Semknuti v negativismu

3.5.2011, rubrika: Akademie, strana: 27, autor: Radka Kvačková

ŠKOLA Radky Kvačkové

Od veřejné debaty, která se uskutečnila minulý čtvrtek v aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jsem si slibovala zajímavé podněty. Měla se totiž věnovat věcnému záměru zákona o vysokých školách a v čele sálu, zaplněného převážně vysokoškolskými učiteli, seděli vedle prorektora UK Stanislava Štecha také děkan Filozofické fakulty a dva bývalí ministři školství Ondřej Liška a Miroslava Kopicová.

Byl to ale zbytečně strávený čas, plný neurčitých frází, vzájemně si odporujících vět, ale hlavně až zalykavě prezentovaných negativních emocí. Všichni mluvili o tom, že není možné dělat reformu vysokých škol, když neexistuje konsensus na jejích východiscích, že nikdo nedefinoval, jaký je vlastně veřejný zájem a jak má tedy znít společenská poptávka. Po více než hodině jsem nesměle navrhla, aby se někdo z přítomných pokusil říct, co konkrétně je v návrhu špatně a jak by to řešil on. A taky, aby se někdo pokusil říct, jak by sám za sebe ten veřejný zájem, to východisko, definoval. Ukázalo se, že akademickým funkcionářům vadí prakticky každá změna a chtějí jen víc peněz. Ondřej Liška budil dojem, že návrh, o němž se diskutuje, ve skutečnosti nečetl, a Miroslava Kopicová posléze připustila, že návrh věcného záměru je životaschopný. V soukromém rozhovoru mi pak řekla, že jde žádoucím směrem.

Pokud někoho zajímá, jak to skončilo s definováním veřejného zájmu, jeden návrh se skutečně objevil. Docentka Olga Lomová z Filozofické fakulty se domnívá, že by se dal převzít z přísahy vysokoškoláků, kteří se přece slavnostně zavazují, že své vědomosti budou používat v zájmu pravdy a dobra lidstva. Všichni jí s úlevou zatleskali. Takže soudím, že východisko máme, práce na reformě vysokých škol může tedy pokračovat.

Ministr Dobeš, který se na ministerstvu školství zřejmě cítí trochu jako na území zamořeném nepřátelskými partyzány, vyhodil dalšího člena svého kabinetu. Možná je čas mu říct, že úředníci bývají z podstaty spíše loajální, a pokud jsou zkušení a schopní, je lépe si je nechat než je stále měnit. Třeba by mu mohli pomoci orientovat se i ve věcech, kterým sám nemůže rozumět. To neříkám, abych ohroženému ministrovi přihoršila, ale že to s ním myslím dobře. Ostatně je ve stejné straně jako má dcera Karolína Peake. (Je asi fér to říct.)