Kvalitní učitele nelze vychovat. Fakulty živoří

9.12.2011, Právo, Strana 13, Studium, autor:  Ondřej Hník       

Je zarážející, že do školního vzdělávání investuje Česká republika ve srovnání s ostatními evropskými, ale i jinými zeměmi jen mizivé procento svého hrubého domácího produktu.

            Konkrétně je to 4,5 % HDP, v žebříčku 34 členských států EU jsme předposlední. Nejen v resortu školství chybí jasná, promyšlená a dlouhodobá koncepce stojící na pevných základech a přesvědčení, že vzdělání je lidská hodnota.

            Většina politiků v naší zemi za posledních dvacet let „přemýšlela“ o vzdělá(vá)ní pouze v krátkodobých horizontech a ryze materialisticky, jako by se jednalo o kterékoli jiné zboží. Vzdělání však nelze podřizovat zákonům trhu, a pokud ano, tak jen z velmi malé části.

Ministerstvo diktuje požadavky

Na samotný okraj zájmu je – z široké oblasti vzdělávání - odstrčeno vzdělávání budoucích učitelů. Fakulty veřejných vysokých škol a univerzit připravující učitele (včetně Univerzity Karlovy v Praze) živoří na samém okraji existence, podpory ze strany státu se jim dlouhodobě nedostává, ačkoli by měly být jednou z jeho priorit.

Stát (a de facto i celá společnost) po fakultách připravujících učitele požaduje, aby vychovávaly špičkové učitele na profesionální úrovni srovnatelné s úrovní světovou. Učitele, který se vypořádá s neustále rostoucími nároky profesními, ale i osobnostními, učitele, který musí řešit stále více problémů kázeňských a výchovných, který je však zavalen administrativou a nesmyslnými povinnostmi více než kterýkoli učitel jinde ve světě.

            Ministerstvo diktuje požadavky, podmínky pro jejich splnění však neposkytuje.

            Odpověď na otázku, proč je důležité investovat do vzdělávání budoucích učitelů, by mohla znít i takto: učitel připravuje na všechny profese a povolání. Právníci, politici, zemědělci, vojáci, umělci, technici, úředníci, lékaři, řemeslníci, vědci, manažeři, ekonomové, ti všichni procházejí rukama základoškolských, většina z nich i středoškolských učitelů.

            Proto bychom měli chtít kvalitní učitele. České fakulty však pro přípravu kvalitních učitelů nemají podmínky. Politici a úředníci by si měli uvědomit, že nemohou donekonečna omílat nepravdivé klišé, že „pedagogické fakulty nepřipravují budoucí učitele dobře“, ale naopak ocenit, že i za mizerných podmínek připravují tyto fakulty učitele všestranně vybavené, tvořivé a otevřeně myslící.