Jednou naložit mumii nestačí ****************************************************************************************** * Jednou naložit mumii nestačí ****************************************************************************************** 1.7.2011    Víkend HN    strana 8    Rozhovor, autor: Leoš Kyša        Dosud se badatelé jen domnívali, jak zhruba vznikala mumie. Egyptoložka Renata Landgráfová přesně: pomohla totiž rozluštit kuchařku balzamovačů. Obecný mýtus o starých Egypťanech praví, že byli posedlí smrtí. Že jí a posmrtnému životu vše. Příčina mýtu je banální, dochovaly se po nich hlavně jejich hrobky a nabalzamované mu egyptských textů Renata Landgráfová z Českého egyptologického ústavu při Filozofické fakul Karlovy však tvrdí opak. O vášni Egypťanů k životu mluví na přednáškách, které jsou senzac často pořádají Pátečníci, neformální skupina intelektuálů hlásících se k tradici Karla Čap Klementinu. Čtyřiatřicetiletá vědkyně je na vrcholu své kariéry a o Egyptě umí mluvit nekonečně dlouho je jedno, jestli jde o staroegyptskou poezii, magii, písmo nebo balzamovací techniky, jeji právě Landgráfová odhalila. Původně jsme chtěli udělat rozhovor pro Víkend po jedné takové ale nestihli jsme to. Posluchače tak nadchla, že ji po skončení přednášky zahltili otázkam hodiny, dokud nás všechny nevyprovodila ochranka zamykající budovu. Prý je to tak vždycky. že na jejích přednáškách je hlava na hlavě. Jako by Renatě Landgráfové osud dopřál nekriti darů – krásu, pronikavou inteligenci k odhalování složitých záhad a rébusů, jazykový talen mezi světovými egyptology ví, i schopnost posluchače uhranout. Do oboru, o kterém v dětství sní téměř každý, přitom vkročila vlastně z hecu. * Jak jste se vůbec k egyptologii dostala? Mě od malička bavily hlavně jazyky. Strašně ráda jsem se je učila a čím exotičtější jazyk, střední školu jsem šla na jazykové gymnázium. Měli jsme tam vynikajícího profesora, který vychytávky. Jednou nám dal zakódovanou stránku textu, ať si ji doma přečteme * a zkusíme ji rozluštit. Já jsem se na ni podívala a za deset minut jsem mu ji přečetla. mi přinesl tlustou knížku o staroegyptské hieroglyfické gramatice a říkal, schválně, jestl tohle. A já jsem se ji přes prázdniny naučila. Když jsem pak šla studovat lingvistiku, při k tomu egyptologii. Rok po studiu na univerzitě v Americe jsem se pak vrátila do Prahy a p egyptologii tady. nejslavnějším objevem, kterého jste se ve službách české egyptologie zúč nález v Menechibnekonově šachtové hrobce. co jste našli? * V jeho hrobce se nám podařilo objevit depozit balzamovačů mumifikátorů. V něm pohřbili v které jim zůstaly po mumifikaci Menechibnekonova těla. Mumifikační odpad byl posvátný jako zemřelého těla dotklo, a proto jej nešlo jen tak vyhodit. Tyhle depozity jsou poměrně běžn Ten náš je ale jedinečný svou velikostí. Takhle rozsáhlý se totiž dosud nenašel. Tím skute pak byly nápisy na balzamovačských nádobách. Šlo o texty, jež přesně popisují, v který den rituálu se používá která substance. My jsme už dávno věděli, že mumifikace trvala okolo se věděli jsme, jaké látky se k ní používaly, ale teprve náš nález světu odhalil, v jakém pře používalo. * Našli jste tedy recept na výrobu mumie.   V podstatě ano. My jsme sice měli mumifikační příručku, v níž je zaznamenán balzamovací má pro nás egyptology tu nevýhodu, že jeho valná většina obsahuje jenom náboženské texty a se pronášela během mumifikace. To, co nás zajímalo, tedy kdy se bude co zavazovat, co vynd vysušovat, to se objevovalo jenom v maličkých glosách. Problém byl v tom, že onen technick tehdejším mumifikátorům známý, byla to praktická rutina, jež se předávala z otce na syna. bylo důležitější odříkávání kouzel a modliteb, které měly magickou moc. Proto tohle pečliv zatímco technický postup brali jako samozřejmost. My jsme třeba věděli, že se mumie vysušo ale vůbec jsme nevěděli, kdy se mokrý natron měnil za nový, protože jednou naložit mumii n víme. Šlo o čtyřiadvacátý až pětadvacátý den. * Jak je těžké takové texty na balzamovačských nádobách luštit? Hodně. Každý člověk, který kdy překládal, ví, že když se do překladu pustíte, nejtěžší je protože si nejdřív musíte zvyknout na to, jak autor píše a jaký má slovník. V tomhle přípa o krátké texty na maximálně tři řádky a na každém řádku byla dvě až tři slova. Vypadá to t Natron. Pytlíčky. Šedesátý šestý den. Nic jiného tam není. Absolutně neznáte kontext. Naví než jsme přišli na to, že text není jenom v hieratickém písmu, ale že některé znaky vevnit Šlo tedy o spojení dvou druhů písma. Hieratické se používalo po celou éru Egypta a dá se p psací písmo. Démotické se vyvinulo kolem šestého století před Kristem jako zjednodušená ve a sloužilo ze začátku k administrativním účelům a potom se rozšířilo i na běžné písmo, lit náboženské texty. Takže jsme měli dva druhy písma a kratičké texty, které jsou navíc někdy Výhodou naopak bylo, že se málokterý text vyskytoval jenom jednou. Často šlo o pět nebo še takže když na to dlouho koukáte a dáte si k sobě těch několik verzí, přijdete na to. Navíc objevoval determinativ, což je znak, který v egyptském písmu udával sémantickou kategorii Nesmírně užitečná věc. Když najdeme slovo, které je mnohoznačné, tak právě determinativ ná jestli to mělo něco společného s vodou, zemí nebo třeba látkou. * Jste si svými překlady jisti? Jistý si člověk ve vědě nemůže být nikdy. Navíc v něčem, co je tak staré a má náboženskoma Ale myslíme si, že v rámci možností jsme se asi hodně skutečnému významu oněch nápisů na n přiblížili. Když si dáte vedle sebe naši první zprávu z roku 2008 a naši poslední o tři ro uvidíte, jak moc se ty překlady liší. Dlouho jsme je upřesňovali, a teď už je asi moc kori * Jak na vaše objevy a překlady reagovala světová egyptologie? Hodně nadšeně. Egyptologové okamžitě pochopili, jak unikátní objev to je, takže se s námi z různých míst, kteří mají podobné nálezy. Ovšem ojedinělé a chtějí je s námi konzultovat. archeologové mi poslali hned po naší první zprávě asi tři obrázky. Našli je v podobném, al balzamovacím depozitu. Ty tři kusy byly to jediné, co měli, a náš ucelený nález jim pomůže jejich kousky. * Jak se výzkumů Českého egyptologického ústavu dotkla egyptská revoluce? Bohužel, když se armáda a policie staraly o revolucionáře, zůstaly památky absolutně nechr působí profesionální zlodějské skupiny vylupovačů nalezišť a ty chaosu samozřejmě využily. vykradli sklad našich objevů v Abusíru a také sklady v Sakkáře, kde byly i některé naše ar se objevila spousta malých ilegálních výkopů na území naší koncese. Teď už se armáda a pol na své místo, ale nás teprve čeká zjišťování škod. Tragédií nejsou ani tak ukradené věci j divoké ilegální výkopy. Vykrádači totiž při své práci poškodí kontext, rozhrabou archeolog se potom velice špatně datují nálezy, které tam po nich učiníme. Zatím se hlavně z různých monitorovat situaci, ale dokud tam na podzim nevypravíme regulérní expedici, můžeme se jen * Jsou nějaké náznaky, že by se po revoluci změnil přístup úřadů k zahraničním archeologům Zatím to vypadá, že podpora bude pokračovat. Nedávno byli v Praze na kongresu egyptští kol pracují a říkají, že přístup nové vlády k egyptologii je stejně vstřícný jako v posledních * Současní egypťané nejsou potomky těch, jejichž pozůstatky zkoumáte. Jaký mají k dějinám Většinou jsou velmi hrdí na to, že žijí v zemi s takovou historií, a to navzdory tomu, že arabských nájezdníků a krev starých Egypťanů v nich je skutečně velmi zředěná. Ve větším m najdete u křesťanských Koptů, kteří tu žili před arabskými výboji. Když jdete v Káhiře po Kopta, máte občas pocit, že se díváte na staré portréty nebo sochy. Jsou mezi nimi lidé, k mladším starým Egypťanům z oka vypadli. * Kdy jste vůbec Menechibnekonovu hrobku objevili? V roce 2002, ale všichni v té době pracovali v šachtové hrobce kněze Iufaa, kde byla nevyl komora. K Menechibnekonovi jsme se dostali v roce 2007, což je mimochodem i rok, kdy jsem pracovat i já. Během tohoto roku se našel i depozit. První, co jsme našli, byla nádoba s o dvacátého čtvrtého dne. To jsme ale nevěděli, o co jde, jestli to třeba není den v měsíci. nádobu s nápisem den šedesátý, napadlo nás, že jediným logickým vysvětlením budou dny mumi potvrdilo poté, co jsme dali dohromady všechny texty z jednotlivých nádob. Bylo to ale str roku 2007 jsme věděli, co máme před sebou. Tušíte, co vás asi čeká, ale nemůžete se k tomu protože je potřeba všechno jedno po druhém opatrně vyndat, vyčistit, nafotit, nakreslit a práce bylo opravdu hodně, zvlášť když nádob jsme tam našli na tři sta. Trvalo to tři roky. * Co byl Menechibneko zač? Určitě byl velmi vysoce postaveným úředníkem ze saiskoperské doby. Měl tituly armádního ge a zároveň tituly písařské. Jen z krásně zdobené hrobky je nám jasné, že byl velmi bohatý. neměl žádné životopisné nápisy. V berlínském muzeu je socha Menechibnekona, ale jestli je budeme muset zkusit zjistit. * Životopisné nápisy jsou váš obor. Pracuji na nápisech ze Střední říše, což je ale výrazně starší období, než kdy žil Menechi to velmi zajímavé, protože překládáte zprávy, které po sobě chtěli tehdejší Egypťané zanec generacím. Člověk vidí, co pro ně bylo důležité, a to je někdy hodně neuvěřitelné. Od toho sobě velmi zajímavými rétorickými prostředky vykládá, jak byl králův nejbližší a zároveň n magie znalý a sečtělý člověk, který dokázal mluvit přesně a mlčel, když nebyl žádán, aby m muže, který po sobě zanechal tuto jedinou zprávu: Chodil jsem si volně, dělal jsem to s že se dobře. Nic víc. Jiný zase napsal: Byl jsem psíkem u nohou své paní. * Nic víc? Ne, tady už se můžete jen domýšlet, ale prostě to byli lidé jako my, kteří měli své vášně mocným politikem nebo válečníkem až po to sloužit ženě, kterou miloval. Zpracovávala jsem milostné písně a to člověčenství je nám prostě společné. Když si z těch písní vykostíte ob toho Ptaha nebo Memfis, tak vás ani nenapadne, že to jsou tisíce let staré egyptské písně, že je to třeba nějaká moravská lidová písnička. Proč by člověk ve starém Egyptě nemohl svů prostě jenom do toho, že byl oddaným psíkem u nohou své paní? * Na přednáškách vášnivě obhajujete lásku egypťanů k životu. Samozřejmě, protože je to pravda. Všechny ty složité pohřební rituály, přípravy na smrt, z knihy mrtvých, to vše bylo jenom proto, aby Egypťan neumřel podruhé. Teprve druhá smrt tot definitivní konec a nicotu, zatímco první smrt nebyl konec, ale jenom určitá transformace pozemského na život věčný. Pokud žil Egypťan v souladu s řádem maat, což byl etický princi éru starého Egypta, tak se z něj po smrti stal blažený zesnulý, který měl lepší život v po to, čeho se snažili dosáhnout, aby si mohli i po smrti užívat. Proto museli znát jména vše podsvětních démonů a znát způsob, jak projít posmrtnými soudy. * Co se stalo, když egypťan umřel buď v bitvě, nebo se utopil na lodi? Utopení se hodně báli právě proto, že pokud mrtvého nikdo nevylovil, tak nemohl mít hrobku který nemá hrobku, to je to nejstrašnější, co se může stát. Umřít v bitvě nebylo tak straš zajímavý popis jednoho z úředníků Staré říše, který se vypravil do Núbie pro tělo svého ot umřel během vojenskoobchodní výpravy. Tělo skutečně přivezl zpátky a tím pádem byl otci za pohřeb a vše dobře dopadlo. Nejvyšší úředníci se maximálně snažili, aby byli pohřbeni v Eg téma slavné egyptské povídky o Sinuhetovi, kterou si pak po svém převyprávěl Mika Waltari. období dvanácté dynastie. Je to člověk, který z důvodů, jež nejsou úplně zřejmé, uteče po z Egypta, neboť se něčeho obává. V zahraničí dosáhne velkých úspěchů, vezme si dceru náčel dětí a dostane krásný kus země. Jak však stárne, tak přemýšlí nad tím, že by měl být pohřb Egyptě. Pak mu egyptský panovník napíše, že přece nechce být pohřbený v kůži a zemi jako b vrátí do Egypta, kde dosáhne spokojeného stáří a egyptského pohřbu. Sinuhet tak učiní. Tah k egyptským kulturním textům, tedy k těm, které byly komponovány pro žáky písařských škol, nejen psát, ale zároveň s tím vstřebávali to správné myšlení a kulturu. Její poselství je: světě jakýchkoliv úspěchů, nejdůležitější je mít pohřeb doma, v Egyptě. * A ti, co si nákladné hroby nemohli dovolit? To je otázka. My nemáme doklady o tom, jak vypadaly náboženské představy níže postavených věřili a jak si život po smrti představovali oni. Vše, co víme, je, v co věřila elita, ale lidé, to moc netušíme. *** Egypťané se hodně báli utopení, protože pokud mrtvého nikdo nevylovil, nemohl mít hrobku. nemá hrobku, to je to nejstrašnější, co se může stát. jdete v Káhiře po ulici a potkáte Ko že se díváte na staré portréty nebo sochy. Renata Landgráfová (* 1976) Vystudovala egyptologii a lingvistiku – fonetiku na FF UK v Pr studijní a pracovní pobyty na univerzitách v Pensylvánii, Káhiře, Basileji a Berlíně, kde egyptologii, lingvistice a rétorice. Specializuje se na staroegyptský jazyk a texty a na d certifikovanou trenérkou paměti.