem. Já jsem třeba participoval ja tak v rádiu, tak v časopisech, tak v tištěných médií, nebo jinými slovy, ve sdělovacích pr není forma, kterou bych nedělal. A mě to v každém případě vždycky obohatilo natolik, abych žánr zpracovávat buď pro rozhlas, pro televizi, nebo pro média jako takové. Čili proč by m radikální nebo kardinální problém, že by ten daný student, posluchač fakult nemohl do jist nyní, proč by to nemohl víceméně zkoušet natolik, aby se sám poté i vyprofiloval? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já s tím nemám problém. Já jenom si myslím, že na začátku toho studia by mělo být určité p člověk naučí, které nějakým způsobem zpracuje, ke kterému se řada z nás, který jsme začína při studiu, jsme se dostávali postupně. A spoustu věcí člověku dojde až s věkem, na spoust řekněme, rozumněji, nebo z našeho pohledu dneska rozumněji zkrátka proto, že ví, jak ty vě máme, jako dneska máme příkladů mladých novinářů, dynamických novinářů, kteří investigativ a pak teprve přemýšlí, co vlastně zjistili, a třeba z odstupem pěti, deseti let jim dojde, loutkou, a to je věc, kterou, o které já hovořím, že pustit mladé novináře do toho pole ve jsou dneska média. Ta média jsou populistická, jsou účelová a velmi často jsou jenom jakob lobbingu, a to jsou jenom dvě bariéry, jak tomu zabránit. Buď je to zkušenost novinářů, ov obecně ve společnosti nepovažuje jako relevance, to je na škodu, anebo vzdělání, a to se t za důležité. Takže jsme ve schizofrenii, že na jednu stranu si ztěžujeme na úroveň médií, jsou uměle vytvořené, nejsou vyargumentované, a na druhou stranu tomu sami jakoby pomáháme Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Dane, abychom začali ještě znovu spíš od začátku, co vlastně učíte přímo vy? Co přednášíte Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- No, tak já mám, já jsem na katedře marketingu a public relation, takže zaprvé reklamu, pak mediální management, to znamená, jak vznikají časopisy, jak se dělají rozpočty, jak se plá Pak současná média, kde přednáším o trendech v médiích, o tom, jak se chovají spotřebitelé reagují, ale z pohledu toho managementu, ne z pohledu těch novinářů. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- A dá se to naučit? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já myslím, že se to, tak naučit... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Zprostředkovat spíš těm studentům. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- To určitě, to určitě se dá. Celá řada z nich je potom překvapená, třeba v tom semináři, kd vysvětlujeme, jak fungují mediální domy, tak většina z nich je překvapená potom, že ty kul a ty idealistické věci, které mají, že nejsou reálné, když se spočítají. A na téhle bázi s studenti, který projdou třeba mými semináři, potom už nejsou tak úplní idealisté, protože věci se musí zaplatit a že to není jenom o tom, že se mi něco líbí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Jak náročná je potom pro studenty ta aklimatizace v médiích, do kterých přicházejí? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já si myslím, že to je individuální. Jsou samozřejmě dobrý studenti, kteří to zvládnou ply studenti, kteří ani v médiích dělat nechtějí a od začátku říkají, že je to zajímá, ten obo příjemný, protože to je úplně jiný přístup ke studiu potom. A já myslím, že obecně ti mlad lidé jsou dnes jako připravenější, než jsme byli my. Na druhou stranu tím, že, a teď to ve stavím pozice starce, ale tím, že generace, řekněme, třicátníků, čtyřicátníků obsadila méd mají daleko těžší, než jsme to měli my, protože my jsme v té naší nevědomosti, a teďka mlu vyšoupali celou řadu starších lidí, protože jsme si mysleli, že mládí vpřed a stáří brzdí. zjišťujeme, že stáří vlastně nemusí tak brzdit... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- To si myslí snad každá nová generace. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Ale my jsme měli jednodušší argumentaci, proč ty lidi mají jít pryč, to byla naše velká vý revoluci. Na druhou stranu si myslím, že dneska se zkušenostmi, který mám, bych nebyl nikd a samozřejmě je to dáno věkem, ale musím říct, že obecně ve společnosti tu, a teďka fakt n svém věku, jako necítím se být stár, jo, ale třeba v redakcích, které mám na starosti, vel hlídám, aby tam byla pozice zkušenějších lidí, to znamená nad čtyřicet nad padesát let, a tomu, protože mám pocit, že jenom tato kombinace může fungovat nějak ku prospěchu toho méd Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Pánové, obecně. Dá se říct, že médií u nás přibývá, nebo je tomu naopak? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Teď jsem trochu zaskočen, protože já jsem samozřejmě nesledoval statistické pohyby... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Nechci statistická čísla. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Ale vezmu-li to obecně a vlastní zkušenost, tak, tím nechci říct, že bych některé médium z tak jsem, dejme tomu, koncem těch devadesátých let a i počátek dalších zjistil, že trh opu periodik. Jmenovat je samozřejmě nebudu, to se z taktických důvodů nedělá. Ale zase na dru vznikaly i další nová, i když některé z nich měly rovněž jepičí život a některým se prorok a jsou tu doteď. Ten pohyb, ta poptávka, to je samozřejmě vkus té společnosti, ale na druh dlužno podotknout, že obchodní záměr vydavatelských domů, které rozšiřují svá periodika, s mediálním trhu, tak je to v podstatě útok, aby v tom našem malém českém mediálním dvorečku další desetinu toho pomyslného koláče, který by samozřejmě patřil jenom jim. Tady je otázk doplnil s tím, že vznikat a zanikat periodika samozřejmě mohou dle libosti, ale na druhou je udržet při životě. A není to pouze jen o novinářské práci, o její atraktivitě v daném o dále. Tady je samozřejmě záležitost především obchodní. A noviny nebo periodika jako takov prostředky chcete-li, jsou závislé na tom, kdo jim bude samozřejmě přispívat na tu jejich a to je inzerent. A v tomto případě to omezení těch inzerentů díky tomu, že, nebo respekti je zde periodik natolik, tak si myslím, že to je určující faktor toho, zda-li bude existov Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Dane, myslíte, že už na fakultě se studenti selektují tak, že jeden říká, já budu psát for budu psát formou seriózních médií? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Tak zčásti ano, ale myslím si, že obecně ti studenti se spíše hledají. A to je taková, ono první rok všichni chtějí psát kulturu, část politiku, pak přijde někdo, je ochotnej psát i ale většina jako má představu, že bude psát ty hluboké komentáře a velké kulturní kritiky, a dění. Ten vývoj je takový přirozený, ale myslím, že tam není jasný rozdělení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Mě by zajímalo, do jaké míry jsou už studenti ve škole připravováni na to, že ten obor, kt nemusí v životě vykonávat? Ač by chtěli tedy. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Tak samozřejmě je málokdo, málokdo si připustí, že bude neúspěšný zrovna on, ale řada lidí dneska studují, tak už vědí o tom, že nemusí být v klasickém médiu. Řada z nich uvažuje o projektech. Myslím si, že diversifikace je relativně jako široká. Je z těch studentů cítit ročník od ročníku, to je jako nesporné, ale třeba druhý ročník teda masové komunikace, kte Například druhý ročník, který studuje komunikaci marketingovou a public relation, je nebýv živý a ty lidi jsou úplným osvěžením a většina z nich připouští, že nebude pracovat v rekl Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Tak já po telefonu zdravím rektora Vysoké školy ekonomické, profesora Richarda Hindlse. He profesore. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Přeji hezký večer, dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Váš život se ubíral podle předem stanoveného scénáře, to jest, chtěl jste dělat ekonomiku, ji a teď v ní pracujete? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- No, tak já jsem začínal vlastně spíš jako statistik, měl jsem rád matematiku a k ekonomii postupně. Já s oblibou říkám, že ve statistice je vždycky dobré, když člověk ovládá nějako ta statistika má nějaký přesah, a mně ekonomie byla blízká, tak, řekněme, přes disciplínu, ekonomická statistika, nebo také někdy hospodářská sociální statistika, jsem se vlastně do jsem se dostal. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Dokážete se vcítit do role člověka, který chtěl být novinářem, vystudoval žurnalistiku, al to uplatnění? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Dovedu se do té situace vžít z pohledu toho obecnějšího, možná jak je nepříjemné, když si nějakou představu, nějakou konstrukci a potom ji třeba nedokáže úplně realizovat tak, jak přál. To je samozřejmě velmi nepříjemná věc. Je to velmi nepříjemná věc v jakémkoliv věku. lidé často nemají úplně vyhraněnou představu, co je žurnalistika, co je statistika, co je já nevím jaká disciplína, jaké jiné zaměstnání, jsou daleko tvárnější. Ve vyšším věku už t problém je větší. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Je tahle situace pravděpodobnější u absolventů žurnalistiky a podobných oborů, nebo třeba ekonomické právě? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Tak pokud jde o Vysokou školu ekonomickou, my můžu říct, že patříme k univerzitám, které m jednu z nejnižších, byly i období, kdy jsme měli absolutně nejnižší míru nezaměstnanosti n a stále se pohybujeme v absolutní špičce, co se týká schopnosti našich absolventů uplatnit trhu práce. Je také pravdou, že řada, já se mezi nimi pohybuji, řada žurnalistů je velmi k vystudovali právě ekonomii, neříkám, že zrovna Vysokou školu ekonomickou, ale třeba žurnal univerzitě, nebo na některé z jiných univerzit vystudovali ekonomii. A jsou to kvalitní žu ovládají dobře ekonomii, a to si myslím, že taky je dobře. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Jinými slovy, budou na tom vždycky lépe absolventi technických a ekonomických oborů než tě Nebo změní se to? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Tam je, Tomáši, asi trošku problém to slůvko vždycky. Ano, mění se to, tak teď jste si vla trošku sám, protože ta věc se vyvíjí. Teď skutečně postrádáme trošku možná profese spíše t charakteru, projektanty, konstruktéry. Asi stále ještě není dost ekonomů na trhu, ale nikd že za deset let tahle situace nebude úplně jiná. Objevují se nové technologie, objevují se nové metodiky a je dost možné, že právě určitý nedostatek technických profesí se možná za může jevit jako problémový. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Přesto při výběru školy by asi měla zasednout rodinná rada a vyzpovídat toho potenciálního smyslu, jestli dá přednost dobře placenému oboru s velkým potenciálem, nebo oboru, který t ale zase má k němu blíž a baví ho. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Tohle je velmi těžká otázka, protože v těch, řekněme, devatenácti letech, kdy končíte stře jste vlastně přímým čekatelem, pokud takovou ambici máte, na vstup na univerzitu. Je to ro opravdu velmi těžké, protože dnes těch oborů je strašně. Jenom třeba naše univerzita jich desítek. Takže vyznat se, jaký je rozdíl mezi třeba financemi a daněmi, jaký je rozdíl mez a ekonometrií, anebo jaký je rozdíl mezi ekonomickou žurnalistikou a třeba žurnalistikou p to si myslím, že je v těch devatenácti letech velmi obtížná věc. A víte, jak mladí lidé ně na názory svých rodičů, takže možná i ten rodinný stůl, jak jste docela hezky řekl, může b komplikací, protože ne vždy se dají ty zkušenosti přenášet na mladé lidí. Já jsem to také zažil se svými dětmi, takže není to tak úplně jednoznačná a jednoduchá věc. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Tak, to byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Děkuji za váš profesore, a brzy na shledanou. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze -------------------- Já děkuji za pozvání k mikrofonu a také na shledanou. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Pánové, tak poprosím vaši krátkou reakci na slova pana profesora. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Tak já mám pochopení pro tu volbu z těch dětí, toho se děsím, ale jestli jde o tom uplatně profesor má pravdu v tom, že v tuto chvíli, i když já si myslím, že už i zde u těch ekonom naplněnost. Nikdo neví, co bude za chvíli, a tam těžko predikovat, který obor je perspekti méně perspektivní. To, co novinařině a na té žurnalistice je vlastně zajímavé, nebo masové to, že dlouhou dobu tam lidé chodili zaprvé za určitými ideály a za druhý za penězi, proto relativně dobře placení a nebyla žádná představa o tom, že by mohla být nezaměstnanost v t je relativně nový jev. Na druhou stranu nutno říct, že řada redakcí a vydavatelů klidně př protože jsou zkrátka levnější, a máte perspektivu, že za dva roky se něco naučí a furt bud ti zkušení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Mimochodem sešla se někdy u vás ta pomyslná rodinná rada? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- U nás se ani nesešla, u nás to šlo nějak jako plynulou cestou. A to je taky komplikovaná o se ptají, jestli má matka, která učí na fakultě sociálních věd historii žurnalistiky, mě n jako nutila do toho, tak já mám výmluvu, protože já jsem začínal s peďákem, abych zdrhnul pak jsem došel k masové komunikaci víceméně sám přes řadu svých spolužáků. Ani myslím, že že rodina mě určitě nasměrovala. Otec k reklamě, k výzkumu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Dnešní, dnešní mládež má spoustu možností, spoustu výběru, co by chtěli dělat, nebo nikoli druhou stranu praxe je taková, zda-li ho v tom daném oboru, ať už je to žurnalistika, nebo a tím navazuji na slova pana rektora, to jejich uplatnění je samozřejmě vysoce individueln ať už by dělali novinařinu, nebo cokoli jiného, je to vždycky jenom záležitost jejich vlas Já se nechci omezovat jenom k některým, k nějaké frazeologii, ale v každém případě výběr j v dnešní době mladí lidé mnohem větší, než jsme měli my. My jsme to museli samozřejmě vydř je to jinak trošku s tím. A teď navážu na kolegu Köppla, přijmout a utvořit spektrum, věko těch redakcích, je sice dobrá věc, ano, ono to samozřejmě působí i trošku soutěživě. Zase v okamžiku krizových momentů a v médiích jsou velmi často, dejme tomu, v termínu uzávěrek je to vždycky opřeno o ty zkušenější. A tady je otázka, do jaké míry se ta mladší generace některým stresovým situacím, a jich taky není zrovna málo, s tím, že si řekne potom, zda-l zvolil. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- O jaké médium, Dane, obracím se na vás, vlastně studenti projevují největší zájem? Tipnul televizi? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Televize je vysoce zastoupená, nicméně největší zájem stále zůstává o tištěná média a onli Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Tištěný média? Tak to jste mě zaskočil. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Ale je to dáno tou konzervativností, tím, že lidi vlastně vidí sílu tištěných médií v tom U online mají spíš pocit, nebo k těm internetovým médiím spíše jako se uchylují ze svého z jako zábavy. Ale pokud jde o tu novinařinu, tak stále vítězí tištěná média. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Určitě se shodneme, Petře, že naše řemeslo se za posledních, řekněme, deset let, neuvěřite změnilo. Nedělá ti problém držet krok s dobou, abych to tak nazval? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Zaplaťpánbůh, tentokráte černá ovce nejsem. Nedělá mi to v žádném případě problém, a to se poloboha v žádném případě, anebo na některého z faraonů, i mezi námi jich je dost. Dnešní jednu obrovskou výhodu. To, co vím já teď, ví za minutu ten, kdo si to chce přečíst. Multi neskutečně rychlý v přenosu informací a ta obrovská změna, která nastala, v řádově deset l že novinář už nemá čas přemýšlet nad tím, co bude zítra v novinách, a utvářet to do toho d že právě v těch internetových, internetových formách je to otázka nejen soutěživosti konku tom, do jaké, do jaké doby já sem schopen tu zprávu podat. Ono to má totiž i jedno, jedno názoru nemilé úskalí. Je to i tak trošku na úkor kvality, protože ten rychlý přenos inform tu kvalitu malinko stíral. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Neberte to jenom osobně, jo, ale to právě myslím, že ten problém té, řekněme, jakoby mediá novinářů je prostě absurdní. Vy jste z tiskové agentury, to je trochu jiná kategorie. Ale schizofrenie, že novináři podají zprávu jako poslední, nebo budou až druzí a třetí, a ten vítězstvím je právě ten příklad, klasickým příkladem nezkušenosti s mediálním prostředím. mediální typ má jiný druh konzumace u spotřebitelů. A je naivní prostě soutěžit v tom, jes v deníku nebo nebudu, protože to není podstatné. Tu zprávu ti lidé již znají. A benefit u třeba je právě schopnost analýzy a třídění. Žádná, žádné médium jiné vám neroztřídí ty zpr na důležité a méně důležité jako tištěné médium. A to je, když jsem hovořil na začátku o t nadšenosti mladých do nových technologií a neúctě svým způsobem k tomu starému systému, ne politicky, ale k tomu jako mediálnímu systému, tak to je typická ukázka, protože to, co v chybí a proč lidé od nich odcházejí od tištěných médií, je to, to hlavní, to hlavní důvod, kupujete, utřídit ty informace. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Všechny ty změny, které já jsem jmenoval, tak v podstatě pramení z nových technologií a př Internetu. Jsou tyto věci dostatečně zakomponovány i do výuky studentů? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Pokud se bavíme o té jakoby mediální gramotnosti, tak ano. Samozřejmě studenti se učí, jak psát pro online média, jakým způsobem zpracovávat informace pro tento druh média. Na druho myslím, že ne úplně všichni pochopí, ti studenti, ale je to dáno i tou jejich touhou být r takové to mladický, jako já chci být rychle, tak je právě ta schopnost zastavit se a přemý dělám a proč to píši, a to se bohužel naučit nedá, to musíte mít v sobě. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Všechny změny, jak se jako nedávno Ondřej Neff, budoucnost už není to, co bývala. Což tedy velká nadsázka. Chtěl tím v podstatě říci, že zatímco kdysi byla budoucnost dvacet, třicet nějaký, dejme tomu, modýlek rakety prohlížíte za sklem a druhý den jdete a můžete si ho ko domě. To tempo vývoje je opravdu neuvěřitelně rychlé. Kam podle vás dorazíme za nějakých d Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Tak když na tom světě za těch deset let budu, tak vám to povím, ale v této chvíli se neodv směr, nebo jaký záměr či záběr, zůstáváme-li u žurnalistiky, kam to povede. Ten obří skok let, ten je markantní, to mi tady kolega vyvrátit nemůže. Ale zase na druhou stranu je pra některá své úskalí a ten se i dá, dá tak trošku nikoliv zastavit, ale pozastavit. Jde o to společnost bude vnímat trendy současné trendy, které by měly snad i v tom budoucnu deseti anebo naberou zcela jiný směr. Já se obávám, že na tuhletu otázku asi těžko někdo fundovan odpoví. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- A já vám oponovat budu, protože si myslím, že se ty věci nezmění. A je to iluze, v které, který nastavuje jako nejenom Ondřej Neff, ale všichni technologicky orientovaní lidé, že t svět a mění život, ale to je klišé. Prostě furt se chováme stejně, jíme jako rohlíky, maže to máslo je pár tisíciletí starý, ten princip je identický. Žádná technologie vám máslo ne vám také nezmění a emoce ohledně narození dítěte vám také nezmění. To jsou věci, které se změnit technologií. A naše okouzlení technologií a představa, že se lidé změní a budou vní je prostě naivní, protože ať chcete, nebo nechcete, ta produkce informací je furt stejná, informace. V tom není rozdíl dnes jako před deseti lety. Jestli dnes se bavíme o tom, že t minut rychleji, nebo o hodinu, to je úplně irelevantní záležitost. Furt poskytujete inform s pekařem prostě. Pokud pekař, jako řada pekařů okouzlena prostě technologiema zvolila roh dělá z jakési hmoty a taky tak chutná, a to si myslím, že je, že je náš problém, že my jsm instantní informační společnosti a neuvědomili jsme si, že ti lidé chtějí i ty pořádné inf je chtít vždycky. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Takže z principu nezmění se nic. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Pokud neřešíme distribuční formy, které jsou opravdu marginální věcí, které nejsou vůbec p facto, tak se nezmění nic. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- A média? Pokud se například bude diskutovat o existenci novin a vedle nich internetových s Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já myslím, že to je stejný případ. Tak Internet funguje úplně diametrálně odlišným způsobe se nečte. Internet se prohlíží. Čtení na Internetu je skokové, tam musíte pracovat s tím, má mít tři nebo čtyři řádky a ne sedm jako v tištěném textu. To ano, je to prohlížení a je informace. Ale pro roztřídění informací je tištěné médium stále důležité. A ten moment, kd ten člověk uvědomí, kdy si to lidé uvědomí, je daný tím, když se zeptáte dneska mladých li prezidentem Rakouska, nebo kdo je prezidentem Německa. A najednou je takový jako trapný ti kterou my jsme vždycky uměli, protože v novinách jste si to přečetli a četli jste. Dneska vědět. Dneska to někde najdete na Googlu. Ale v určitém momentu zjistíte, že vlastně jste primitiva, který ani neví možná, s kým sousedí Německo, protože to máte někde jinde, a zač A to je věková hranice a tištěná média vždycky, prostě co je svět světem, snad byla doméno let. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- No, teď už se razí taková ta filozofie, není důležité vědět, ale vědět jak, vědět jak se k dostanu. Jak právě jste navrhl, zadám do vyhledávače. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- A to je to, co si myslím, že je primárně špatně, protože vyjmenovaná slova takhle také se Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- To souhlasím s kolegou v tom, v tom smyslu, že jistá pohodlnost, která už je i generační, v hlavě tvořit svůj vlastní archiv, to znamená, mít takzvaného pamatováka, anebo mít v šup výstřižků, abych věděl, kde aspoň hledat to, či ono, když to v tom okamžiku potřebuju. Bud hlavu státu toho, či kterého světadílu, tak prostě napíšu, prezident USA a vyjede mi jméno vyhledávači. Tady v této otázce je určitá, nechci říct už úplně ta pohodlnost, ale smysl t informaci dostat. Proč bych si to měl pamatovat, když si to pamatuje přístroj, když si to současný novodobý fenomén, což je Internet? Ptám se tedy, jestli vtloukání do hlavy spoust údajů má vůbec smysl, když si to lehce najdu? Opisují se diplomové práce, jsou na Internet práce, na Internetu je téměř všechno. Ptám se tedy do jaké míry to vlastně lze znevažovat, Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Já dnes podruhé využívám telefonní aparát, abychom se propojili s Davidem Svatošem z praco Sprace.cz. Hezký večer, Davide. David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Jaký je momentálně zájem o studium žurnalistiky, dá-li se to takto shrnout? David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Tak ten zájem samozřejmě není tak veliký, asi jako bysme si všichni přáli. Je to hlavně z uplatnění těch absolventů těchto škol, těchto kateder na vysokých školách, protože to upla pro absolventy není jednoduché v současné situaci na trhu v žádném oboru a o to víc samozř žurnalistice. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Známe samozřejmě průměrná čísla reprezentující počet nezaměstnaných u nás. Existují také s by vypovídaly o množství nezaměstnaných absolventů? David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Tak ty statistiky existují napříč, napříč širokým spektrem těch oborů, který je. Já vám bo neřeknu týkající se přímo těch žurnalistů jako takových. Spíš když to vezmu obecně, protož kolegové, tyto čísla se dají najít na Internetu úplně bez problémů, je to spíš tak, že v s absolventi nemají vůbec jednoduché postavení na tom trhu práce. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Kdybych se ptal, zda jsou na tom lépe absolventi jiných oborů v poměru k těm potencionální žurnalistům, co byste mi odpověděl? David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Že jsou na tom lépe studenti absolventi třeba vysokých škol ekonomického směru, v současné technického směru. Humanitní vědy a ta žurnalistika je opravdu někde, nechci posluchače ně vyděsit, ale ten hlad po těchto uchazečích není na tomto trhu tak veliký a v podstatě ucha oborů musí hodně vynaložit vlastního úsilí na to, aby to zaměstnání, tu práci našli. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Davide, častá situace. Absolvent opustí fakultu a očekává, že se zapojí do práce ve svém o původně plánoval. Nedaří se a přichází desiluze. Jaké pracovní ekvivalenty novinářské prác "odmítnutým absolventům" doporučil? David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Tak když už využijí veškeré možnosti, jak najít práci v tom oboru, konkrétně v té žurnalis přes pracovní portály, personální agentury, oslovit napřímo velká vydavatelství, velké nov deníky a tak dále, tak v podstatě potom tito lidé nacházejí uplatnění buď jakože novinář n když budou psát v podstatě o čemkoliv, nebo co je jim blízké a budou se to snažit prodat u časopisům, určitým deníkům. No, anebo samozřejmě tito lidé potom končí v PR oblasti jako t jako specialisti interní komunikace, kde v podstatě mohou využít to, co umí, to, co jim je znalost slohu, výbornou znalost daného tématu. Takže hodně tito lidé využívají právě velký kde začínají v oboru tiskového mluvčího nebo na jeho oddělení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Tak to byl David Svatoš z pracovního portálu Sprace.cz, kterému děkuji a přeji hezký večer David SVATOŠ, pracovní portál Sprace.cz -------------------- Hezký večer. Děkuji, na shledanou. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Podívejme se na další téma. Já si vzpomínám například na kauzu orlické vraždy, tam je to d vidět, tam si můžeme najít jeden z příkladů, ale chtěl jsem se zeptat, jaký důraz se klade takzvanou investigativní žurnalistiku? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Tak snaha je samozřejmě studenty naučit tento, tento obor, který je svým způsobem specific na hranici v podstatě i s policejní akademií, kdy se snažíte zjišťovat a analyzovat zdroje to vlastně věc, kterou v momentě, kdy umíte pracovat se zdroji, umíte rešeršovat a umíte n pracovat s tím tématem, tak na to zase tak specifických podmínek potřeba není. Co se zatím neučí a je obor, který je nesmírně zajímavý v zahraničí, je paparazzi, takové to až sledov a celebrit, které v českých médiích často suplují lidé, kteří třeba souběžně pracují pro p jiné bezpečnostní agentury. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- A teď vy byste chtěl, abychom se učili lézt na stromy a cvakat mobilem nebo fotoaparátem v chvíli? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já myslím, že ke studiu to zřejmě patří. Je to jeden z oborů, který je relevantní, jeden z profese to je, není důvod se to neučit. Jsou určité postupy a pravidla, která i tam je dob Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Co myslíš ty, Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Já si myslím, že investigativní žurnalistika, se kterou mám osobní zkušenosti, protože jse právě v České televizi v tehdejším pořadu Smagazín, tak je to záležitost povahy. Buď jsem, na to takzvaně relevantně připraven, jinými slovy, já to zjednoduším, buď na to mám žalude žaludek. A co je to vlastně investigativní žurnalistika, nebudu nikoho teď školit, jenom p je věc, když se tomu chcete skutečně některému problému dostat na kloub a dráždí vás to, ž člověka nebo subjekt, který je jádrem toho daného problému a sám se tváří, že to není prav cítíte, že to pravda je, ovšem i kriminalista musí mít korpus delikty, nebo-li důkaz k tom a teď mi tady lžeš. Tudíž dostat ho takzvaně na švestkách, toho daného respondenta s tím, poté takzvaně nikoliv, že by odhaloval, ale velmi pravdivě poukáže na daný problém, aby se daný problém někdo způsobil. On není soudce. On je ten, který skutečně řekne, svou vlastní prací, tak takhle to je doopravdy a teď, zákone, musíš konat. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Budete souhlasit, když řeknu, že u nás není právě mnoho médií, to říkám velmi eufemisticky právě investigativní žurnalistice nějak podrobněji věnovala? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Já se obávám, jestli vůbec tento obor nebo žánr nebo zaměření by vyučoval člověk, který, d tak velké a bohaté zkušenosti, aby mohl říci, bod A i bod B a dovést ho do bodu C s tím, ž a takhle to je správně. Ono je to někdy takové dvousečné. Já si osobně nedovedu představit ve školní škamně, neboli lavici a teď pozoroval nebo poslouchal někoho, kdo by, dejme tomu rejstříku spoustu úspěchů. Přesto si nemyslím, že by měl být delegován na to, aby mohl říc bude, nebude. To možná na policejních akademiích ano, ovšem v novinařině těžko. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- A to je právě o té multioborové studiu, kdy nepochybně existují přednášky jako třeba moder výslechu a podobné věci, které vám mohou jako nesmírně usnadnit život, protože jsou věci, praxi strašně dlouho k tomu dostáváte. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- No, každá mince má dvě strany. Vzpomeňte si třeba na kauzu Kuřim, nebo na případ Anička, k zpráv a informací jsme se právě z médií dozvěděli. To byl ten pokus o investigativní žurna většinou z nich, nebo většinu z nich musela policie také prověřovat, čímž samozřejmě marni čas. Jak se na to díváte vy? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Já už jsem naznačoval, že nebo respektive česká média, jak jsou netrpělivá nedočkavá, tak zveřejňují dříve, než by musela. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Což je mimochodem i případ, pardon, že vás přerušuji, těch orlických vražd, které jsem jme kdy reportéři konkrétně, to můžu říct, televize Nova svým investigativním přístupem hodně konečné zatčení pachatelů. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Mně spíš jde o momenty, kdy se vypustí kauza a vlastně se vypouští jenom jedna část, aniž proč ta kauza zrovna se má zveřejnit. Já myslím, že nedávná politická krize je toho názorn kdy se zveřejnily určité dokumenty, které nebyly vyargumentovány, nebyly podloženy, ale zv protože je někdo držel, a to je ten problém toho úspěchu. Když si vezmeme, klasický Waterg Watergate trvala v řádech let. Dnes se tváříme na to a díky tomu filmu máme pocit, že to b dvou, tří dnů, ale to byla prostě několikaletá práce systematická, sbírání argumentů, sbír A vemte si, která kauza v Čechách, kdo z novinářů vydržel na nějaké kauze dělat dýl než dv systematicky, než ji pustil? Těch je opravdu jako velmi málo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Tak dnešní Média v postmoderním světě končí. Mými hosty byli Petr Štrompf a Daniel Köppl. shledanou. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních v Karlovy v Praze -------------------- Hezký večer. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------- Děkujeme za pozvání. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------- Vám všem děkuji za přízeň, kterou věnujete Českému rozhlasu 6, jeho program samozřejmě pok Klidný večer přeje Tomáš Procházka.