Sto roků v republice žil, nemlčel jsem. Století Československa vypráví sto předmě












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************


            Kteří dva absolventi Univerzity Karlovy se setkali na jedné bankovce? Co si moderátor Robe
            z olympiády v Naganu? A jaké učebnice měl v aktovce před svým tragickým činem Jan Palach? 
            Karlova připomíná sto let vzniku Československa stovkou předmětů a příběhů s nimi spojeným

            exponátů, vystavených v Křížové chodbě Karolina, tak reprezentuje vždy jeden rok v období 
            Výstava je přístupná zdarma.


            Všechny vystavené předměty se nějakým způsobem vztahují k Univerzitě Karlově a jejím stude
            vyučujícím. K nejvzácnějším patří dvě Nobelovy ceny. Obecně známé je ocenění pro chemika J

            Heyrovského, návštěvníky ale možná překvapí první „nobelovka“, kterou se někomu z absolven
            univerzity podařilo získat. Obdrželi ji v roce 1947 manželé Gerta a Carl Coriovi. Rodáci z
            českém městě také studovali na německé lékařské fakultě, později odešli do zámoří, kde zás

            výzkumu metabolismu cukrů.

            Medicínské úspěchy připomíná také vystavený vakcinační injektor, s nímž Zdeněk Ježek praco

            sedmdesátých let v Somálsku, a výrazně tak přispěl k vymýcení pravých neštovic v této afri
            si mohou připomenout i první hormonální antikoncepci, kterou začaly československé ženy už
            šedesátých let.


            Rok 1937, v němž se už nad republikou smrákalo, symbolizuje posmrtná maska prvního českosl
            prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Nástup dalšího, pro zemi nepříliš nadějného období o 

            let později pak označuje aktovka Jana Palacha. Student filozofické fakulty s ní přišel v l
            Václavské náměstí, kde se upálil, aby veřejnost vyburcoval z pasivity po vpádu vojsk Varša


            Následnou normalizaci bylo podle autora výstavy Jakuba Jareše těžké vykreslit. „Ověřil jse
            opravdu bezčasí. U některých let jsem vůbec netušil, co se tehdy stalo,“ přiznává. Normali
            dokumentuje například popelník tehdejšího rektora. „Odkazuje na dusnou atmosféru normaliza

            vysvětlil Jareš.