České vzdělávání a zdravý rozum ****************************************************************************************** * České vzdělávání a zdravý rozum ****************************************************************************************** 15.4.2011 | rubrika: Studium | strana: 13 | autor: Tereza Rábová, Ondřej Hník [ URL "searc %22tereza+r%e1bov%e1%2c+ond%f8ej+hn%edk%22"] Vzdělávání je pod tlakem různých názorů a reforem, často protichůdných (viz například souč návratu osnov na základní a střední školy). Coby vzdělavatelé cítíme potřebu se k této sit pojmenovat některá problémová místa současného českého školství. S přihlédnutím k vlastní praxi i k teorii vzdělávání za nejpalčivější problémy považujeme: Nekritické přejímání nového V poslední době jsme do českého školství přejali množství pedagogických modelů, vzdělávací učebních koncepcí a metodologií. Nové koncepce v mnohém oživily českou školu a obohatily j podněty (škola si může vybrat své vlastní směřování; individualizace výuky, možnost větší materiálů). Zároveň s tím se však vzdala osvědčeného. Na úkor moderních technologií, jako tabule, powerpointové prezentace či elearning, se často zapomíná nejen na lidský rozměr vz setkávání učitele a žáků), ale také na vlastní obsah vzdělávání (učivo). Technologické inovace jsou často považovány za důležitější než změny koncepční; výuka se t odlidšťuje. Výše zmíněné prostředky a pomůcky v rozumné míře ve výuce pomáhají, avšak jeji mnohdy zastírá vlastní obsah vzdělávání. Kult digitálních technologií a moderních pomůcek plíživě vytlačuje znalostní tradici, a to vzdělávacím systémem včetně vzdělávání mimoškolního (firemní kurzy, nejrůznější pseudoodbo Dalším příkladem této tendence je, že se po vzoru jiných zemí na všech stupních škol zavád přijímací zkoušky. Domníváme se, že jednokolový systém přijímaček, tj. písemný test, neumo kontakt s uchazečem, nedává prostor, aby se student vyjádřil a aby ho zkoušející lépe pozn nelze zjistit skutečný zájem uchazeče o studium a jeho studijní předpoklady. I proto se na školy dostávají studenti na principu náhody: jednoduše se jim podaří trefit Výraznou změnu k lepšímu by přinesl návrat k tradičnímu přijímacímu řízení. Jako alternati testu navrhujeme například: psaní eseje, úvahu nad dílem či myšlenkou; rozpravu nad skuteč díly, pohovor o výběru studijního oboru atd. Kult sebeprezentace a bezobsažnost Obáváme se, že bezobsažné diskuse žáků s učiteli nebo žáků navzájem nahrazují čím dál čast Žáci a studenti se často s razancí snaží „prodat“ i takové vědomosti a dovednosti, které j nedostačující, nebo se netýkají příslušného obsahu. Výjimkou není ani suverénní předvádění K tomu se připojuje přehnané sebevědomí žáků, arogance a sebestřednost, se kterou učitelé Schopnost prosadit se (a to i na úkor druhého) se ocitá v hierarchii hodnot (lidských i šk znalosti, respekt k druhým a tolerance. Mnozí učitelé se (také na základě nových vzdělávacích programů) mylně domnívají, že pouhé informací (nově nazývané jako kompetence k vyhledávání informací) může nahradit znalosti. opomínají vskutku zásadní znalosti a dovednosti, a to i v klíčových předmětech, jako je ma český jazyk a literatura. Zeptejte se českých učitelů, kolik jejich žáků má na 2. stupni z problémy s malou násobilkou nebo nedokáže vytvořit smysluplnou českou větu (v písemném i ú stylizovat osobní nebo oficiální dopis, napsat odstavec souvislého textu bez pravopisných Základní gramotnost, tj. čtení, psaní a počítání, ustupuje módně formulovaným typům „nové“ (finanční, mediální, počítačové atd.) a tzv. „soft skills“. Takto definované kompetence ov v úvahu, pokud žák nedisponuje gramotností základní. Nepochybujeme o tom, že tyto podoby funkční gramotnosti jsou v dnešním světě důležité. Žák vzdělávat ve finanční gramotnosti, pokud není schopen si spočítat procenta; manipulativnos neodhalí bez schopnosti číst s porozuměním. Na vyprázdněnost základních znalostí a dovedno poukazují vysokoškolští pedagogové. Potýkají se s tím, že studenti přicházejí na vysokou š znali látku školy základní a střední (toto můžeme doložit na písemné podobě přijímacích zk výsledcích dílčích zkoušek). Vzdělání jako zboží? Jsme přesvědčeni o tom, že na vzdělání nelze uplatňovat tržní principy. Uplatňování tržníc se například projevuje v koncepci třístupňového vysokoškolského studia („produkce“ bakalář rychlejší než vzdělávání magistrů. Studium nemůže ovšem z logiky věci dosahovat potřebné h Rozložení studia do tří bloků (bakalář, magistr, doktor) jde proti smyslu některých oborů, které vyrůstají z tradiční vzdělanosti a které nelze při nejlepší vůli souvisle obsáhnout bakalářského studia (studium japonštiny, archeologie, učitelství a mnohých dalších). Vzdělání se dnes „měří“ na kredity, jejichž dostatek si musí student zajistit; radost z po být snadno odsunuta do pozadí. Nové systémy vysokoškolského studia nahrazují tradiční stud zažili ještě dnešní třicátníci a které spontánně zajišťovaly ducha pospolitosti a lidského Tyto nové modulové systémy (vycházející z politiky Evropské unie) sice umožňují prostupnos svojí roztříštěností vedou také k tomu, že vzdělávání i jeho očekávaný výsledek postrádá j a zároveň znesnadňuje práci pedagoga. Vysokoškolský učitel, jenž má vést skupinu studentů, z nichž někteří absolvovali například výzkumu, druzí ekologie a třetí zdravého životního stylu (!), a žádní z nich úvod do filoz navazujícím modulu nemůže stavět na společných znalostech studentů. V tomto chaosu se ztrá vědění a také přemýšlení v souvislostech. Pokud se přístup ke vzdělávání bude ubírat výše (technizace, permanentní „reformy“ namísto dlouhodobé koncepce, adorování západních vzorů, masovost), nepovede to ke zvyšování kvality vzdělávání, ale k jeho devalvaci. Protože všic různými typy a stupni škol (právníci, zemědělci, poslanci, učitelé, řemeslníci, inženýři, prodavači, lékaři…), snižování úrovně vzdělávání (a tím vzdělanosti a morálního klimatu sp mít dalekosáhlé celospolečenské důsledky. (Autoři článku: doktorandka Fakulty sociálních věd UK (*1983) a odborný asistent Pedagogic (*1977))