Není to jen bodováním ****************************************************************************************** * Není to jen bodováním ****************************************************************************************** 12.10.2011, Právo, Strana 6, Publicistika, autor:    Pavel Exner, Polemika Pokud prohráváme, mohou za to pravidla. To je první, co člověka napadne, když si přečte filipiku kolegy Jana Rychlíka proti žebříč uveřejněnou v pondělním Právu.             Zajisté, mechanické počítání výsledků má mohutná úskalí a Anglosasové mají v t výhody – ostatně za řadu úspěchů vděčí jiným; je notoricky známo, že americká univerzita j ruští profesoři učí čínské studenty.             Chválit sami se umíme. S pýchou se učíme Piccolominiho výrok, že každá česká k lépe vykládati písmo svaté nežli kardinál římský – tedy učili jsme se, dnešní škola rezign podstatnější informace – a teprve dodatečně člověka napadne, kolik v tom možná bylo ironie naplat, kvalitu poznáme jen v otevřené soutěži a nikdy jinak.             Univerzita Karlova je moje alma mater a podobně jako kolega Rychlík jsem jejím nicméně nemohu přijmout jako základ hodnocení skutečnost, že jediní dva národnostně naši n ceny tuto školu před dávnými desetiletími vystudovali. Jsou jiná a mnohem důležitější krit             Již pátým rokem se na našem kontinentu soutěží o granty Evropské výzkumné rady získání je ve vědecké komunitě jednoznačně považováno za známku nejvyšší prestiže. Nikdo n témata, jediným kriteriem posuzování je tu vědecká kvalita návrhu a hodnocení není pochopi na mechanickém bodování. O přisouzení grantů rozhodují odborné komise sestavené z vědeckýc oblasti a je zbytečné podotýkat, že jsou zvány z celého světa a žádná země či jazyk v nich             A jak zatím dopadáme v této nejvyšší vědecké lize? Z celkově udělených 2250 gr do Česka přišlo pouhých osm, z toho pět má Akademie věd, dva Univerzita Karlova a jeden VŠ podíváme na seznam více než tří set univerzit, které aspoň jeden grant získaly, vidíme v č se 67 a Oxford se 60, ale hned za nimi následují Federální polytechnika v Lausanne, Hebrej Jeruzalémě a Weizmannův ústav.             V první desítce najdeme i univerzitu v Helsinkách, v první třicítce např. Mnic Vídeň, Utrecht, Heidelberg, Aarhus, Lund a další – těžko mluvit o anglosaské dominanci.             Dokonce i Budapešť je daleko před Prahou; jejích pět univerzit má dohromady dv Jistěže, devadesát procent škol, jež si říkají univerzity, nezískalo žádný ERC grant, ale důvod k útěše.             Je příjemné, když nás kolega ze zahraniční univerzity zdvořile pochválí, ale o ve vědeckém světě rozhodují fakta. Pokud kolegovi Rychlíkovi záleží na mezinárodním postav univerzity, mohu mu jako humanitně vzdělanému člověku vzkázat jediné: Hic Rhodus! Hic Salt