V Dobrušce se krajané učí česky naposledy ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Ani v létě nejsou učebny školicího centra Univerzity Karlovy v Dobrušce prázdné. Místa ve potomci českých emigrantů z celého světa. V učebně vedle sebe sedí osmnáctiletá studentka, senioři narození před sedmdesáti lety. Příběh každého z nich má stejného jmenovatele: před zemí emigrovali a v novém bydlišti se snažili zachovat svůj rodný jazyk. „Já jsem šestá generace. Tady pochází mojeho dědečka dědeček. On vyprávěl dědovi a děda mn Karlových Varů,“ říká dobře srozumitelnou češtinou 71letý Anton Šovanek z Kruščic v srbské ve třídě pokročilých a patří k těm, kteří se česky dobře domluví. Pochází z oblasti, kde j hned několik a čeština se tam dokonce učí na základní škole. „V první a druhé třídě jsme měli učitele Pagače, čistou češtinu. Ve druhé a třetí byla češ od páté třídy se učilo srbsky,“ vzpomíná na dětství. Tvrdé a měkké i nemůžeme pochopit I doma nebo mezi přáteli používá češtinu. Ve vsi jsou české spolky, mají tradiční kroje a svátky. Do letní jazykové školy pro krajany se přihlásil proto, aby jazyk zvládl ještě lép deset let mladší Láďa Škornjička ze sousedního města Bela Crkva, v překladu Bílý Kostel. „Přišel jsem, abych správně mluvil, aby mě naučili i psát, protože u nás v srbštině nejsou U nás je jednoduchá abeceda. Tady jsou háčky, čárky, pak to tvrdé a měkké i. To nemůžeme p muž, který v Belé Crkvi navštěvuje každý týden výuku češtiny pro dospělé. „Na základní škole je učitel, který pochází z Hlinska, a každý rok přichází druhý učitel. každý týden, protože jazyk se musí cvičit. Jak se nemluví, tak se zapomene,“ připomíná. V Dobrušce se před 16 lety učila česky i jeho dcera, která později studovala v Brně, našla dnes žije poblíž Uherského Hradiště. On se na kurz přihlásil až nyní v 61 letech. Dříve kv „Musíte tady být celý měsíc, a já musel pracovat v lese, abych měl peníze. V zimě, kdy nen kurz. Teď nemám práci, manželka je v důchodu, tak jsem si to mohl dovolit,“ vysvětluje Láď Tradice udržují České besedy Stejně jako v srbských Kruščicích a Belé Crkvi, udržují české zvyky i jazyk také krajanské Chorvatsku. Česká beseda funguje v Daruvaru i v Záhřebu. Aktivní je v nich také Lucija Sir Dobrušce sama představuje jako Lucie Sirůčková. Sedmadvacetiletá učitelka hudební nauky na v Záhřebu přijela do Dobrušky, aby si obnovila znalosti češtiny ze základní školy a lépe s ostatními krajany v krajanských spolcích. „Vždy jsem mluvila lépe česky než moji rodiče, protože oni vůbec nechodili do české základ se mezi sebou. Většinou mluvím česky se staršími lidmi, protože my mladí jsme mezi sebou z chorvatštině, ale samozřejmě i ti mladí umí češtinu. Ale když s někým poprvé promluvíte v už to zůstane,“ popisuje, jak čeština mezi mladými krajany v Chorvatsku pomalu mizí. Výuka v Dobrušce jí vyhovuje, protože si jazyk v krátkém čase zopakuje. Kurz češtiny pro k Univerzita Karlova od 20. července do 17. srpna pořádá už po 28. Účastní se ho 72 studentů nejvíce jich je z USA, Argentiny a ze Sýrie. Potomci Čechů tu však jsou i z Ruska, Řecka, republiky či Paraguaye. „Každý rok komise na základě přihlášek a doporučení krajanských komunit vybírá 60 studentů stipendium. To nelze získat dvakrát. Ostatní si musejí kurz platit,“ říká vedoucí kurzu Vl Zejména krajané z Ameriky jsou ochotní za výuku, ubytování, stravování a výlety zaplatit 1 Margaret Supik z Baltimoru sem jezdí už 18 let. České kořeny má v rodině její manžel. „Celý život jsem chtěla mluvit jiným jazykem než anglicky. Měla jsem možnost studovat češt ne?“ odpovídá na otázku, proč se na kurz stále vrací. Tím hlavním jsou však pro ni zdejší neopakovatelná atmosféra kurzů v městečku pod Orlickými horami. „Běžel jsem každé ráno 300 metrů tam, kde jsou vidět Orlické hory, a každé ráno vidím svít oční chirurg z New Yorku Lawrence Jindra, jehož oba rodiče jsou Češi. Renomovaný specialis celém světě, už devět let však v létě míří do Dobrušky. Kromě malebné vesnice, jak Dobrušk táhnou hlavně vynikající učitelé. „Byl jsem student v Harvardu a Oxfordu, ale Pavel učí, jako když Rembrandt maluje. To je, tady. Studovat u něho,“ říká pro našince kostrbatou češtinou. Kurzy v Dobrušce však letos kvůli uzavření zdejšího střediska končí a přesunou se do Poděb dlouholetých studentů už to ale nebude ono a zvažují, zda se jich opět zúčastní. Stěhovat zakladatelka kurzů Alena Obstová, která učí cizince česky už 38 let. „Pro mě osobně to znamená smutek, jako když vypouštíte dítě do světa. Já sama se nepřesunu vysokém věku už by to nebylo ani možné. Ale bude mi to líto,“ přiznává pedagožka. Foto popis| Zpátky do školy Láďa Škornjička je ze Srbska a Barbara Stryble Whitney z Washi vlevo). Nyní sedí v Dobrušce v jedné lavici. Výuka češtiny pro cizince se výrazně liší od mluvčí. Se začátečníky se učitelé domlouvají i dramatizací. Zásadou je mluvit pouze česky. Foto popis| U tabule Lucija Siruček z Chorvatska měla češtinu na základní škole. Do Dobruš jazyk oživit.