Diplomky v éře „spaghetti bolognese“ ****************************************************************************************** * Diplomky v éře „spaghetti bolognese“ ****************************************************************************************** 3.12.2011    Lidové noviny    Strana 28    ORIENTACE SALON, autor: PETR ZÍDEK        Lze v době masového vysokoškolského vzdělání zajistit, aby studenti psali kvalitní diplomo to po nich vůbec chtít, když většina stejně nebude pracovat v oboru studia? Minulý týden přinesla MF DNES zprávu, že diplomová práce ministra školství Josefa Dobeše z podle mínění odborníků velmi slabá. Věc má širší dimenzi: s rozvojem masového univerzitníh zejména v přelidněných humanitních oborech nemožné zajistit, aby bezvýznamných diplomek ne většina. Lze se ale smířit s tím, aby přínos a originalita začínaly až s doktorským studiem? * LN Je diplomová práce školní, nebo vědecký text?             Pavel Barša: Diplomová práce je školním cvičením. Student má zpracovat určité přitom znalostí a metod, které si osvojil v průběhu studia. Stanislav Komárek: K čemu dipl slouží? K získání titulu magistra. Je to nikoli náhodou stejný titul, který používaly pro členy i řemeslnické cechy, v češtině zdomácněl jako „mistr“ (v latině obojí „magister“). Z předvést, že dobře, ba excelentně zvládáme řemeslné dovednosti spojené s vlastním, v typic vědeckým „řemeslem“ (nechápejme to pejorativně, slovo „řemeslný“ znamenalo původně cosi ja dovedný“, nikoli „rutinně sériový“). Má-li bakalář jako jakýsi „tovaryš“ ukázat, že zvládá - cosi jako stůl, který alespoň jakžtakž stojí -, má magistr ukázat v témž oboru kvalifika čemu se říkalo „majstrštyk“, stůl vzorně řemeslně provedený. Jiří Přibáň: Diplomová práce pedagogický, a ne vědecký text, jakým by měla být například doktorská disertace. Jejím smy prokázat, že kandidát ovládá studovaný obor a nabyté vědomosti dokáže nejen správně analyz syntetizovat a kriticky posuzovat, ale také je náležitě aplikovat a uvádět do širšího kont problém představuje však kvalita diplomových prací. Vzhledem k tomu, že nepůsobím na české nemohu současnou kvalitu hodnotit obecně, ale některé práce, které se mi dostaly do rukou, kritéria prací bakalářských. Vysvětluji si to rostoucím počtem studentské populace a s ním pedagogického úpadku univerzit, což ale zdaleka není jen český problém. * LN Kolik procent diplomových prací, které vedete či oponujete, má nějaký odborný přínos? vůbec účel té práce, nebo ho vidíte jinde?             Pavel Barša: Odborný přínos není nutný - stačí dobrá kompilace či aplikace něj určitý empirický případ. Ty nejlepší práce samozřejmě mohou přinést něco nového, ale v žád není podmínka úspěšné obhajoby. Požadavek originálního přínosu začíná až s Ph. D. Jiří Při Británii jsou jednotlivé stupně univerzitního studia, tj. bakalářské, magisterské a doktor sebe navzájem mnohem oddělenější. Všeobecně se ale předpokládá, že magisterská práce s něj přínosem by měla vést k nabídce doktorandského studia a k sepsání originální doktorské prá běžné, že například na magisterské právnické studium se hlásí studenti bez bakalářského pr titulu. Univerzitní systém je zde mnohem méně svázaný dosaženými tituly a přijímací řízení podle studijních výsledků nebo originality projektů, což platí obzvlášť o doktorandském st Komárek: Převážná většina diplomových prací, s nimiž přijdu do styku, nějaký odborný příno by měly rozvíjet to, co od cechovního systému historicky přijaly, v pozitivním smyslu: sam na vysokou kvalitu toho, co produkují, což se však při masové „výrobě“ dodržovat nedá. Uni nepochybně některé středověké rysy, ale představa, že je převrátíme ve firmy, masově produ tovar, vede k neblahým koncům. * LN Jak se na diplomových pracích projevuje zmasovění vysokoškolské výuky?             Stanislav Komárek: Velmi negativně. S diplomantem tradičního typu, který má dá daném oboru, je třeba si „vyhrát“: ani psy či koně nelze cvičit masově, natož lidi. Hodnoc jen podle počtu absolventů je záhubné a vede nutně k vyprázdnění celého systému. Co budeme trendy zasáhnou i výuku chirurgů, zatím převelice „cechovní“?             Pavel Barša: Když jsem začínal na začátku 90. let kariéru vysokoškolského učit neměly žádný závazný formát -svým zaměřením i žánrem se často velmi lišily, takže bylo obt poměřovat. Masová produkce vede ke glajchšaltaci formy i žánrů - originalita trpí, ale pos spravedlivější. Jiří Přibáň: Zmasovění má zcela zásadní a negativní vliv. V celoevropském tomuto trendu dokonce začalo říkat „spaghetti bolognese“ podle tzv. Boloňské deklarace z r jejímž základě se začala harmonizovat a sjednocovat univerzitní klasifikace. Politický, ek společenský tlak na univerzitní výuku musel zcela zákonitě vést k celkovému úpadku univerz Samozřejmě je správné, že nežijeme ve společnosti, ve které by univerzitní vzdělání bylo p jen privilegovaným vrstvám, ale primitivní spojování vzdělanostní ekonomiky se všeobecnou univerzitního vzdělávání se ukázalo jako jedna z největších hloupostí posledních čtyřech d potom náhodou, že dnes je v takových ekonomikách například výnosnější mít řemeslné zručnos je nedostatek, než mít bezcenný titul z nějaké podprůměrné univerzity. S tím také úzce sou kvalitnějších univerzit odtrhnout se od průměrných institucí a vytvořit elitní kluby, jako Británii tzv. Russell Group, což není nic jiného než pokus vytvořit zdejší obdobu americké Russell Group je v současnosti dvacet univerzit včetně Oxfordu a Cambridge a tyto instituc snaží udržet elitní postavení ve vědě i výuce, aby kromě jiného mohly také vybírat maximál domácích i zahraničních studentů Petr Zídek: Podle mé zkušenosti i vašich odpovědí existuj mezi přírodními a humanitními vědami. Jestliže u diplomky v humanitních vědách „odborný př nevytrácí se ze studia humanitních věd vůbec smysl? Jaký „majstrštyk“, abych si vypůjčil s Komárka, vlastně může ukázat takový magistr, který se prezentuje nějakou kompilací? Tradic prací vznikla v době, kdy většina absolventů dál odborně působila v oboru, který vystudova řadě oborů je takových absolventů nepatrná menšina, mnozí studují jen kvůli požadavku na d kteří se později nebudou nijak profesionálně věnovat oboru studia, pak nutně vytváření dlo která je nijak neobohacuje, považují za formalitu, kterou je třeba mít rychle z krku. Neby zvolit nějaký pro studenty i pedagogy méně náročný způsob závěrečného testování?             Stanislav Komárek: Pokud není cílem vysoké školy působení absolventů v oboru, co tedy, ptám se, jejím cílem je? Opatřit ozdobu na dveře kanceláře? Opatřit potenciálním neškodné zaměstnání, než vyrostou z „telecích let“? Zařídit dorůstající generaci „šťastné třicítky? Obor, který se studuje, ale nevykonává se, je čímsi bizarním. Pavel Barša: Zídko o smyslu vysokoškolského studia, které není zakončeno diplomkou, jež přinesla něco nového, pochyba o studiu oborů, které lidé pak nevykonávají, vycházejí z příliš úzkého, instrument vzdělání. Podle mne má vzdělání - a humanitní vzdělání obzvláště - přece také účel v sobě že kultivuje myšlení a pomáhá lidem více rozumět sobě a světu, v němž žijí. Z tohoto hledi humanitního oboru smysl i tehdy, když jeho nositel není schopen v diplomce přinést nějakou a když zbytek života stráví v byznysu. Diplomy bych určitě nerušil, a to právě z toho důvo studentů je to poprvé a naposled, kdy jsou donuceni logicky koherentně zpracovat nějaké té stranách. Schopnosti, které si při tom procvičí, se jim zcela jistě budou hodit, ať již bu cokoliv. Jiří Přibáň: Podle mě v Česku dosud přetrvává fetiš univerzitních titulů a vzdělá požaduje i pro funkce ve veřejné správě, které by mohli dost dobře zastávat zkušení středo ty aféry s pochybnými, ne-li přímo falešnými doktoráty a dalšími tituly tak jdou i na vrub představ a předsudků spojovaných se vzdělanostní vrstvou. Myslím, že například veřejnou sp posílilo více praktických dovedností a méně papírových titulů. Vzdělávání v této sféře mus povinností, ale ne vázanou na univerzitní provoz. Pavel Barša: Vím, že „kompilace“ má pejo ale myslím, že ji lze pojmout i pozitivně jako shromáždění a srozumitelné shrnutí poznatků daném předmětu či tématu. Schopnost činit taková shrnutí je nepochybně jednou ze schopnost se na vysokých školách měli snažit cvičit a rozvíjet. Petr Zídek: Jestliže zmasověním výuky přináší negativa, o kterých mluvíte, vidíte nějakou Nebo je jediná možnost to, o čem hovoří Jiří Přibáň, tedy že budou existovat elitní univer na starých přístupech. (Na vyšší rovině se tím vlastně zopakuje to, co tu již bylo, ostatn má pocit, že maturant řekněme v roce 1935 byl mnohem vzdělanější než dnešní magistr nějaké fakulty humanitních studií.) Stanislav Komárek: Je rozhodně pravda, že meziválečný maturan nežli dnešní magistr řekněme psychologie turismu z Univerzity regionálních studií ve Vlach vlastně zavedení školného čímsi jako poplatkem za pobyt v denním stacionáři? Je mi líto st jsou nadaní, mají elán, vědí, co chtějí, a budou muset platit taky. Nevznikne tím vůbec do co si studenti zaplatili, také automaticky „mají nárok“? Jak by asi zareagovali u pekaře, vzal, ale rohlíky vydat odmítl? Byl-li zlým snem pedagoga minulosti mladý člověk, který ko ač mohl být špičkovým vysokoškolákem, je zlým snem toho dnešního mladík či mladice, kteří ale měli by se věnovat spíše kultivaci řepy. Jiří Přibáň: Masová univerzitní výuka nutně v intelektuálních a vědeckých elit do exkluzivních institucí, které mohou nabídnout exkluziv vzdělání. Nezapomínejme, že vzdělanost je sice nezbytný předpoklad fungování demokratické ale vzdělání nebo věda samotné jsou oblasti, ve kterých se uplatňuje výjimečný a individuá ne princip rovnosti. Je proto třeba usilovat o vytvoření takového modelu, který výjimečným cestu do výjimečných institucí. Nebojme se elitních, ale elitářských univerzit. Zatímco na mají přístup ti nejtalentovanější, na elitářských školách mohou studovat i podprůměrní stu pocházejí z bohatých a privilegovaných rodin. A to je velký problém například i na těch ne amerických univerzitách. Stanislav Komárek: Je jistě nezbytné, aby se vysoké školy mezi se a tradiční název „univerzita“, v lidu dosud požívající prestiž, byl rezervován jen pro ty dojít k jeho úplnému vyprázdnění. Obecně je otázkou, zda vysoké školy mají díky svému odli patřit pod stejný resort jako základní a střední (v řadě zemí patří spolu s vědou a výzkum oddělený) a zda je administrativní způsob jejich řízení se snahou o maximální jednotnost š myslím, že vysokým školám univerzitního typu nejvíc prospívá maximální autonomie, ne neust inherence toho či onoho typu. V praxi se neustále velmi nešťastně mísí v řečech o „vzdělán slova ve smyslu „péče o duši“ a „přípravy pro sofistikované ekonomické aktivity“. *** Primitivní spojování vzdělanostní ekonomiky se všeobecnou potřebou univerzitního vzděláván jedna z největších hloupostí posledních čtyřech desetiletí Jiří Přibáň Není vlastně zavedení školného čímsi jako poplatkem za pobyt v denním stacionáři? Je mi lí kteří jsou nadaní, mají elán, vědí, co chtějí, a budou muset platit taky. Stanislav Komáre