Diskuse u kulatého stolu se studenty z Inventury demokracie ****************************************************************************************** * Diskuse u kulatého stolu se studenty z Inventury demokracie ****************************************************************************************** ČRo 6, 13.2.2011, 18:10, pořad: Názory a argumenty Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Dobrý večer, vážení posluchači, vítejte při poslechu nedělního vydání Názorů a argumentů, se k diskusi u kulatého stolu sešli studenti z iniciativy Inventura demokracie k diskusi s politologie Vladimírou Dvořákovou a moderátorem Václavem Žákem. Dvacátého prvního listopad roku jsme odvysílali první diskusi se zástupci studentů z iniciativy Inventura demokracie politologie Vladimírou Dvořákovou. Byla pochopitelně zaměřena na nedlouho předtím proběhnu výročí, řekněme, obezřetně změny poměrů. Studenti představili svoji iniciativu, dárek, kte dostat už ke dvacátému výročí sedmnáctého listopadu, tedy omezení imunity poslanců, zprůhl dál obsazování mediálních rad a zlikvidování takzvaných přílepků k zákonům. Pak se diskuse ankety, kterou inventura uspořádala mezi některými osobnostmi českého veřejného života. V výjimky, převládaly odpovědi o nedostatku morálky, odvahy, odpovědnosti a tak dále. Málo s starost o hřiště, na němž se má demokratická hra hrát. A o tom jsme diskutovali v prvním p volném pokračování diskusi zúžíme na jeden institut, mandát poslance. Pokud si některý pos že to bude pěkná nuda, tak bych ho zdvořile požádal, aby s námi u přijímače setrval, třeba překvapen. Možná se ukáže, jak málo rozumíme těm nejzákladnějším stavebním kamenů současné systému. Nejdříve ale představím své dnešní hosty. Vítám ve studiu profesorku politologie Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické, dobrý večer. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Dobrý večer. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Dále Silvii Čadskou, studentku Právnické fakulty Univerzity Karlovy Praha, dobrý večer. Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Dobrý večer. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Jaroslava Bicana, studenta Ústavu politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Pr Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Dobrý večer. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- A Tomáše Kvasničku, který studuje informační management na Vysoké škole ekonomické, taky d Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- Dobrý večer. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Co je to mandát, je to pověření, či příkaz, který jistá osoba či instituce dává někomu jin zastupoval. Tak třeba členové zahrádkářské kolonie dávají mandát doktoru Šestákovi, aby je při jednání s obecním úřadem, který jim chce zahrádky sebrat. Je politický mandát, zvolené stejný jako ten od zahrádkářů? To je velmi závažná otázka, na níž záleží, jak se poslanec chovat. Zdaleka v ní neexistovala jednota. Ale podívejme se pro inspiraci do minulosti, ja vypořádal Edmond Boerk, autor známých úvah o revoluci ve Francii a jeden z otců zakladatel myšlení. Ve své řeči z roku 1780 na volebním shromáždění v Bistolu říkal:"Můj ctěný kolega vůle bude podřízena té vaší, ale parlament není kongresem vyslanců různých a nepřátelských každý poslanec musí zastávat jako jejich agent a advokát, ale parlament je přemýšlivým sbo národa s jedním zájmem, tedy celku, který by neměli vést ani lokální účely či předsudky, a vyplývající z obecného rozumu. Vy volíte člena parlamentu, ale jakmile ho zvolíte, už není ale právě členem parlamentu." Jak se díváte na Boerkův postoj k mandátu? Je racionální a d chovat? Zeptám se Tomáše Kvasničky. Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- Tak já mám s pohledem Edmonda Boerka trošku problém. Já v tom vidím takový typický konzerv elitářského politika konce osmnáctého století. Je těch důvodů, proč s ním nesouhlasím, je bych se zastavil u toho, co jste citoval. A sice, že Boerk vlastně počítá s tím, že ten pa zastupuje národ, který má jeden jaksi společný zájem. A že by měl jednat v rámci nějakého kde samozřejmě nějaké obecné blaho definují sami poslanci, kteří jsou jaksi osvícení a roz A já mám s tímhle tím problém, protože definovat, co to je obecné blaho, nebo co to je záj podobně, myslím si, že to je strašný problém definovat. A v podstatě je problém definovat vašich vlastních voličů v situaci, kdy se politický program tvoří shora a ne zdola, většin že se předkládá voličům nějaké alternativy, z kterých si vybírají. Takové velmi jako probl to je vůbec zájem voličů. Takže já si myslím, že poslanec by hlavně měl zastupovat jakési těch svých voličů, které se profilují tím, že právě zvolí ten politický program té dané st strana potom prostřednictvím naplňování toho volebního programu jaksi naplňuje ten veřejný Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Takže vy si myslíte, že prostě obecný zájem definovat nejde, ale jaksi stranický zájem, ho orientovaný už definovat jde. To znamená, že ti voliči, kteří zvolí určitou politickou str nějakého kritéria, tak mají představu, jak se ti poslanci budou chovat. Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- No, mají nějaké očekávání, jak se ti poslanci budou chovat. Předpokládají, že když teda zv za tu danou stranu, s daným volebním programem, tak předpokládají, že ten poslanec ten pro prosazovat. Myslím, že to je taková elementární předpoklad voliče. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Tak se teď zeptám Jaroslava Bicana, jak se na to dívá on. Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Tak mě se ten Boerkův pohled právě líbí částečně z toho důvodu, že klade důraz na to, že t zástupci se snaží hledat, nebo snaží sami za sebe prosazovat ten zájem lidu. Jako Boerk po že ti jednotliví zástupci ví, co je ten zájem lidu. Oni se snaží jednat tak, jak si myslí, pro ten lid nejlépe. A pak vlastně z toho, že každý z těch jednotlivých zástupců má tedy n představu a probíhá mezi nimi určitá diskuse, tak pak vlastně z toho vyjde nějaká jako spo která pak jakoby podle mě je určitým kompromisem, který pak podle mě může mnohem víc zohle celek nebo prospěch toho státu jako nějakého homogenního organismu, než jako, když ti jedn opravdu každý pouze kope za tu svoji stranu, svoji skupinku voličů, ale vlastně vůbec tam strany nějaká snaha zohledňovat i ten zájem celku a sledovat, co by třeba ty jejich jednot udělané pro jejich konkrétní voliče, jaké to může mít efekty a dopady na ten stát jako cel Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Dobře, děkuju, tak se zeptám Silvie Čadské, co ona na to. Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Mě na tom textu přijdou zajímavá jedna teze, a to, že ti poslanci nebo volení zástupci maj diskutovat. A těch v České republice dvě stě poslanců je vlastně reprezentativním vzorkem lidí. A ten mandát získali právě díky svým předvolebním slibům, které vyplývají, předpoklá programů. A pak mi přijde, že vlastně primárně ten obecný zájem by se měl řídit tím, s čím kandidáti do voleb a s čím ty volby vyhrají, protože tak, jak je to v ústavě v České repub vlastně rozhodování probíhá na základě většiny se zřetelem menšin. A v případě,že nějaká s většinu z těch voleb, tak bych předpokládala, že ten její volební program je ten názor té by se z něj usuzovat nějaké obecné blaho. Čímž neříkám, že to tak u nás funguje. Popřípadě správně. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Počkejte, tak pojďme si to říct přesněji. Tak máme teďka penzijní reformu před sebou. Vyhr a teď ty strany jsou skutečně partikulární, ale když mají připravovat věc, která ovlivní ž tom, co oni to rozhodnutí dělají, jaksi není logické po nich požadovat, aby doopravdy pood momentální politické konfigurace a přemýšlely doopravdy v zájmu toho, jak bude fungovat st obecnějším zájmu. Se zeptám nejdřív Silvie a potom dám slovo Tomášovi. Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Tak samozřejmě to je ten obecný zájem nebo zájem lidu, ale vlastně ty volební programy jso obecně v tom, že pokud jsme voliči strany ekologicky zaměřené, tak z toho volebního progra Samozřejmě u nás je problém, že všechny reformy znamenají, že běží pouze čtyřleté volební strany, která má vládní většinu nebo má vládu a většinu v parlamentu. A to je špatně. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Dobře, tak co na to Tomáš? Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- No zrovna s tím argumentem s důchodovou reformou, tak když se podíváte, tak každá ta stran představu o tom, jak by ta důchodová reforma měla vypadat. A ty představy se liší. Ale pře strany říkají, že zrovna ta jejich varianta je ve veřejném zájmu. To znamená, tady je vidě definovat, co to je veřejný zájem, je značně složité. A skutečně každá ta strana to definu vlastní volební program, které se liší. A přesto všechny tvrdí, že zrovna ten jejich progr zájmu. Takže myslím, že z tohohle pohledu je to velmi problematické. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Je možný jako u tohohle toho zůstat? Neexistuje přece jenom způsob, jakým k diskusi, která na získání pozitivních bodů před veřejností, jaksi předvést, který typ té ekonomické refor prospěšný pro většinu, řekněme, nebo jako největší většinu ve společnosti. Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- Já neznám třeba objektivní ekonomické řešení čehokoliv. To je vždycky subjektivní záležito že ty strany nakonec dojdou k nějakému kompromisu, nebo měly by dojít k nějakému kompromis kompromis vychází z toho, že oni přijdou s nějakou svoji tezí a ty teze usměrňují podle to prosadit a co ne, čili ten kompromis pak vychází a ten veřejný zájem z toho potom vychází debaty a toho střetu těch ideí. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Takže tam prostě žádný kritérium nevidíte vlastně, není možné klást jako na to politické r kritérium, který by mělo objektivní pravdu. Všichni jsou jenom politicky vázaní. Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- A v té důchodové reformě, jaké třeba kritérium byste takhle našel obecné? Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Obecné kritérium přece spočívá v tom, že spočítáte, jestli ta navrhovaná penzijní reforma, mít náklady a výnosy. A když zjistíte, jaký bude mít ten typ, ten který typ té reformy nák tak tím získáte jaksi distribuci možných řešení přes společnost. A podle toho uvidíte, jes reformy, který, řekněme, prospěje majitelům penzijních fondů, anebo prospěje veřejnosti, p mít ty důchody zabezpečeny za nejmenší náklady, že jo, to si myslím, že se spočítat dá. Al protože odbíháme od mandátu poslance, tak já u toho nechci setrvat. Pojďme ale zkusit jaks podívat na tu roli toho poslance. Otázka totiž je, jestli je možné, pokud budeme předpoklá rozhodování těch poslanců jsou vlastně stejná, to znamená politicky zakotvena v rámci stra tak jestli se dobereme k rozumné odpovědi. A představte si, že máme ostrov, fyzikové mají experimenty, tak si pojďme udělat myšlenkový experiment. Máme ostrov, na něm jsou dvě osad se dohodnou, že si udělají osadní radu a že počet těch poslanců nebo těch osadníků v té ra poměrným zastoupením podle toho, kdo bude mít víc obyvatel, tak bude mít větší zastoupení rozhodnou, že budou hlasovat o pravidlech fotbalu. Tak pokud ta rada bude považovat, že má všechno pro to, abychom vyhráli, tak ta rada nechá odhlasovat fotbalová pravidla, v nichž jeden metr a ta druhá strana pět metrů jako. Co myslíte, naplňují mandát svých voličů? Tak by chtěl zkusit. Já se zeptám paní profesorky. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Mě tak jenom napadlo, jestli hovoříš o posledních volbách do pražského zastupitelstva, neb něco trochu připomnělo. Oni mohou naplňovat samozřejmě tímto mandát svých voličů, kteří bu ta jejich část vlastně zvítězila. A je to potom to klasické pravidlo vytváření tý politiky že teda výhra jednoho se rovná prohře druhého. A je to něco, co většinou tu společnost pří Takže samozřejmě ta pravidla by měla být dána tak, aby vůbec pro to, aby ta společnost moh tak musí mít stejná pravidla. Nesmí být nikdo zvýhodněn. U demokracie je velmi zajímavé, ž jako taková zajímavá otázka, proč vlastně, když někdo vyhraje ve volbách a druhý prohraje, nejdou stavět teda v těch běžných zemích stavět barikády a nejdou protestovat proti tomu v daný tím, že vlastně ty lidi vědí, že mohou vyhrát za čtyři roky, že se to bude opakovat, tu šanci do toho jít. A to znamená, ta pravidla dávají tu šanci přijmout vlastně prohru a vědět, že mám šance znovu na výhru. Pokud tahle ta možnost není, pokud jsou ta pravidla na že je ta výhra dopředu dána, což mimochodem bylo velmi oblíbený ve francouzských ústavách, dopadne tak, že prostě ta změna není možná jinak nežli revolucí. Naopak v severských zemíc jistý doby revoluce nebyly, tam prostě se to všechno řešilo tím, že se prostě vyhrálo ve v ty země se transformovaly v nějaké podobě. Takže v momentě, kdy nastavíme pravidla, která stranu, tak můžeme nějakou dobu vydržet a vyhrát. Ale znamená to, že pak se to vede k něče není ta otázka toho mandátu, to jsme zase dostali trošku jinam. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Já myslím, že je, protože tam jde o to jako, do jaké míry se ten poslanec nebo ten osadník mandátem, který ho vede k jednání, že on bude porušovat rovnost toho hřiště. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Takhle, jsou dva vlastně mandáty ... Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Na to se zeptám Tomáše, protože to je to, co říkala paní profesorka, je to trochu v rozpor nejednou se po tom poslanci chce, aby měl odstup od té bezprostřední tužby jeho politické poslanec by měl zvážit, že ten celek, což je ten ostrov jako takový, by měl umět sehrát fo by tam po fotbale se mydlily půllitry v nějaké nejbližší restauraci. Co vy na to? Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Tak samozřejmě, tak v normální zemi tyhle mantinely jsou právě dané ústavou a nějakými stě té země. Takže ty mantinely existují. Při tvorbě těch mantinelů, já myslím, že i ty ústavy postupně tak, že právě to hřiště se narovnávalo, že to prostě nebylo od začátku takto dané proces jako přirozeně k tomu spěje. A my nejsme se v situaci, kdy tvoříme pravidla toho hř nějaký ten základní rámec máme. A v tom rámci právě já uvažuju o tom, o té konkurenci, neb tom soupeření těch různých názorů. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- No, já bych si s tím úplně nebyl jistý, jestli už ta pravidla máme. Prostě ta diskuse Inve tak vy jste si vytipovali několik jaksi jednotlivých problémů. A to, o čem si myslím, že m se v těch pořadech měli bavit, je, jestli to hřiště, který bereme jako danost, je skutečně demokratickým hřištěm, jestli náhodou není pokřiveno natolik, že mu nestačí vybrat čtyři j momenty, ale je třeba se dívat, jestli se na tom hřišti vůbec ta normální politická hra hr jo, čili to je, jak tady paní profesorka naznačila, když se podíváte volební zákon o Praze stanovování volebních obvodů s cílem, aby ti zvolení poslanci byli blíže svým voličům. Ale posléze použito v reálné politické situaci, tak to asi bylo něco zcela jiného. Takže je ja ten myšlenkový experiment o státu, o /nesrozumitelné/ s dvěma osadami. Prostě vede k tomu, by měl uvažovat, a to myslím, Silvie zdůraznila naprosto přesně, Boerk předpokládá, že ten uvažuje ve vzájemný diskusi a snaží se hledat to, co je obecné. A to není, myslím si, v no systémech to není úplně beznadějný úkol. Nebo se mi aspoň zdá, že severské, přinejmeším se sousedé jako předvádějí, že to jde. Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Můžu se jenom zeptat. A není pak jako trochu problém s tou diskusí ve chvíli, kdy jednotli jsou vlastně pouze pěšáci svých politických sfér, že mně přijde, že tohle jako dost důleži bysme porovnávali současnou třeba českou realitu a vlka, který předpokládal, že jednotliví voleni sami za sebe jako nositelé určitých osobních kvalit, morálních hodnot. A pak si člo lépe, že mezi těmi jednotlivými zástupci může probíhat nějaká diskuse, kdežto ve chvíli, k neznají ty jednotlivé zástupce, ale volí politické strany a pak tedy i to často může tak d těch kandidátkách jednotlivých stran jsou opravdu pěšáci, když to řeknu tímto způsobem. A ukázat, že tito lidé ani nejsou schopni pak vést parlamentu tu politickou diskusi a jsou r nějaký stranický názor, za který se mohou schovat. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Já myslím, že to úplně kolega tady pojmenoval takový ten klasický rozpor, který se neustál Silvie tady řekla, v parlamentu, když se diskutuje, ono je to takový krásný, protože to je že jo, ale liší se to v Rusku, tam mají dumu, tak tam je to od slova dumať, tam přemýšlejí tedy hovoří nebo ve většině případů se hovoří. A to, že se hovoří, tak se má, znamená, že jakési řešení. Představa, že vlastně jsou ti poslanci tak vázáni a tentokráte ne k obecném k tý straně, vlastně by mohlo ušetřit spoustu peněz, protože by se řeklo, vy máte tolik hl tolik hlasů a teď jako dát stranické usnesení, tak to jenom sečtem, jaký jsou ty usnesení, výsledek. A to asi všichni víme, že není dobře. Na druhou stranu ta rovina, že jako ten čl na určitý kandidátce, má určitou ideologii, a najednou teda bude velmi pro sociální stát a pro, já nevím, rovnou daň nebo prostě pro věci, který jsou třeba s tím v nějaké podobě v r si člověk říká, že vlastně je to zrada na těch voličích, protože ti voliči volili předevší Ten základ podle mě je v tom, že za prvé ten poslanec opravdu se řídí svým svědomím, on má mandát, to znamená, on se rozhoduje a přemýšlí a poslouchá tu diskusi. A v případě, kdy do že je to prostě v rozporu s jeho názorem, byť je to stanovisko jeho strany, tak může vysto Není to ideální, jako ideální je opravdu spíše disciplina těch stran, protože je to předví se, jaká je asi většinná souhra, ale pokud prostě najednou ta strana začne jít úplně jinak má na to právo a může se proti tomu podřídit, byť my známe spíše opačné případy, že tedy s důvodů ta se chová opačně. Ale tuhle tu možnost má. My musíme si taky uvědomit, že právě j nějaká menšina, tak kolikrát to vystupování v tom parlamentě není už ani teďko tak o tom, kompromis, konsensus, byť si myslím, že zrovna u tý důchodový reformy by to bylo dobrý, ab čtyři roky nedělala nová, ale pro voliče, a to je krásný v Británii vidět, teda ve většině teďko, když máme koaliční vládu, a i když i tma trošinku, že prostě vláda dá návrh řešení je placená, je tam teda ministr stínový, předloží alternativu. To není tak, že oni to dopl zákona, oni předloží alternativu. A ten volič minimálně ví, že řekne, hele, tohle se mi ne jako příště já zvolím tyhle, protože ti mají vypracovanou alternativu, která mě se líbí mn už jenom toto, že může být takhle to předloženo, může vytvářet to hledání, byť v tom parla sobě ten konsensus neděje. Takže já si myslím, že určitá stranická disciplina je dobrá, al nutit toho poslance, aby šel proti svému svědomí, kdy má pocit, že se buď opustil program, poškozovat jako celek. Ono to může být ve prospěch těch, co chtějí tu branku jenom metrovo to není dobře, protože by to poškodilo celé to společenství, protože by to nepřijímalo už a postaví se proti tomu. Takže je to složitější, není to plus minus, ale ten reprezentativ narozdíl od imperativního, což je ten advokát těch zahrádkářů. A když si zaplatíte advokát dělat jenom to, co vy mu povolíte, i když by to bylo ve vašem prospěchu, on vám bude radit a to, a vy když řeknete ne, já s tím nesouhlasím, tak to nemůže udělat. A totéž v politice Velvyslanec jakéhokoliv státu má instrukce a má jednání a je řečeno, můžeš jít tady odsaď a když se mu to nelíbí, tak co může dělat? Může rezignovat, ale ne, že bude říkat své názo imperativní mandát. A nikdo není zvědavý na jeho názory, všichni chtějí znát stanovisko st je to těžký. Jak vy víte, kdo vás volil v tajným hlasování. Takže když vám tady někdo bude chovejte se, hlasujte takhle, co když je to opozice nějaký agent. Takže to jsou velké rozd musejí brát v úvahu. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- To taky nevím, jestli paní profesorka na něco nenarážela, protože my tady máme politické r kteří by měli být vázáni politikou vlády a oni kupodivu vystupují sami za sebe, bez toho, politiku vlády nějakým způsobem vůbec odkazovali. Ale dostali jsme se k podstatné věci. Pr mandát poslance není mandátem ve smyslu občanského zákoníku. Prostě on není tím advokátem který má nalajnovaný úkoly, čili on má několik rovin loajality. První rovinu loajality nez ke své politické straně. Ta ho kandidovala a on, dá se očekávat, nebo volič by měl očekáva většině případů hlasovat v souladu se svou stranou. Není to jednoduché zajistit, jak v Ang ty poslance, kteří jsou tam od toho, aby vynucovali patřičné hlasování v Poslanecké sněmov náročná práce. Ale kromě toho on má tu obecnou, řekněme, Boerkovskou loajalitu, to znamená měl předvést, že je schopen uvážit, jestli náhodou v některých okamžicích ten zájem celku před tím partikulárním zájmem strany. A to je taky jeho mandát. Takže proto taky ti poslan logice mají právě volný mandát, to znamená, oni nejsou vázáni příkazy své politické strany za celou první republiku vlastně nikdo nepochopil. Takže my jsme sice v ústavě první repub mandát, ale během pár let se zavedlo to, že soudy přijímaly žaloby na to, že poslanec nepo stranu a byli schopni ho toho mandátu zbavit, bez toho, že by někdo považoval za vhodné tř změnit. Čili chci tím naznačit, že my nemáme ústavní tradici a celá spousta problémů vyplý že vlastně jako těm institutům i významní lidé nerozumí. Čili normálně se v teorii rozlišu rovinou běžné politiky a mezi ústavní rovinou politiky, kde se právě ta diskuse o tom hřiš vedena obecnou úvahou o spravedlnosti, právě o tom, aby neexistovaly různé branky na jedno hřišti. A to je věc, která je zvládnutelná, která je předveditelná. A je to právě rovina u ústavních záležitostech. A pokud se toto nerozlišuje, tak si myslím, že dochází ke zmatkům na nějakých dalších příkladech. Tomáš chtěl reagovat. Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Já s vámi souhlasím, je to vždycky kompromis mezi těmi loajalitami. My jsme se tady ze zač o těch extrémních situacích, jestli je to loajalitě čistě k tomu svědomí nebo loajalita či straně. Je to vždycky něco mezi tím, teď jde jenom o to, co se jako v té běžné politice má Ale já bych ještě chtěl říct, že bych důsledně rozlišoval mezi loajalitou k politické stra politickému programu té strany. Já jsem vždycky právě, když jsem o tom mluvil, tak jsem my Protože je to právě v těch situacích, kdy, jak tady paní profesorka říkala, ta strana třeb nějakým způsobem otočí a chce po tom poslanci něco, co v tom volebním programu nebylo. Čil se měl držet volebního programu, protože za ten jakoby byl zvolen do té sněmovny. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Malinko je to komplikovanější, protože pak, když vytvoříte koalici, tak ten program se mal najednou začne lámat chleba, kdy ten poslanec si říká, ano, takhle tyhle ústupky ještě ano ne. A já bych zase přece jenom v tom důrazu na volný mandát, abych na ty voliče úplně neza nejsou tak zcela bezvýznamní tedy v té demokracii, a tam bych řekla, že tam je další věc, že ten poslanec v duchu přemýšlí o tom, že bude znovu zvolen. To nezáleží jenom na tom, že kandidátka, že ho dají na tu kandidátku, ale když si vezmeme ještě to krásné kroužkování, tu hezky rozvinulo, tak on také může začít přemýšlet o tom, jestli teda ten jeho postoj ne ty voliče, nemá pocit jejich zrady, nenaplnil ta očekávání. To znamená, to je ta další loa on musí zvažovat. A vlastně to, co jenom my musíme v zásadě odmítnout, je to, že když se p emaily ve velkém množství poslanci, že má hlasovat tak a tak, tak skutečně si myslím, že t tom měl přemýšlet a znovu si ověřit, jestli ano, nebo ne. Ale rozhodnout se podle svého sv tak, pokud je tlačen stranou k určitému chování, tak by si také měl zvážit, jak dalece je programem, jak dalece je to třeba otázka strategie. Vemte si fotbalový tým, vůbec nerozumí teda, ale teď jde o to, když se řekne, musíte skončit remízou, abyste někam postoupili. A řekne, hele, vždyť se na ten fotbal nedá koukat a tadyhle zkusím a přestaneme bránit a udě to budou všichni nadšený, a díky tomu teda se neudrží remíza a prohrají. Jako byla to prav divákům, těm svým voličům udělat radost, protože ten fotbal hned vypadal lépe, ale vlastně úplně opačný. Takže i tyhle ty věci se vlastně musí nějakým způsobem zvažovat, jakože je s že je určitá, že ta strana někam jde. Ono je to, někdy se dívat na tu politiku trochu méně někdy i jako na ten zápas, pokud se hraje férově, tak to může být hrozně zajímavý. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- No, pojďme se dostat k nějakému příkladu. A prosil bych stručně. Máme poslance Melčáka. Pa výsledek voleb, volby dopadly v roce 2006 sto na sto a nastala přetahovaná, dokonce se naš kteří tvrdili, že ta jedna stovka je větší stovka než ta druhá stovka. Bylo to neobyčejně pak se našel poslanec, který udělal krok stranou a zavázal se, že umožní vytvoření vládní dovedeme pod otázkami svědomí něco takového jako hlasování o potratech, kdy většina stran poslance žádnou loajalitou v případě takových zákonů a skutečně to nechává na jejich osobn A spadá, když si vzpomenete na to, jak, jaký dostali cejch v médiích, tak co, to nejjemněj bylo, že to je přeběhlík, pak objevovali se i zrádcové a tak dál. Takže jak se na to dívát krátké kolečko, začneme u Silvie, pak Jaroslav. Spadá ta Melčákova úchylka jaksi do přijat volného mandátu nebo už ne podle vás? Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Tak podle mě to přeběhlictví nebo morálně pro mě přípustné není, evidentně právně to probl Václav ŽÁK, moderátor -------------------- A jak se na to dívá Jaroslav? Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Tak pro mě to přijatelné není a myslím si, že to je vidět už z toho důvodu, že pro veřejno nebylo jako srozumitelné, proč jako vlastně to ten Melčák udělal. A všichni si to samozřej vysvětlili tak, že za tím nemůže být to, že by najednou prozřel a zjistil, že doposud se p těch jako otázkách na ně díval špatně a teď najednou jako se mu otevřely oči. A změnil ve si to pak opravdu všichni interpretovali, že za tím musí být nějaká forma korupce. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- A co Tomáš? Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- Mně se strašně líbí ta terminologie, kdy jedna skupina říká přeběhlík a zrádce a jiná skup konstruktivní poslanec. Podle toho, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Pro mě je to ch Melčáka vnitřně naprosto nepřijatelné. Protože on nejenom, že podpořil vládu, která hájí ú názory než on, ale on vlastně tu vládu ty čtyři roky podporoval a hlasoval naprosto v rozp za který byl zvolen. A protože já mám tak nějak vnitřně ten důraz na to, aby ten poslanec programu, pro mě to jako docela zásadní věc, tak si myslím, že, nebo pro mě je to naprosto jeho chování. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Co paní profesorka? Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Je to těžký. A tady z těch odpovědí bych zdůraznila dvě věci. První věc je, jestli tam byl mandátu. A to si myslím, že u toho volného mandátu prostě není. Nutno říci, že pokud by by a to je, myslím, jediná evropská země, která po zkušenostech s takovou tou politickou turi prostě dala do ústavy. Že když přestoupí buď k jiné straně nebo v nějaké určité podobě tam tak samozřejmě jiná věc je právní a druhá věc je, řekněme, jak morální, tak potom motivačn opravdu, to, co říkal Tomáš, mi připadá hodně podstatný, to znamená, ještě kdyby on vystou heleďte, já s tou vládou nesouhlasím, ale prostě tady mít tu nevládní organizaci Českou re bez vlády a je to destabilizující, nechť oni předvedou, co chtějí, já prostě jim dám teda, nějakou tu většinu, ustanoví si vládu, ale jakékoliv další zákony, tak nechť vyjednávají s hledají hlubší konsensus, protože prostě tady jasná většina ideová jakoby není. Tak možná připadalo jako přijatelné nebo jako moc mnohem více zdůvodnitelné, kdy chápu to motivaci j pocit zodpovědnosti vyjít z patové situace, která ovšem neznamená potvrzení toho programu, řekněme, té větší většiny z toho, že oni měli o pár hlasů víc, přece jenom, ta koalice jed Václav ŽÁK, moderátor -------------------- No, to je rozumná analýza, protože skutečně, když v roce 96 celá sociální demokracie odešl aby umožnila vznik tehdy vlády Václava Klause, tak se de facto dalo říct, že sociální demo pravicové vládě k moci. Ve skutečnosti to bylo tak, že ona umožnila vznik té vlády, ale pr byla pod opoziční kontrolou. Zatímco v případě pana Melčáka, kdyby pan Melčák taky jako po ta republika nebyla v dobrém stavu, ten /nesrozumitelné/ na té politické scéně doopravdy t že je naprosto neřešitelný, tak destabilizoval zemi zcela nepochybně, tak by se dalo jakob přispěl ke vzniku vlády. Ale to, že přeměnil naprosto, že se zavázal podporovat tu druhou skutečně problém. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Tam je ještě jeden problém, který, myslím, trochu naši zemi liší od jiných. A to, když jsi šestadevadesátý rok, tak jako ano, tam sociální demokracie odešla, ale poté to nebylo o to menšinová vláda Václava Klause prosazovala prostě nějaký /nesrozumitelné/ tím, že by komun a hledala nějaký řešení. A tam, pokud si dobře vzpomínám, byl případ pana Teplíka, pak tam a ta menšinová vláda najednou se stala jaksi vládou vlastně takřka víceméně většinovou a t už věc, která jako není běžně řešená v těch demokratických společnostech. A je to to, co t ty obavy opravdu z té politické korupce, že ta motivace je potom něco jiného, nežli jako o snaha se tvářit třeba státoprávně nebo zamezit nějakým věcem, protože to už je potom rovin tím mění de facto výsledky voleb. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Dobře, tak se teď pojďme věnovat tomu, jestli je poslance vůbec možné zkorumpovat. redaktor -------------------- Rozum zůstává nad uvažováním policie stát tam, kde se pokusíme kvalifikovat pojem úplatek poslance. Jednak je poslanec ve své činnosti nezávislý, a to i na stranickém aparátu, což jednotlivců dokázala, ale zejména je podstatou politické práce usilovat o moc a postavení, se běžně realizují dohody, které se svým obsahem od jednání kluků z hypermarketů nijak nel strana lidová by musela být kompletně za katrem a každý její předseda popraven. Kolik námě velvyslaneckých či ministerských křesel už přijala výměnou za podporu momentálně nejsilněj které ovšem jaksi chyběly hlasy k prosazení politických zájmů v parlamentu. A navíc se k t kdekdo při koaličních jednáních, aniž by kdokoliv spatřil v těch handlech cokoliv závadnéh Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Tak co říkáte na názor, který nám známý pražský advokát otiskl v Lidových novinách? Je to Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- Já myslím, že tady se slučují dvě naprosto neslučitelné věci. Tady je na jedné straně koru kde se penězi snaží nebo něčím jiným snaží ovlivňovat nějaké jeho přímé hlasování a rozhod Poslanecké sněmovně. A plete se do toho vyjednávání o politickém programu nebo dokonce nab programu voličům. A tohle, když se začne slučovat, tak prostě ten pojem naprosto rozmělnít jako rozbředne do takových relativních poloh a ztratí to úplně význam. Takže já bych to sk odlišoval. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- No, myslím si, že to je naprosto správně. Ve Velké Británii už v roce 1695 se dolní sněmov nabídka peněz nebo jiné výhody jakémukoliv členu parlamentu za to, že bude určitým způsobe věc, která se projednává nebo má projednávat v parlamentu, je závažným zločinem a pokleske britskou ústavu. Tady se podíváte na to, jak český právník v jednadvacátém století posuzuj v parlamentu, s tím, co před čtyřmi sty lety si uvědomili Britové, tak je podle mě jaksi č smutno, tedy přinejmenším mně je z toho smutno. A je to přesně, jak to říká Tomáš. To znam strana vyjednává, snaží se najít co nejlepší uplatnění svých lidí a tak dál pro to, aby mo svůj program. Ale když poslanec zvolený za jednu politickou stranu je nebo má být přiměn k a shození vlády, ve které ta jeho politická strana figuruje, tak si myslím, že skutečně to porovnávat. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Já nevím, jestli to není úplně od věci, ale tam zazněla ještě vlastně to, co Tomáš tady na politický program. A taky jde o to jako dostat se do určitých postů. Tam se to samozřejmě už máme tendenci jako korupční brát, že dostaneš tenhle ten post a dostaneš tohohle minist ministra. A teď se budeme hádat, kdo je kontroluje. Já samozřejmě vím, že v tomhle směru m opatrní, protože tam se už nakračuje někdy k té korupci nebo klientelismu. Na druhou stran slyšíme od novinářů, kteří říkají, ale vždyť těm stranám jde o moc, a je to vnímáno jako, jde jim o moc. Tak já si vždycky říkám, když tu moc nemám, jak můžu prosadit svůj program. zavádějící. Takže ta rovina, když ano, je to korumpováno tím, že dostanu něco, co jsou jak je něco jinýho, než když se hádají ty strany skutečně o ty mocenský postavení, zvláště bud Strana zelených, fakt asi bude chtít jako ministerstvo životního prostředí, protože pro to prostě prosadit ten svůj program. Takže pozor na tyhle ty výčitky, že strany chtějí moc. P tak nejsou politické strany a nemají v politice co dělat. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- No, ale jestli to náhodou taky trochu nesouvisí s tím, že pokud se ta politika dělá jako s výhod, pokud ti politici nepřesvědčí veřejnost, že ve skutečnosti zastávají nebo se snaží argumentací, ale o nějaký obecný zájem, pokud jsou vnímáni jenom jako ti, kteří de facto f nějaké lobby, tak pak pochopitelně prostě oni mají přesně tenhle postoj k politice, jaký p českých novinářů. Jaroslave, chcete to komentovat? Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Tak, mně přijde jako rozdíl, o jaké posty se jedná. Protože, jak říkala profesorka Dvořáko tomu, že když nějaká strana chce prosazovat nějaký program, tak usiluje o to, aby mohla mí skrz které by tento program mohla prosazovat, ale už třeba mi přijde, že pak v případě sna místa v dozorčích radách, tak tam mi přijde, že už je to trochu o něčem jiném než o tom mí skrz které by mohly prosazovat svůj program, ale spíš už tam jde o ty výhody. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- To si myslím, že jste narazil na naprosto závažný problém. V České republice prakticky nee veřejných funkcí jako čestných funkcí. Představa, že se berou peníze za to, že zvolení fun sedí v dozorčích radách nebo správních radách firem, které zřizuje to město, to je naprost Německu člověk, který si tam jde sednout, tak dostává ošatné tři tisíce marek za rok a dos náhrady. To bylo naprosto všechno. Představa, že si někdo odnáší statisíce marek za reprez obecním podniku, je absurdní, nikoho to nenapadne, nikoho nenapadne, že by členové mediáln veřejnoprávních médií měli brát peníze v tom Německu jako. Čili my jsme, u nás dokonce exi které platí zastupitelům za to, že chodí na zasedání, to prostě, to je skoro neuvěřitelné. to taky s pojetím mandátu. Pojďme ale rychle ještě zkusit jednu otázku. Jak je to s chován případě, když mají rozhodnout skutečně závažnou věc, která ovlivňuje bezpečnost celého stá se vyhnuli zmínce o ní ve svých politických programech. Mluvím tím samozřejmě o kauze rada myslíte, velmi stručně, jestli můžete říct, jak měly politické strany v té kauze správně f se Silvie, začnu. Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Tak já si myslím, že nelze před volbami upravit všechny otázky, které za to čtyřleté funkč poslance a posléze vlády ... Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Ale pozor, ty strany o tom problému věděly. Silvie ČADSKÁ, studentka PF UK Praha -------------------- Tím jste trochu narušil koncepci mé odpovědi. Tak jenom to dopovím v tom směru, že nelze p všechny možné varianty, co se za to čtyřleté období stane. A pak bych na poslance apeloval se drželi teda svým poslaneckým slibem, tedy svým svědomím a nejlepším vědomím. A aby se t dikci volebního programu a zároveň, aby o těch otázkách rozhodovali taky jako v nastavenýc které jim dává ústava a zákony. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Tak dobře, tak děkuji. Jaroslave, stručně, prosím. Jaroslav BICAN, student Ústavu politologie FF UK Praha -------------------- Tak já si myslím, že co se týče kauzy s radarem, tak jste to pojmenoval, pane Žáku, tak je problém, že to zatajili. A to podle mě pak je třeba, aby v dalších volbách si na to voliči prostě jim to spočetli. A jinak v těch otázkách obecných, když se stane, že se vylíhne něj o kterém se dopředu nevědělo a který v programech ošetřen nebyl, tak tam si myslím, že je počítat s tím, že voliči, když volí politickou stranu, volí poslance, tak jim tím svěřují že s těmi jako novými problémy se budou schopni ti poslanci vypořádat tak, aby to bylo ale spokojenosti jejich voličů. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- A Tomáš? Tomáš KVASNIČKA, student informačního managementu VŠE -------------------- No, ono je trošku složité v těch dalších volbách to těm stranám jaksi vrátit to, že zataji problematiku, když to zatajily vlastně všechny ty strany. Tady je spíše problém o tom, neb obecná otázka, jestli, když tedy vyvstane takovýhle problém, který je relativně závažný z státu, o kterém se před volbami nediskutovalo a ty strany to neošetřují nijak v programu a podstatě, tak myslím si, že o těchhle otázkách by určitě mělo být referendum. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- Děkuju, a to už je konec dnešní diskuse se studenty z Inventury demokracie. Loučím se se S Jaroslavem Bicanem a Tomášem Kvasničkou, dobrý večer, s paní profesorkou Dvořákovou ... Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, profesorka politologie VŠE -------------------- Na slyšenou. Václav ŽÁK, moderátor -------------------- A od mikrofonu se loučí Václav Žák.