Tíži Vánoc chtějí vězni prospat ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Pro většinu Čechů bývají Vánoce tím nejradostnějším obdobím roku. Za mřížemi je to jinak. Již tak tísnivá atmosféra a odloučení od rodin dopadá na vězně více než obvykle – zvláště příchozí, kteří mají sváteční konec roku na svobodě v čerstvé paměti. „Já už sedím přes še to tak neprožívám,“ tvrdí Tomáš. Nováčci na tom budou o dost hůř. „Určitě je to pro vězně celého roku. Ti často dělají, jako že Vánoce nejsou... Chtějí je přečkat, prospat,“ řekl L evangelický kaplan, jenž působí ve vazební věznici Praha-Ruzyně. Původně pracoval jako far pracovník mezi bezdomovci, ovšem už od roku 2002 se věnuje vězeňské duchovní péči. Co to o „Především mluvím s lidmi. Vedeme rozhovory, s jednotlivci i skupinově. Jde o to, aby odso o ně má někdo zájem. Je pro ně povzbuzením, že mohou jít dál – a mají naději,“ vypráví v m pro vězeňské duchovní. Sdílí ji s katolickým kolegou Radomírem Kuchařem. Na oba teď čeká plno práce. K běžné činnosti – jako je čtení z bible či zpovědi (pro katol vánoční bohoslužby. Podle odhadů se v Česku zajímá o víru desetina vězňů. Věřící mají v ruzyňské vazební věznici i kapli – vysvěcenou a upravenou místnost. Do ní se patnáct až 25 lidí, takže je zapotřebí se na mši hlásit s předstihem. Štědrovečerní bohosl brzy odpoledne. „Čteme evangelia, rozmlouváme o lásce, o rodině. Zpíváme také koledy, kdy i chlapům občas říká kaplan Pfann, jenž účastníkům tradičně rozdává smrkovou větvičku s červenou mašlí. Je dárečků, jichž se tu chovanci dočkají... Cynik by asi řekl: Dobře jim tak, vždyť jsou ve výkonu trestu! Něco provedli, ať za to pyk Mužská část vazební věznice je skutečně místem pro občany odsouzené i za závažnou trestnou jak hospodářskou, tak násilnou. V každé skupince zhruba 25 účastníků ruzyňských bohoslužeb lidé odsouzení za nejzávažnější trestné činy. O některých mužích, kteří vzali někomu život spoluvězni vědí, o jiných třeba ne, poněvadž jim to tají a vymýšlejí si jiné důvody svého I ti nejotrlejší zločinci se však obávají odloučení, samoty a vytržení, které bývá z podst Vánocích velmi intenzivně. „Vybavuji si už i několik případů, kdy dotyční trávili své prvn ve vězení a ještě jim někdo z rodiny zemřel, otec, maminka... Pak to snášeli opravdu těžce Pfann. Za chvíli už ukazuje místnost, na jejíchž dveřích je strohý nápis: 501 – KAPLE. Na stěně u kříž; vlevo a napravo velká okna. Okna s mřížemi. Přestože je vybavení prosté, sakrální ob modlitební knížky (případně i doplněné o pravoslavné ikony) dávají vězeňské místnosti nebý ráz. „Při našich setkáních v kapli se rodí jakési společenství. Mlčíme i spolu, aby lidé věděli další mlčí vedle vás. Vědí, že nejsou sami. A kaple je pro ně bezpečné místo,“ dodává fará chovancům přistupuje stejně, jednotně, neboť „všichni jsme před Bohem hříšní“. Do kaple docházejí i vězni, kteří mají výjimečnou možnost studovat při výkonu trestu vysok Ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy bylo v Ruzyni od roku 2 šestkrát otevřeno bakalářské studium teologie. V letošním roce se na bohoslovectví hlásilo odsouzených, přijato jich bylo dvanáct, ale dva to záhy po zahájení studia vzdali. To ovšem není případ pětačtyřicetiletého Pavla, který už je ve třetím ročníku. Zvažuje i t bakalářské práce. „Pravděpodobně bude z oblasti křesťanské etiky, o hříchu, odpuštění,“ ří si šance na studium velmi považuje. „Učí mě to přemýšlet o životě. Předtím žil člověk v ně sprintu, ale teď mám možnost se zastavit, srovnat se,“ vypráví sympaťák. Věřícím byl odmal takovým tím „nepraktikujícím křesťanem“. Pavel patří ke šťastlivcům, kteří 24. prosince do ven. Bude moci na chvíli opustit depresivní káznici. „Mám milující a milovanou rodinu. Naš aspoň dvacet minut denně telefonovat,“ vypráví otec tří dětí, jenž o minulých Vánocích dom Letos má propustku na osm hodin. „To víte, že je to všechno přesně, po minutách, naplánová inteligentní muž, který věří, že se jeho život ubírá lepším směrem. To čtyřicetiletý Tomáš, student čtvrtého ročníku teologických nauk, za plot nesmí. Ani pře loni... a ani letos. „Už sedím dlouho, takže to zas tak neprožívám,“ říká vysoký chlapík, vězení přes šestnáct let. O svátcích si bude číst, studovat literaturu ke zkouškám a mrkne i na televizní pohádky vč filmu Anděl páně II. Sledování televize ať na cele, či v kulturní místnosti je vůbec oblíb „Někdo ale vnímá svátečněji Silvestra, pak si třeba symbolicky i ťukneme,“ dodává Tomáš, j Pavel patří mezi čtyři studenty (z pár desítek vězňů), jimž Univerzita Karlova udělila sti Na nějaké extra dárky ovšem může většina vězněných zapomenout. Povolené mají totiž jen dva ročně; a i kdyby k nim zásilky od rodin či přátel doputovaly před Vánoci, budou obsahovat ale poptávané věci. „Cigarety a kafe. To frčí nejvíc,“ vysvětluje Gabriela Kulhánková z vě Vězni si mohou ke svátečnímu přilepšení koupit balené cukroví v kantýně, ale alkohol je – – absolutní tabu. Vánoce za zdmi jsou zkrátka jiné, než jak je tráví svobodná společnost. tu hodně povídáme. Snažíme se zvěstovat naději a vězněným ukazovat, že v tom nejsou sami,“