Neúročení studentských půjček může vyjít draho ****************************************************************************************** * Neúročení studentských půjček může vyjít draho ****************************************************************************************** 21.11.2011    Lidové noviny    Strana 12    Horizont, autor: DANIEL MÜNICH        ÚHEL POHLEDU Vláda se ve svém prohlášení zavázala zavést systém půjček pro vysokoškoláky -půjčky na jej a na školné. V obou případech má jít o specifickou půjčku, se kterou komerční banky samy o nepřijdou. Na půjčku má mít nárok každý řádný student bez rozdílu, bez ručení a bez ručite by nebylo nutno splácet v obdobích, kdy absolvent nebude dosahovat dostatečně vysokých pří půjčka prostá rizik případné platební neschopnosti, která by nadané lidi od studií mohla o Takto nastavený systém vychází z poznatků ekonomické teorie a ze zahraničních zkušeností. parametrem celého systému je výše úročení půjček. Ještě není na stole vládní návrh, a už s že by stát měl tyto úroky výrazně dotovat, nebo dokonce promíjet. Nápad je to chytlavý, al             Na studentské půjčky je třeba zapůjčit peníze. Za nejnižší úrok si peníze zpra stát, tedy pokud nejde o Řecko a jemu podobné. Dlouhému období splácení studentských půjče státních dluhopisů s patnácti- nebo spíše třicetiletou dobou splatnosti. Ty v posledních d v průměru vynášely 4,5 procenta ročně. Inflace v tom samém období ročně ukousla v průměru reálný úrok se pohyboval kolem 2 procent. Uvážíme-li, že některé půjčky nebudou splaceny, bude třeba hradit navýšením úročení nebo doplácením ze státního rozpočtu. O co stát úroky dokonce odpustí, o to víc bude muset půjčkový systém dotovat. A to může vyjít hodně draho, první pohled nezdá.             Často se zapomíná, že úroková míra studentských půjček hraje i důležitou roli úrok totiž studenty nemotivuje ke svižnému dokončování studia. Studenti následně ani nevyt školu, aby studium vhodně strukturovala a dala se v řádném termínu dostudovat. Ještě horší nulovém úročení by si půjčku hromadně brali i ti studenti, kteří o peníze nemají nouzi. Za za nulový úrok by si chytře ukládali na termínované účty, po dokončení školy by půjčený ob výnos z úroků by si ponechali na přilepšenou. Přilepšení by tak dobře zajištěným studentům poplatníci, z nichž většina žádnou vysokou školu a odpovídající vyšší příjmy nemá. A chudý co půjčku opravdu potřebují, by tak stát musel její povolenou výši krouhnout. Ze studentsk se stal příběh o tom, jak chudí studenti ještě k větší nouzi přišli. Úročení půjček během určitě nemělo být nulové a mělo by být blízké úroku, za kolik si půjčuje stát.             Plošné dotování úroků nedává ekonomický smysl ani po dostudování. I absolventy motivovat ke svižnému splácení, samozřejmě když na to mají. V jasně vymezených životních s příjmů, jako je období mateřství, rodičovství, dlouhodobá nemoc či nezaměstnanost, je ospr úročení snížit, a to třeba až na úroveň pouhé inflace. Reálná výše půjčky by se této úzké specifických obdobích nezvyšovala. Nižší úročení by samozřejmě musel dotovat stát nebo ti, problémů splácejí, a to formou vyšších úroků.             Obdobná logika vede k tomu, že studentskou půjčku by lidé měli splácet již jak si začnou dostatečně vydělávat již během studia. Dobře vydělávající student je totiž buď v a zvládá práci a školu zároveň, nebo je studovaná škola málo náročná nebo má student prost výnosnou práci. Ani jeden z těchto případů nezavdává důvod k tomu, aby stát takového stude podporoval odpouštěním splátek během studia.             Plošné dotování, nebo dokonce promíjení úroků a paušální odklady splácení jsou do pekla dlážděnou dobrými úmysly. U každého nápadu na zvýhodnění studentských půjček je t vážit, zda jeho reálné přínosy skutečně převyšují jeho náklady.