České vysoké školy si na univerzity jen hrají ****************************************************************************************** * České vysoké školy si na univerzity jen hrají ****************************************************************************************** 4.3.2011, strana 9, Rozhovor, Petr Honzejk, Jindřich Šídlo, Daniel Münich, ekonom CERGE-EI ROZHOVOR Národní ekonomická rada vlády pracuje podle Daniela Münicha spíš pro vzdálenější budoucnos vzdělávání lámeme tabu a může trvat pět deset let, než si na to společnost zvykne,“ říká e na CERGE-EI. Děti by se podle něj měly povinně učit jen angličtinu, v Česku by mělo být ma skutečných univerzit, stát by měl posílat peníze na studenty i soukromým vysokým školám. * HN: Před deseti lety se říkalo, že máme zoufale málo vysokoškoláků, teď se to najednou o se, že už jich máme moc. Kde se stala chyba?             Na začátku devadesátých let se na školách vzdělávala úzká skupina nejnadanější to už je pryč. Společnost a ekonomika se posunuly, je potřeba mnohem víc vzdělaných. Otevř k vysokoškolskému vzdělání je ale něco, co je běžné vlastně v celé Evropě. Problém je v to systém otevřeli naprosto bezstarostně a vůbec nás nezajímalo, co se stane. No a nyní to vy systém zůstal stejný, jaký byl, jen se nám do něj hrne místo deseti procent polovina popul to nedělá dobrotu. * HN: V čem je problém?             Všechny veřejné vysoké školy chtějí být univerzitami, ačkoli jimi všechny nejs A stát tenhle nonsens patnáct let bezhlavě, a občas i nadšeně financoval. Univerzitu chara spektrum oborů a silné propojení s výzkumem a vývojem. Když se přitom podíváte na výsledky zjistíte, že jako celek je slabý. Máme samozřejmě místa excelence, ale celkově na tom nejs řadě škol žádný kvalitní výzkum neexistuje, ačkoli ony se tváří, že ho dělají. Stát jim al peníze na doktorandy a magistry. Jenže jak může jejich vzdělávání vypadat, když nikdo z ta pracovníků ke skutečně kvalitnímu výzkumu nikdy nepřičichl? Jak mohou magisterské a doktor naučit něco na hranici světového poznání, když o tom nemají ponětí? * HN: Jak by to mělo vypadat?             Měli bychom mít pět až šest skutečných univerzit, které budou silné ve výzkumu nespočet dalších škol, které se soustředí jen na vzdělávání, hlavně bakalářského typu a s orientací. Bude to lepší, než když bude v každém krajském a pomalu i okresním městě „unive tituly trpí i politici * HN: Vysoké školy teď neprodukují prakticky uplatnitelné bakaláře. Každý prahne po magist             Problém je, že jsme rozdělili obsah vzdělávání čistě formálně. Půlce říkáme ba půlce navazující magisterský. To, co se studenti za tři roky bakalářského studia naučí, je nepoužitelné. Takže musí jít dál na magistra. A také státní sektor poptává skoro výhradně bakaláře. * HN: Nejen státní sektor. Populace je posedlá tituly a bakalářský titul se bere jen jako tím?             To je úplně normální společenský jev. Potrvá strašně dlouho, než se to změní. problém u lidí, kteří systém řídí. Politici zatím spíše jenom „odezírají společnosti ze rt ji měli snažit přesvědčit, že by věci měly fungovat jinak. * HN: Jak českou obsesi tituly zrušit?             Pomoci by mohlo třeba zrušení ceremoniálního jmenování profesorů prezidentem. nutné jasně říci, na co vlastně je nutné mít magisterský titul. Řada profesních sdružení s potenciální konkurenty, podobně jako to dělaly ve středověku cechy. Záměrně zvyšují požada aby člověk mohl „jejich“ profesi vykonávat. Mnohdy pro to neexistují reálné důvody. Měl by stav, kdy stát dává vysokým školám peníze a říká: Dělejte si s nimi co chcete, jen ať to ú musí usměrňovat svůj zájem. Říci: Chceme takovou a takovou proporci mezi bakaláři a magist vzdělávání magistrů a doktorandů jen na školách, kde prokazatelně umějí dělat kvalitní výz * HN: Pomůže, když vysoké školy budou dostávat 30 procent dotace podle kvality?             Mohlo by to pomoci, ale má to řadu úskalí. Nemáme zatím dobře metodiku, jak zm dělá dobrá věda a kde špatná. Bude to trvat minimálně pět let, než se k nějakému věrohodné dobereme. Ještě hůř se měří výsledky vzdělávací činnosti. Máme se ptát studentů, jestli js přece nezávisí na úrovni školy, studenti nám odpoví podle toho, jestli je zrovna někdo naš A hodnotit nezaměstnanost absolventů? Tam zase záleží na regionálních rozdílech, které s k nemusejí souviset. Je hrozně těžké kvalitu změřit. * HN: Podle čeho se ale mají lidé rozhodovat, kam půjdou studovat? Neměl by stát udělat au žebříčky škol, podobné těm, které nyní připravují například naše noviny?             Stát by neměl dělat žebříčky. Každý člověk má jiné preference. Někdo chce prof školu, někdo chce dělat vědu. Někdo preferuje orientaci na zahraničí, někomu vadí, že stud někdo chce jít tam, kde absolventi vydělávají nejvíce peněz. Udělat by se mělo něco jiného jednotlivých kritérií, které už stát má k dispozici, by se měly dát dohromady do jednotnéh informačního systému. Ať si kritériím každý dá váhu, jakou chce a může si vytvořit vlastní vlastních požadavků. * HN: České soukromé vysoké školy nejsou ještě ve velké většině tak kvalitní, jako ty stát             Já se tomu nedivím. Zkuste si založit tak velkou instituci, jako je vysoká ško louce. Zvlášť s výhledem, že to nebude nějak ohromně zisková záležitost. Veřejné školy dos automaticky peníze od státu. Soukromé školy se musejí o všechno zasloužit, přesvědčit stud šli studovat. Takže tu máme dva subjekty, které jsou velmi podobné, ale ve velmi nevyvážen je plně financován státem a občané stejného státu, studenti soukromých škol, nedostávají o nic. * HN: A co s tím? Měly by soukromé vysoké školy dostávat víc peněz od státu?             Stát by měl rozdíly mezi výší pomoci snížit. Na obou typech škol jde přece o o státu, kteří buď platí, nebo budou platit stejné daně. Jde o kvalitu vzdělání, ne o to, kd Cílem veřejné podpory nejsou samotné vysoké školy, ale vzdělanost. Můj názor je, že by stá každého studenta soukromé školy aspoň základní normativ. Trochu by to změnilo školné, kter mohou, reálně musejí, a veřejné nesmějí účtovat. Postrádá smysl, abychom měli dva extrémní jeden vůbec nesmí vybírat školné a druhý vůbec nedostane peníze od státu. Lepší by bylo do do větší konkurence. A dohlížet na kvalitu. Společenské vědy v Česku za moc nestojí * HN: Je racionální, abychom se v Česku snažili produkovat špičkové vědecké výstupy ve vše             Určitě ne. Jsou tu dvě dimenze: měli bychom dávat peníze tam, kde jsme opravdu do oborů, které bude tato země nutně potřebovat, například do jaderné energetiky. Ani jedn nemáme zatím zmapovanou. Nevíme, kam peníze dát, a dáváme je spíše tam, kde si to různé sk * HN: Jaké obory má smysl podporovat?             Velice dobře na tom jsou materiálové vědy, což souvisí s naší průmyslovou hist česká chemie nebo třeba i entomologie. Zásadně špatně jsou na tom obory společenských věd: psychologie, politologie a ekonomie. Nejprve tyto obory vyčistili Němci, pak komunisté. St intelektuální špička, která zná společenské souvislosti, ví, jak fungují instituce... * HN: Jaký vlastně máte pocit z práce NERVu? Bere vláda vaše doporučení vážně?             Na naše jednání chodí ministři, pan premiér tomu věnuje velikou pozornost. To Mám ale pocit, že v dohledné době dojdeme maximálně k osvícení politické sféry, občanů, kt zajímají. Ale k tomu, abychom se rozhodli, že to opravdu uděláme a že to uděláme správně, pět deset let potřebovat. Je nutné to trochu zažít, řada věcí, které navrhujeme, teprve lá bakalářské vzdělání pro učitele, angličtina jako hlavní jazyk, nebo to, že děti musejí zná principy, mít právní povědomí, orientovat se v informačních technologiích... * HN: Takže NERV vlastně nepracuje pro tuto vládu, ale pro vzdálenější budoucnost.             Pokud jde o sbírání plodů, pak nejspíš pracujeme pro příští generace vlád. Pok nenastartuje tato vláda, pak to neudělají ani ty další. * HN: Váš návrh, aby angličtina byla jediným povinným jazykem, ve firmách ani ve školách n Proč navrhujete jednostrannou orientaci na angličtinu v zemi, jejíž ekonomika je závislá n             Ale v českých podmínkách vůbec neplatí, že němčina je druhý jazyk. Je na tom p francouzština, španělština, italština. Když se podívám na pravděpodobnost, že budu v život potřebovat angličtinu, je to téměř jistota. Pravděpodobnost, že budu moci použít pouze jin že třeba nastoupím do německé firmy, kde se nedomluvím anglicky, je výrazně nižší, dokonce se další cizí jazyk je časově nesmírně náročné, a my přitom musíme děti naučit spíš jiné d které naše děti postrádají a k životu je budou zásadně potřebovat. *** Měli bychom mít pět až šest skutečných universit. A k tomu nespočet škol, které se budou s vzdělávání, hlavně bakalářského typu.