Některé tituly bych zrušil ****************************************************************************************** * Některé tituly bych zrušil ****************************************************************************************** 17.5.2011, rubrika: Akademie, strana: 25, autor: Radka Kvačková Akademická obec s navrženou reformou vysokých škol moc nesouhlasí. Profesor Haňka z Cambri Dvaadvacet dosti tvrdých námitek a připomínek vznesla Univerzita Karlova (UK) k pracovnímu zákona o vysokých školách. Vybrali jsme z nich ty, které se nám zdály zásadní, a hovořili profesorem University of Cambridge Rudolfem Haňkou. Je totiž jedním ze dvou zahraničních e je Jan Švejnar), kteří sledují přípravy reformy terciárního vzdělávání v Česku a svými dop pomáhají dát mezinárodní kontext. Námitky UK (jsou vytištěny tučně) začínají zgruntu: V návrhu chybí jakákoliv vize cílového dlouhodobém horizontu. R. Haňka: Zdá se mi, že jde o jednu z frází, které lidé často používají, aniž by je dovedl nebo měli sami představu jejich naplnění. Návrh postrádá jakoukoli reálnou diferenciaci vy naprosto nepřijatelnou je třeba pokládat absenci vymezení výzkumných univerzit. R. H.: Vymezení výzkumné univerzity, tedy jakési elitní, na vědu zaměřené vysoké školy nen prostě proto, že mimořádná vždycky nemusí být celá škola, ale třeba jen jedna vynikající f jedno pracoviště. Mimochodem, třeba v Anglii, kde je 133 univerzit, dvacet z nich vytvořil výzkumných univerzit (Russel Group), které mají výzkum na vysoké úrovni, stejně jako výuku sdružily samy o své vůli. Alespoň u určité třídy vysokých škol, zejména u výzkumných univerzit, je nezbytné zakotvit vědeckých rad. R. H.: Upřímně, nevidím potřebu vědecké rady univerzity. Přitom jsem členem několika takov proto vím, že vědecké rady fungují většinou jen formálně. Hlavní náplní je schvalování náv profesorů, návrhu dlouhodobého záměru vysoké školy a případných návrhů mimořádných ocenění případech jde o formální schvalování předem připravených a prodiskutovaných návrhů. V radě různých odborností, a mnozí tak ani nemohou dost dobře odborně posoudit, zda si například kandidát zaslouží být jmenován profesorem. Nepřijatelná je marginalizace postavení rektora R. H.: Úpravu, s níž přichází návrh, považuji za změnu k lepšímu. Role rektora by podle ně ujasněna a posílena. Je vyloučeno eliminovat zásadní roli akademických senátů při ustanovování rektora či jinak úlohu jako samosprávného zastupitelského akademického orgánu. R. H.: Domnívám se, že funkce senátu je naopak posílena tím, že není nucen vybírat jedno j kandidáty, které předkládá správní radě. Přitom polovina členů této rady je jmenována akad Například v Rakousku předkládá senát tři jména, což by se mi líbilo ještě víc. Je třeba zajistit, aby v zákonem vymezených případech akademický senát nemohl rozhodnout p kvalifikovanému nesouhlasu zástupců studentů. R. H.: Co je to kvalifikovaný nesouhlas studentů? Tomu nerozumím. Zřejmě jakési právo veta nepovažoval za žádoucí. Ostatně studenti jsou do akademických senátů voleni ve volbách, kt účastní jen kolem pěti procent jejich kolegů vysokoškoláků. To není příliš reprezentativní větší zájem o volby by byl, kdyby své zástupce volili studenti bakalářského, magisterského programu poměrným dílem. Zájmy a starosti těchto skupin vysokoškoláků se mohou podstatně l to odrazit i v jejich zastoupení. Navrhovaná úprava ustanovování docentů a profesorů je zcela nepřijatelná. Je založena na n záměně kvalifikačních předpokladů a funkčních míst a znamenala by nekontrolovanou divergen titulů. R. H.: Profesoři a docenti. To je bolest České republiky, na kterou poukazuji už asi osm l jmenuje profesory prezident na základě nominace vysokou školou. To je pro zajímavost dědic RakouskaUherska, kdy to dělal císař, protože profesoři byli jedni z nejvyšších státních za kterými už ovšem dávno nejsou. (Vysoké školy nejsou až na výjimky státní, ale veřejné inst je v tom, že když vysokoškolské profesory jmenuje prezident, jsou si všichni jaksi rovni. taková, že když někdo, řekněme z Univerzity Karlovy, zažádá o profesuru na Univerzitě Karl zažádá si o ni jinde. A může to zkoušet tak dlouho, až někde uspěje. Třeba v Nitře nebo v ČR má se Slovenskem z doby dělení státu dohodu o uznávání titulů. Prezident ČR ho pak jmen profesorem. Stále třeba pracuje na Univerzitě Karlově, jeho kolegové mohou vědět, že není veřejnost si říká: Musí být skvělý, je profesorem, který pracuje na Univerzitě Karlově. V světě jmenuje své profesory jejich univerzita, často na základě širokého výběru, a ne někd horami. Nevím, proč by to tak nemělo být i v Česku. Pracovní návrh věcného záměru zákona o se změnou v tomto smyslu počítá. Nevím, proč proti tomu někdo protestuje. Je to normální p rozhodně by to vedlo ke snížení počtu jmenování profesorem. Z bývalého Rakouska-Uherska je současný anachronismus ještě nezrušila. Nelze akceptovat diplomové studijní programy, které by byly kratší než současné bakalářské R. H.: Pro prakticky zaměřené obory je dobré organizovat i programy kratší než bakalářské. ukončené vysokoškolské studium a nikdo by za ně nezískal titul bakaláře, ale pouze diplom. něčemu takovému říká Higher National Diploma (HND). Nelze akceptovat, aby bylo možné sklád zkoušky i po bakalářském programu. R. H.: Rigorózní zkouška vede k titulu jako třeba RNDr., JUDr., ThDr. nebo PhDr. (Tedy nik já bych tyhle tituly spíš zrušil, než bych si s tím lámal hlavu. Je to taky anachronismus. a skutečně nevylučuje, že by bylo možné dělat rigorózní zkoušku i s bakalářským diplomem a praxí. Když se nad tím ale zamyslím, napadá mě, že když může magistr složit rigorózum a zí po roce praxe, proč by stejnou zkoušku nemohl složit bakalář s pěti lety praxe, když na to stačit? Zcela nepřijatelná je část návrhu týkající se zajišťování kvality vysokoškolského vzdělává má garantovat Akreditační komise. Návrh ale počítá s organizačním a funkčním oddělením fun kvality a rozhodování o akreditacích. A taky s tím, že by se už neakreditovaly jednotlivé programy, ale instituce. Akreditaci by od ministerstva školství získala na určité období š si interně ověřovala svoji kvalitu, a toto by poté bylo periodicky externě hodnoceno Agent vysokého školství, jejíhož předsedu by jmenoval prezident -pozn. red.) R. H.: Nevím, s čím mají oponenti problém. Předpokládám, že s nutností zajišťovat kvalitu ano, je dobré připomenout, že Boloňský proces vytváření evropského prostoru vysokoškolskéh počítá s tím, že akreditace a hodnocení mají být oddělené. To je běžné, a Česko je jedna z tomu tak není. Podle mne je logické a administrativně správné rozdělení dvou funkcí. Exeku také oddělené a hlavně samostatné. Podle mne se tím práce Akreditační komise ulehčí a souč Ošetřit se ovšem musí nezávislost té agentury, což má udělat až zákon samotný. Potud reakce na námitky akademiků. Je ale něco, co se na návrhu nezdá profesoru Haňkovi? „Chybí mi tam třeba definice ukončeného vysokoškolského vzdělání, ale to je drobnost. Pods profesor musí být napřed docentem. Podívejte se na jakýkoliv inzerát vypisující konkurz na na zahraniční univerzitě. Nikoho nezajímá, jestli je docentem. Důležité je, aby byl světov Polovina profesorů na světových univerzitách, a i v Cambridge, kde to dobře znám, nikdy do Hlavní je, aby to byli ti nejlepší. A když už jsme u toho, viděl někdy někdo jediný inzerá výběrové řízení na místo profesora na české vysoké škole?“