Rudý Dobeš? Ne, jen špatný maskér ****************************************************************************************** * Rudý Dobeš? Ne, jen špatný maskér ****************************************************************************************** 28.11.2011, Právo, Strana 6    Publicistika, autor:  Marek Přibil        Ministr Josef Dobeš (VV) je opět pod palbou. O jeho odvolání – neboť prý ohrožuje budoucnost Česka neodbornými zásahy ve školství – nyn premiéra v petici šedesátka odborníků. A je mezi nimi mimochodem i Petr Matějů, dlouholetý několika ministrů školství.             Dobešovi vytýkají, že kalkuluje hlavně s podporou učitelů, kteří si vždy raděj pokyny shora. Výsledky žáků se prý začínají propadat právě proto, že se naše školství včas komunistického dědictví, k němuž je „hrubou chybou se vracet“.             Jeví se mi to celé jako blábol; kritika „autoritářského“ Dobeše je v této souv nepatřičná. Vzdělávací systém, který zde zbyl po roce 1989, se místo inovací rozbil cele – Argumentovalo se, že je třeba vychovat sebevědomé jedince, ale spíš šlo jen o kšefty, kdy napakoval na stamiliónových projektech přidružených ke kurikulární reformě, zatímco učitel zadarmo. A kvalita šla dolů. To dnes vidíme ostatně všude.             Dobeš se teď rozhodl k původnímu systému přiblížit za pomoci testování v 5. a standardů znalostí, smluv s rodiči, likvidací portálů na podporu původní reformy. A opět z neli miliardy, vezmeme-li v potaz dotažení nových maturit. Znalosti ale nestoupnou, jeliko o kšeft. Ne o poctivou koncepci, co vnáší řád do chaosu.             Kritici mají pravdu v tom, že je obtížné se vyznat „ve zmatených záměrech mini navzájem odporují a leckdy už po týdnu míří úplně jinam“. O navracení se k dědictví komuni být řeč. Jde totiž o zlatý důl, kterým školství v posledních dvaceti letech bylo, a o to, naposledy zobnout, když se teď administruje 130 miliard korun z eurofondů, vyhrazených i n to prostě jen neumí zastřít – proto působí jako chaot a špatný „maskér“.             Podobné je to s reformou VŠ, kde Dobeš vychází z Bílé knihy od Matějů. Ministr představitelé akademického světa vnímají jako z demokratického rozhodnutí lidu zvoleného z – jsou k němu hodní, horší je být zvoleným darebákem –, se „elegantně“ přizpůsobil zažitým pohádkově placených pracovních týmů a pokračuje v autoritativní strategii tím, že nerespek reprezentace škol k návrhům zákonů.             Jeho snaha změnit univerzity ve firmy, řízené manažery, jeho zanícení pro omez struktury akademických senátů, kdy školy ovládnou ve správních radách lokální politici a z průmyslové lobby, plyne z přesvědčení, že nic lépe na světě nefunguje než soukromá společn tím, že když se stal loni v červenci ministrem, problematice školství nerozuměl. Jedinou j ministerskou kvalifikací bylo přátelství s Vítem Bártou, jenž tohoto psychologa předtím za personalistu ABL.             Univerzity se v Dobešově představě stanou líhní zaměstnanců pro firmy, jejichž školy ovládat. Ale – jak se trefně táže profesor Zlatuška – co autonomie, která po staletí existence VŠ způsobila, že jsou zdrojem nových poznatků a impulsů pro společnost, nesou vý kulturní identity?             Jasné je, že ač ministr nemusí být (podle Václava Klause) odborníkem na slovo školství, co rozhoduje o budoucnosti národa, nemůže být pouhým politickým manažerem bez ši problematiky.             Dobeš, podle Klause nejlepší ministr školství v našich dějinách, tak bude v hi spíše jako čtyřicátník, jenž zadlužil celou jednu generaci splácením školného. Jako muž, c studenty nechal zaplatit ze státní kasy úroky z půjček na školné během studia, ale na úkor tedy jen přelil peníze do privátního sektoru. A jako kolečko v soustrojí, jež orwellovsky potlačení svobod na akademické půdě.