Zdá se, že Karlovka je za vodou ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Univerzita Karlova před třemi týdny oznámila, že jako první vysoká škola v republice obdrž institucionální akreditaci, a to v kompletní podobě. To znamená, že bude moci ve všem všud pokračovat. Avšak budoucnost ostatních akademických institucí je zatím nejasná. A klíčové 2019 se přitom nezadržitelně blíží... Ktomuto datu totiž novelizovaný zákon o vysokých školách stanovil, že všechny studijní obo které neměly před platností této legislativní změny stanovenu ještě delší časovou hranici příštího roku, musejí bez výjimky skončit. Jinak řečeno, každý program či obor, jemuž kdyk let před daným termínem měla vypršet akreditace, může do této lhůty automaticky fungovat, více. Zákonodárce totiž počítal s tím, že během daného časového období projdou všechny vys systémem akreditačního řízení. Národní akreditační úřad (NAÚ), jenž nahradil někdejší Akre však zatím žádné větší množství žádostí neobdržel. Všechny vysoké školy mají podle zákona dvojí možnost: buď zvolit institucionální akreditac studijní programy nechat akreditovat jednotlivě. Poněkud nepřesný termín institucionální akreditace ve skutečnosti znamená, že vysoká škola akreditaci pro jednu nebo více takzvaných vzdělávacích oblastí, kterých je celkem 37. Po z pro konkrétní oblast je pak na každé vysoké škole, aby si jednotlivé studijní programy akr interně. Ale ani to není úplně všechno: „Akreditace se uděluje oblastem vzdělávání pro uskutečňován programu. Zvlášt se tedy uděluje akreditace bakalářská, magisterská a doktorská. To znamen Karlova sice získala institucionální akreditaci pro všech třiadvacet oblastí vzdělávání, o ale ne ve všech oblastech pro všechny typy studijních programů, vysvětluje Jiří Smrčka z K Prakticky stoprocentní úspěšnost Rada NAÚ nakonec UK neudělila požadovanou akreditaci jen ve dvou oblastech pro doktorský t a to u Sociální práce a u Mediálních a komunikačních studií. (Vzhledem k tomu, že v době u čísla UN nebyl ještě zveřejněn zápis z příslušného jednání, na němž univerzita institucion získala, neznáme zatím ani důvody toho, proč v těchto dvou případech byla žádost zamítnuta dvě výjimky se dá prakticky říci, že UK byla zcela úspěšná," podotýká J. Smrčka. NAÚ má na projednání a následné schválení či neschválení studijního programu 120 dnů, na i akreditaci pak 150 dnů. UK žádost podala 12. října minulého roku. „Oproti původní žádosti nedošlo k žádným zásadním změnám. Jednalo se spíše o zpřesnění neb sděluje Radka Wildová, prorektorka UK pro koncepci a kvalitu vzdělávací činností, a pokrač vyzdvihnout velice profesionální přístup, kterého se nám od NAÚ dostalo. Úřad za tímto úče hodnotící komisi a dílčí komise. Jejich členové na naší univerzitě, včetně jednotlivých fa 59 návštěv. Pak univerzita dostala vyjádření, kde se zejména uvádělo, co je ještě potřeba doplnit." „Šlo hlavně o věci, které se týkaly konkrétního uskutečňování některých studijní rámci určitých oblastí vzdělávání. Žádost, kterou UK připravila, byla na úrovni základní o všechny oblasti vzdělávání za každou z jejích fakult. Potom jednotlivé hodnotící subkomise podrobné aktuální personální údaje nebo informace o tom, jakým způsobem daná fakulta plánu rozvoj konkrétního studijního programu nebo třeba i zapojování studentů do vědy a výzkumu, Smrčka. Samotný proces vnitřní akreditace bude UK moci zahájit až po obdržení oficiálního rozhodnu akreditaci bude mít na starost Rada pro vnitřní hodnocení, jež se skládá z 27 členů, včetn Hodnocení bude probíhat ve čtyřech tematických panelech, s nimiž bude spolupracovat zhruba sdružených do jednotlivých pracovních skupin. Hlavní vlna má teprve přijít Spolu s touto pražskou univerzitou podaly žádost o institucionální akreditace koncem minul Masarykova univerzita v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci. „Projednávání těchto dvou probíhá. K jejich uzavření by mělo dojít během letošního jara," sděluje J. Smrčka. Nedávno pak podaly žádosti o institucionální akreditaci také Univerzita Pardubice, Jihočes Českých Budějovicích, Vysoká škola ekonomická v Praze a Ostravská univerzita. Sečteno podtrženo: Celkem o institucionální akreditaci tedy zatím zažádalo sedm veřejných ovšem dohromady je jich u nás dvacet šest (z toho dvě neuniverzitní). Znamená to snad, že již půjdou cestou akreditací jednotlivých studijních programů, tedy nikoliv po linii insti akreditace? I když nevím o tom, že by někdy některá veřejná vysoká škola oficiálně uvedla, že chce žád akreditace jednotlivých programů, z doposud podaných žádostí o ně se již dá leccos usoudit jich bylo podáno zhruba na tři sta.) „Žádosti o akreditace studijních programů přicházejí ale nepřicházejí v takové rychlosti, jak jsme předpokládali. A u některých vysokých škol s rozhodly jen pro akreditace jednotlivých studijních programů. Před pár dny nám třeba Vysok technologická v Praze poslala velký balík žádostí o programovou akreditaci. Podobné je to Univerzity Hradec Králové. Z některých vysokých škol však zatím přišly jen žádosti v řádu například od Západočeské univerzity v Plzni nebo od Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad La předpokládáme, že hlavní vlna žádostí o akreditace nastane v nejbližších měsících. U větši škol se proto nedá ještě odhadnout, jestli se vydají cestou institucionálních, nebo jen pr akreditací," analyzuje J. Smrčka. Zákon o vysokých školách totiž umožňuje i kombinovanou variantu, tedy že každá vysoká škol žádost o institucionální akreditaci, tak jí nic nebrání v tom, aby zároveň průběžně žádala jednotlivých studijních programů. „Některé univerzity se už rozhodly pro tento kombinovaný Jihočeská, Pardubice, Ostrava a VŠE. To znamená, že v oblastech vzdělávání, kde tyto unive jistotu, že jsou na tom opravdu dobře, připravily institucionální akreditaci a u těch osta cestou akreditace programové," říká J. Smrčka. Jedním z důvodů dosavadního poměrně malého počtu podaných žádostí o akreditaci je i to, že vysokých školách se v nedávné době změnilo vedení, a to může mít poněkud jinou představu o programové skladbě než vedení předešlé. Hazard soukromých škol? Pokud jde o soukromé vysoké školy (těch, které aktuálně fungují, je podle webu MŠMT nyní c o institucionální akreditaci doposud nepodala ani jediná. A žádosti o programovou akredita subjekty sice podávají, ale převážně jen na takové programy, které ještě nikdy neuskutečňo Jinak řečeno, žádosti o akreditaci nástupnických programů těch stávajících zatím také přiš řádu jednotek. Výjimku představuje pouze Metropolitní univerzita Praha. Ta k akreditaci př své dosavadní studijní programy. „Vypozorovali jsme momentální trend, v němž se soukromé v uspět hlavně se žádostmi o akreditaci, se kterými neuspěly ještě v době, kdy existovala Ak Vypadá to, že zkoušejí zjistit, jestli se kritéria při rozhodování nezmírnila a zdali tak nyní jednodušší tyto akreditace získat," míní doktor Smrčka. Vzhledem k ubíhajícímu času se tak nabízí otázka, jestli soukromé vysoké školy poněkud neh studiem svých současných studentů, když s „reakreditací" běžících programů otálejí. „V případě soukromých vysokých škol však nejde o žádné velké množství studijních programů. jedná jen o několik takovýchto programů, takže zátěž při posuzování akreditačních žádostí zdaleka tak veliká, jako kdyby najednou všechny žádosti o akreditace studijních programů p Mendelova univerzita v Brně," komentuje J. Smrčka. Co s obory? Přestože v novém systému akreditací se objevila řada novinek, základní princip je i nadále posuzování, pokud jde o programovou akreditaci, zůstává stejné, jako bylo v minulosti. Zák i nadále postavit kvalitní studijní program a zabezpečit ho po personální stránce. U magis doktorského studijního programu je pak ještě potřeba je opřít o nějaký solidní výzkum," př Smrčka. To, s čím se ale všichni potýkají, je přechod z dosavadní struktury oborů a studijních pro strukturu výhradně programů, které se na obory již dále nečlení. Každá vysoká škola musí přijít na to, jak své stávající obory převést do studijních progra těchto oborů udělat nové samostatné studijní programy, nebo tyto obory sdružit do větších budou programy, byt případně s nějakým dalším vnitřním členěním. „Ani jedna z těchto variant není ideální. Když se jde cestou převádění oborů na programy, vznikají malé a oddělené studijní programy musí být samostatně zabezpečen garantem. Druhá cesta, při níž vznikají jakési kvazispecial neodpovídá zákonu. Ten totiž se studijním programem počítá jako se základní jednotkou vyso vzdělávání, jejíž vnitřní členění je sice dáno studijními plány, ale nic ve smyslu zaměřen specializace legislativa nezná. Ovšem kromě toho, že studijní plán má být individuálním pl studenta, je také vykládán jako jakýsi kolektivní plán pro skupinu studentů, která studuje volitelné předměty. Jde tedy o interpretaci zákona, která plně neodpovídá jeho formálnímu se hledají spojující články mezi jednotlivými zaměřeními tak, aby se příliš široce nerozbí nedocházelo k rozmělňování profilu absolventa, který musí být vždy jenom jeden. Nyní proto dobré praxe, a to jak na straně vysokých škol, tak NAÚ," objasňuje J. Smrčka. Nemělo by jít jen o administrativní změnu Nejenže jednotlivé školy nebo fakulty volí jeden z těchto dvou modelů, ale nic jim nebrání kombinovaly. Třeba Univerzita Hradec Králové v případě učitelství u bakalářských studijních programů zv překlápění jednotlivých studijních oborů na studijní programy, a u magisterských studií šl jednoho studijního programu učitelství pro střední školy, přičemž jednotlivé aprobace jsou jakýchsi specializací. Když tedy například budoucí učitel angličtiny nastoupí do bakalářsk anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání, pokračuje pak v navazujícím magisterském progra střední školy. A vlastní praxe Univerzity Karlovy? „Provedli jsme velkou revizi stávajících studijních oborů i programů, aby se nestalo to, ž převedeme do nových studijních programů. Naší snahou je tak vytvořit širší studijní progra studijní programy, které budou atraktivnější také z hlediska poptávky, naopak některé dále nebudou. Takže příprava nové skladby programů pro nás rozhodně nebyla a ani nebude jen adm prací," uvádí profesorka Wildová. A přestože standardní institucionální akreditace pro danou oblast platí deset let, je pak škole, jakou „životnost" přidělí svým jednotlivým studijním programům. „Tam, kde si nejsme v tuto chvíli úplně jisti, že v daném programu je zcela optimální pers pan rektor trvá na tom, aby byla akreditace udělena na kratší dobu, a to zhruba jen na pět se má týkat také programů, u nichž se bude muset ještě řešit jejich další integrace nebojs nějaké evropské projekty," konstatuje R. Wildová. Pravidla se zpřísnila V metodice NAÚ se uvádí, že studijní předměty profilujícího základu, tedy jakési hlavní ku vzdělávacího programu, nesmějí být s výjimkou jednotlivých odůvodněných případů (laborator i jiná praktická výuka či účast odborníka z praxe, kde si to charakter daného předmětu vyž externími vyučujícími. To znamená, že tyto klíčové předměty nemůže vyučovat někdo, kdo nem na dané vysoké škole. Zároveň se zde uvádí, že garanti základních teoretických předmětů se musejí podílet na jej přičemž garantem musí být vyučující s vědeckou hodností (tedy docent či profesor) nebo dok D.). S touto povinností jsou tak spjata dvě významná negativa: V prvé řadě se vlastně brán vyučování podíleli externí odborníci, což u některých disciplín může být obzvláště omezují Například v případě práva bývají přístupy jednotlivých expertů tradičně podstatně odlišné. zásadně skokově vzroste poptávka po doktorech, docentech nebo profesorech, které u některý produkují jen určité vysoké školy. Proč by pak měly nepřímo pomáhat konkurenci, tedy jiným a „vyrábět" tyto akademické kádry jak na běžícím páse? V metodice se také uvádí, že doslova není přípustné, aby ve studijním programu (takže včet vyučoval vyučující s nižším než magisterským stupněm (vyjma oblasti Umění). To má být přís odborníků z praxe ve vzdělávání, o níž se často hovoří? Například úspěšné zdravotní sestry titul bakaláře tak své zkušenosti na akademické půdě předávat nemohou. Členové Rady NAÚ se na svém lednovém zasedání také shodli, že při posuzování jednotlivých akreditaci je při hodnocení údajů o publikační činnosti jednotlivých vyučujících, uváděnýc akreditaci, potřeba přihlížet ke kvalitě odborných časopisů i z hlediska doporučení vyplýv aktuální studie. „Ke zpřísnění podmínek ale nedošlo. Rada NAÚ jen uvedla, že považuje za závažný problém, pokud některé pracoviště funguje tak, pouze ve svém vlastním časopise. Závěrem však není, že by se takováto publikační činnost v řízení nezapočítávala. Filozofie publikační činnosti tak i nadále zůstává stejná," tvrdí J Připravuje se novela? To, že podstatné části studijních programů a oborů vyprší platnost s koncem srpna příštího že jejich studenti budou muset pokračovat v programech nových. Jako řešení toho, aby k této situaci vůbec nemuselo dojít, už dávno navrhovala Rada vysoký jednoduchou technickou novelu vysokoškolského zákona. V ní by se uvádělo, že tito studenti mohou v daných programech ještě dostudovat. Doposud s nikdo, kdo by v parlamentu tuto novelu předložil, včetně žádného z vedení ministerstva ško vlády. Obrátili jsme se proto na předsedu Podvýboru pro vědu a vysoké školy Poslanecké sněmovny K 2011) s otázkou, jestli se nepřipravuje návrh novely zákona o vysokých školách, jenž by pl těchto programů nebo oborů prodloužil až takzvaně na dostudování. A pokud ne, proč. „Ve věci prodloužení akreditací jsem v minulosti několikrát interpeloval tehdejší ministry Kateřinu Valachovou (ČSSD). Vždy se mi dostalo odpovědi, že vše je ošetřeno a není důvod k Nejen já, ale i zástupci reprezentací vysokých škol jsme tento přehnaný optimismus paní mi nesdíleli. Jak se nyní ukazuje, oprávněně. Dle mého osobního názoru je třeba situaci urych V této souvislosti bude zřejmě nutné novelizovat současné znění zákona. Věřím, že nové ved řešení již intenzivně pracuje," odpověděl profesor Rais. A času skutečně není nazbyt. Prot uvedených aktuálních údajů vyplývá, podstatná část vysokých škol žádosti o akreditace buď nepodala, nebo jen v malém množství. A i když tak většina škol v nejbližších týdnech a měs učiní, kapacity NAÚ nejsou samozřejmě neomezené. „Žádosti, které NAÚ obdrží, se snaží zpracovávat co nejrychleji tak, aby nevznikala žádná prodleva. Pokud se ale najednou nahromadí několik set žádostí, tempo projednávání se samoz souhlasí J. Smrčka. Nemusí existovat ani alternativa Vysoká škola se musí postarat o to, aby každý její student (pochopitelně jedině tehdy, kdy předepsané studijní povinnosti) dostudoval ve stejném nebo alespoň v co nejvíce podobném s programu, a to na dané či na jiné vysoké škole. A zároveň by měl v tomto dalším programu d samých nebo co nejbližších podmínek, které byly stanoveny, když byl k danému studiu přijat nichž doposud studoval. Takže v lepším případě bude muset takovýto náhle bezprizorní stude jinam, třeba i na druhý konec republiky, kde již mají akreditovaný obdobný studijní progra horším případě, nebude mít, kam by se vrtnul. Protože samozřejmě na našich univerzitách existují i natolik jedinečné programy, které pro zřejmě ani nebudou mít přijatelnou alternativu kdekoliv jinde v republice. „Máme ještě zhruba rok, což je poměrně dlouhá doba na to, aby se vše podařilo zvládnout, t takovýmto extrémním případům," podotýká doktor Smrčka. Někdo si tak může říci, že NAÚ pak v takovéto tísnivé situaci raději přimhouří oko a akred když jinak by to zřejmě neudělal, a to jenom proto, aby nedošlo k soudním žalobám nebo tře nějaké studentské bouře. Ovšem i když pomineme hledisko tolik proklamované kvality, co NAÚ neovlivní, je ta skutečnost, jestli daná vysoká škola žádost o příslušnou akreditaci podá vůbec! Řešením má být plán Nicméně i když se nové programy podaří včas akreditovat a také ostatní vysoké školy na tom jako UK, je nutné ještě vyřešit formální přechod posluchačů starých programů do těch novýc moci dostudovat. Řešením má být to, že dosavadní studijní program nebo obor bude přiřazen jako samostatný s nového studijního programu. A vysoké školy mající institucionální akreditaci si navíc moho oblasti vzdělávání tento plán i v rámci toho kterého studijního programu akreditovat. V každém případě ale musí každý takovýto staronový student znovu projít přijímacím řízením tedy bez samotné zkoušky. Ovšem bez nárůstu administrativy se to nikde jistě neobejde. „Sa legislativní úprava by byla administrativně jednodušší pro nás i pro studenty. Pokud k ní studijní plány kopírující končící studijní programy nebo obory mohou být v rámci univerzit schvalovány spolu s novým studijním programem, a to na dostudování. Takže pokud se ukáže, program není úplně kompatibilní s tím předešlým, student ten starý může i tak de facto dos potvrzuje profesorka Wildová a dodává: „Každý studijní program, který půjde do naší Rady p hodnocení, musí mít zároveň uvedeno, na který program navazuje nebo se kterým programem je anebo že jde o úplně nový program." V optimálním případě by měly vysoké školy o nových stu programech informovat veřejnost tradičně už na podzim. To znamená letos! „Pro nástupce tři programů, které skončí, máme reálnou šanci v září vypsat řádné přijímací řízení. Pro další sta dvacet, kterým k danému datu akreditace ještě neskončí, budeme přijímací řízení vypiso říká R. Wildová. A nejzazší termín, kdy může získání akreditace ještě mít teoreticky vliv na skladbu funkčn programů v následujícím akademickém roce? Zřejmě červen příštího roku... Každá vysoká škola musí přijít na to, jak své stávající obory převést do studijních progra