Odmítám klišé, že je vše špatně a nikomu se nedaří ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „K blížícímu se 30. výročí listopadu ’89 bych si přál, aby společnost měla větší zájem o v byla méně lhostejná,“ říká rektor Univerzity Karlovy. Rostlinu nestačí zasadit. Je potřeba ji udržovat, kultivovat a rozvíjet. A stejné je to s lidskými právy a svobodou jednotlivce i svobodou společnosti. Také je musíme opečovávat,“ Univerzity Karlovy Tomáš Zima. „Někdy mám ale strach, že náš návrat k demokratickým kořenů po listopadu 1989, už se nám jeví jako samozřejmost, takže o demokracii nemusíme bojovat,“ dní před výročím Palachova týdne. Události v lednu před 30 lety rozehrály poslední dějství vlády v zemi a vyvrcholily sametovou revolucí. * Jsou dnešní studenti ve srovnání s těmi před 30 lety dostatečně citliví na dění ve spole v případě ohrožení demokracie schopni vyjít do ulic jako v roce 1989? Jsou velmi kritičtí a změny, které se dějí u nás i v zahraničí, citlivě vnímají. Mluvíme o několika set tisíc lidí z Univerzity Karlovy i dalších vysokých škol, kteří mají různé záj zaměření a je vidět i jejich odlišné vnímání světa. Ale to, co je spojuje, je snaha o lepš kritičnost, jsou často zdravě sebevědomí, nebojí se diskutovat a vyjádřit svůj názor, což složitější. Studenti i velká část veřejnosti se velmi angažují a chtějí, aby se věci hýbal směrem. Myslím, že kdyby docházelo k akutnímu ohrožení demokracie nebo základních lidských jednotlivce a společnosti, studenti by se ozvali. * Dnešní společnost má různé přívlastky: rozdělená, zhrublá, rozmazlená... Jak byste ji po demokratického vývoje označil vy? Jako pestrou a sympaticky sebevědomou. Ve funkci rektora i lékaře se setkávám se spoustou navštěvuji i regiony a mám radost, kolik šikovných a pracovitých lidí kolem sebe máme. Odm zkratky či klišé mnohých politiků, jak je vše špatně a nikomu se nic nedaří. Tak to není. třicet nelehkých let. Je skvělé, že z šedé prefabrikované hmoty, jakou byla naše společnos – a samozřejmě i v té hmotě byly tehdy ostrůvky pozitivní deviace – se stala společností s velmi otevřenou. Jsme napojeni na Evropu i svět a daří se nám dobře, takže žebříček hodnot * Takže žádná výtka vůči společnosti? Dnes se můžeme kriticky vyjadřovat k čemukoliv, co uznáme za vhodné. Tady mě ale někdy vel urputností se řada lidí vyjadřuje i k problémům, k nimž nemá žádné či jen velmi povrchní i se mi také, když někdo hlásá svoji pravdu a vydává ji za jedinou správnou, bez ochoty disk jiný názor, je nálepkován, je vyčleněn, je jiný člověk. * Ano, to je dnes celkem moderní: Pokud má někdo jiný názor, vůbec se s ním nebudu bavit. Demokracie přece není o tom, že všichni mají stejný názor. Proto je společnost pestrá – st ní různé názorové proudy. Nálepkování lidí mezi nimi vytváří bariéry, a to se mi nelíbí. K na svůj názor, který si má obhájit, ale hlavně mu ho nechme a nesnažme se ho přizpůsobit t bychom bránit účelovým snahám o vytváření dalších a dalších příkopů mezi lidmi, to je nebe * Šéf Senátu Jaroslav Kubera v novoročním projevu řekl, že nám „svoboda protéká mezi prsty uvědomujeme“, a to kvůli nadměrné regulaci a přílišnému vměšování se státu do života lidí. Pan předseda Kubera je známý otevřenými názory na svobodu jednotlivce, ale v tomto případě vlastních řad. Zákony přijímá parlament, kde on dlouhá léta působí. Také mě ale trápí, že všeho druhu máme hodně a s mnoha jejich novelami jsme trochu přeregulovaní. A čím je regul regulovat lze i svobodu slova – tím více se vytrácí míra lidské svobody. Zákony nevznikají společnosti, ale kvůli té menšině, kterou je potřeba usměrnit. * Ale není nutné mít zákon pro téměř každou jednotlivou skutečnost, která může nastat. Na našem právním řádu mě mrzí, jak je komplikovaný, nepřehledný a nesrozumitelný. Exemplár občanský zákoník, já mu říkám antiobčanský. Netvrdím, že ten předchozí byl kvalitní, z méh ale určitě lepší, jen potřeboval upravit. Ale jestliže má občanský zákoník, který by měl z tisíce paragrafů, navíc s termíny sto let starými, komu skutečně pomáhá? Zkuste udělat na třeba: Co je pachtovné? Jsem zvědav, kdo to bude vědět. * Nejspíš jen ti, kteří tyto části zákoníku psali, a právníci, kteří si to museli nastudov Když něco není pro lidi srozumitelné, tak to neplní svůj účel. Myslím si, že zákonodárci b na to, co a jak je potřeba skutečně regulovat. Neměli by být hodnoceni podle toho, kolik z přijmou, ale jestli jsou zákony kvalitní, potřebné a nakolik pomáhají k vyšší kvalitě naše * Vraťme se k 30 letům svobody: pro vývoj státu to zas tak dlouhá doba není. Co se nám pov Obrovsky jsme se posunuli k vyspělým demokratickým zemím, k nimž vzhlížíme. Dokázali jsme plnoprávným členem evropských demokratických států s vysoce rozvinutou kulturou, dobře fun ekonomikou, s velmi dobrým systémem zdravotnictví i školství. Oba systémy mají své neduhy, s ostatními evropskými zeměmi jsme na tom velmi dobře. Jsme zemí bezpečnou, velmi pozitivn zahraničím, máme relativně nízkou hladinu chudoby, téměř nulovou nezaměstnanost. To vše na že v 90. letech odtekly v důsledku řady privatizačních lumpáren z naší země desítky miliar republika je dnes ve velmi dobré kondici. * Přesto i dnes ještě někdo občas řekne, že se za komunistů lépe žilo. Co si pomyslíte, kd Že někteří lidé nebezpečně rychle zapomínají na špatné, co se v totalitně řízené společnos často příliš ochotně naskakují na nálady marnosti a frustrace, které tu šíří a umocňují fa či některá média. Demokracie a svoboda nejsou samozřejmé hodnoty, musíme o ně pečovat a ro jakou bude mít naše demokracie kvalitu, záleží na každém z nás, na naší práci, na našem os do veřejného dění. Kdybych měl vyslovit jedno přání k blížícímu se 30. výročí listopadu ’8 právě silnější občanská angažovanost, větší zájem naší společnosti o věci veřejné a méně l * Proč podle vás někteří mladí lidé touží žít v zahraničí, když se v Česku máme dobře? Arg nedůvěrou ve vedení země, populismem, otravují je skandály politiků minulé i současné. Skandály mají politici i v USA, Německu a jinde. A populismus dnes bohužel roste také všud podívat na Německo, Nizozemsko, Itálii nebo třeba Belgii. Populistické a nacionalistické s získávají navrch, a kdo se tam chce odstěhovat, musí s tím počítat. Ano. Je tam vyšší výdě se také podívat na daňovou zátěž například ve Francii nebo ve skandinávských zemích. Na to život nebo jaké budou náklady na studium jejich budoucích dětí třeba ve Velké Británii. Ná vysoké a v řadě zemí má střední vrstva docela problémy dosáhnout na standardní životní úro lidé cestují a část studií v zahraničí stráví, aby mohli porovnávat. Ale Česká republika j kvalitou života a je tu řada příležitostí, jak se uplatnit a vyniknout. * Nedávno vyšla kniha rozhovorů se 13 českými osobnostmi s názvem Jak dál? a podtitulem Sv a Česká republika v době „na rozhraní“. Obsahuje i rozhovor s vámi. Říkáte v něm celkem va dramatickým změnám ve společnosti přispívá sdílení informací. Myslíte tím takzvané fake ne informace? Ano, je velmi nebezpečné, jak se v současné době stírá hranice mezi pravdou a lží. Společn jsou velmi uspěchané a na ověřování informací často nezbývá čas ani energie. A v takovém p velmi dobře daří falešným mesiášům, populistům i rádoby jednoduchým řešením na všechny ned sociální sítě jsou prostorem pro téměř neomezené šíření jakéhokoliv názoru, ať je sebevíc O to víc musíme dávat důraz na zdravé kritické myšlení, na nezávislost médií a kvalifikova společnosti. * Stejně jako mnoho jiných expertů upozorňujete, že Česko, Evropa a svět musí počítat s pr souvisejícími s bezpečnostními riziky a nedostatkem zdrojů. Které z nich budeme muset řeši Stojíme před problémy, jež je nutné začít rychle řešit. Máme tu problém sucha a nedostatku trápí téměř každého českého zemědělce. Čelíme otázce energetické i potravinové soběstačnos výzvy z oblasti digitalizace a robotizace a s tím související transformace pracovní síly. měřítku jde o přelidněnost planety, migraci i bezpečnostní hrozby z radikalizujících se ze Trápí mě, že politické elity tyto problémy neřeší. Místo toho se zabývají pseudoproblémy a tématy, které jim snáz generují politické body. * Jak by je měli politici řešit? Jednoduše: nebát se problémy popsat, vést k nim odbornou kvalifikovanou diskusi, která nes skutečně zapojit veřejnost a pak rychle rozhodnout. Je fascinující, jak některé i jednoduc České republice trvají dlouho. Je to alibismus nebo strach rozhodnout? Přijmout rozhodnutí odpovědností a znamená to, že ne každému se to bude líbit. * Univerzita Karlova letos odstartuje projekt, který má pomoci připravit se na to, co může jde? Připravili jsme projekt „Česko! A jak dál?“. Naším cílem je definovat zásadní problémy Čes i naší společnosti a vést o nich diskusi napříč regiony. Chceme hledat možná řešení a vize oblastech postupovat dál. Na univerzitě působí řada odborníků v oblastech, jako je právo, medicína, hydrologie, nové materiály a podobně, a ti jsou schopni přinášet konkrétní návrh pro řešení problémů. Chceme postupovat formou diskusních setkání se špičkovými vědeckými p veřejností, politiky, se všemi, kteří se budou chtít zapojit a pomoci s řešením problémů i * Jaká témata už máte připravená? Chceme se věnovat bezpečnosti, stárnutí populace, problému sucha, dluhům, potravinové sobě a dalším. Chceme s tématy jezdit a debatovat o nich v krajích a městech podle toho, kde ja lidé mají. Některá jsou globální, jako třeba otázka bezpečnosti. V takovém případě chceme zástupci vrcholných státních institucí. Nabízíme kapacitu a pomoc expertů Univerzity Karlo problémů tak, aby Česká republika úspěšně obstála i v dalších desetiletích a problémy, kte kvalifikovaně a kvalitně řešila. Rektor UK Tomáš Zima je profesí lékař. V únoru roku 2014 byl zvolen 508. rektorem UK, nyní druhém funkčním období. Je zároveň přednostou Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diag UK a VFN. Od roku 2001 je profesorem pro obor lékařská chemie a biochemie. V letech 2005 a děkanem 1. lékařské fakulty UK. Za svou vědeckou, pedagogickou a manažerskou práci získal tuzemských i mezinárodních ocenění.