Na vysoké školy se valí tsunami ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Do dvou let mají být uděleny akreditace podle nových pravidel UN jako první médium před rokem uveřejnily informaci, že studentům, kteří začínají nově st že nemusejí své studium vůbec dokončit. Je totiž hodně pravděpodobné, že vysoké školy nest všechny nové akreditace získat dříve, než ty staré zaniknou. Našlo se tedy po roce nějaké vůbec vypadá aktuální situace s akreditacemi? Je to už téměř čtrnáct měsíců, co byl na základě novelizovaného vysokoškolského zákona zří akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ), a to jako nástupce někdejší Akreditační komise úkolem není nic menšího než postupně udělit na základě příslušných žádostí akreditace všem naší zemi, a to podle nových pravidel. Tou zásadní změnou oproti předešlým letům je to, že jednak s novou legislativou zanikla ka studijních oborů (ty doposud akreditované pouze doběhnou), a zůstaly tak jen větší celky, programy, jednak naopak vznikl institut takzvané institucionální akreditace. A ta znamená, může NAÚ zažádat o akreditaci pro ni samotnou, tedy pro celou instituci, jež pak bude mít základě přesného vymezení takzvaných oblastí vzdělávání vlastní akreditace studijních prog Úřad, který se nezabývá jen akreditacemi Kromě toho NAÚ ještě rozhoduje o akreditacích oborů habilitačního řízení a řízení ke jmeno Dále rovněž provádí vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vy následně zveřejňuje výsledky tohoto hodnocení. Úřad též vykonává kontrolu dodržování právn při uskutečňování akreditovaných činností. V jeho kompetenci je také vydávat závazná stano typu vysoké školy (univerzitní, nebo neuniverzitní). NAÚ, stejně jako dříve Akreditační ko stanoviska k udělení státního souhlasu pro právnickou osobu, která chce působit jako soukr A když chce zahraniční vysoká škola mimo země Evropské unie nebo její pobočka získat tuzem působení na území naší republiky, předkládá i k této žádosti stanovisko NAÚ. A v neposledn úřad i stanoviska k záležitostem z oblasti vysokého školství, s nimiž se na něj obrátí min Tím, kdo všechna tato rozhodnutí provádí, je patnáctičlenná Rada NAÚ. Ta je složena z před místopředsedů a dvanácti dalších členů, z nichž jeden musí být vždy student. Třetinu členů předsedy, jmenuje vláda, a to z osob navržených různými institucemi (MŠMT, jiné ústřední o správy, profesní organizace, organizace zaměstnavatelů nebo instituce zabývající se vzdělá činností. Další dvě třetiny členů Rady NAÚ, včetně studentského kandidáta, jmenuje také ka navržených orgány reprezentace vysokých škol, tedy Radou vysokých škol (RVS) a Českou konf Všichni členové rady úřadu jsou pak jmenováni na funkční období šesti let, vyjma studenta, platnost jen dva roky. Ovšem při prvním loňském jmenování členů Rady NAÚ, jejíž složení je minulého roku, vláda určila část členů, jejichž funkční období vyprší už po čtyřech, a u n po dvou letech. Důvodem tohoto kroku je to, aby byl hned od začátku vytvořen prostor pro p členů rady. Ve stejnou dobu jmenoval kabinet také pětičlennou Přezkumnou komisi NAÚ, která rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí úřadu. Všichni členové komise mají vysokoškolské právnické vzd Na základě zákona bylo vládou stanoveno 37 takzvaných oblastí vzdělávání, v jejichž rámci jednotlivé hodnotící komise. Ty ustanovuje předseda NAÚ, a to ze Seznamu hodnotitelů, v ně zapsáno bezmála půl druha tisíce osob. A v říjnu 2016 schválila vláda také Statut NAÚ. Krátce nato NAÚ schválil další vnitřní pře Jednací řád hodnotících komisí, a vytvořil metodické a koncepční materiály, zejména ty, je přípravu a hodnocení žádostí o akreditaci studijního programu nebo žádostí o institucionál První už nyní? Od 1. září 2016 běží také jakési zvláštní tříleté mezidobí, během něhož by mělo dojít k ak studijních programů i k udělení akreditací institucionálních. Na tuto dobu totiž byla záko platnost všech tehdy existujících studijních programů a oborů, jimž by v tomto vymezeném č akreditace skončila jejich platnost. Tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová uvedla, že podle ní by se o prvních akredi programů mělo rozhodnout v první třetině následujícího roku (tedy do konce dubna 2017) a i akreditace by se měly začít udělovat zhruba za rok, tedy právě touto dobou. A realita? NAÚ do konce srpna tohoto roku obdržel přes 80 žádostí o akreditace studijních programů. „ která měla na starosti ještě Akreditační komise a nedokončila je. A protože se ve většině studijní program se studijním oborem, který už nelze akreditovat, řízení se muselo zastavi neznamená, že by NAÚ v takovém množství posuzoval studijní programy, které nevyhověly souč Děje se to jenom proto, že v novele zákona o vysokých školách je jasně uvedeno, že nedokon dokončí podle nového znění zákona NAÚ," informuje Jiří Smrčka z Kanceláře NAÚ. Ovšem nových žádostí na akreditace studijních programů podle aktuální metodiky přišlo na ú jen asi pět. Avšak čistě technicky vzato, před čtrnácti dny sice byla schválena první akre skutečnosti však šlo jen o její rozšíření, a to na základě společné spolupráce Přírodověde Univerzity Palackého s Akademií věd České republiky (AV ČR). „Také jsem si před rokem mysl budou již první studijní programy akreditovány. Realita je však trochu jiná. I když jsme n akreditace nových studijních programů už obdrželi, žádnou akreditaci jsme ještě neudělili, UN Stanislav Labík, předseda Rady NAÚ. Pokud jde o institucionální akreditace, tím vůbec prvním, kdo o ni zažádal, byla 12. října Karlova (UK). A počítá se s tím, že do konce roku podají žádost o institucionální akredita další vysoké školy, a to Masarykova univerzita v Brně a Univerzita Palackého v Olomoucí. „Novela vysokoškolského zákona způsobila, že budeme nyní dostávat žádosti nejen o instituc akreditace, ale musíme reakreditovat i více než polovinu stávajících studijních programů, musíme stihnout do konce srpna 2019. Občas to připodobňuji k tsunami, která se na nás valí UK o institucionální akreditaci tedy přišla jen první velká vlna," glosuje S. Labík a podo zdali vůbec UK institucionální akreditaci dostane, případně v kolika oblastech. To bude ny pětiměsíčního procesu a nebude to úplně jednoduché." Změna, která dává více možností „Institucionální akreditace na jedné straně znamená vyšší pravomoci pro vysoké školy, na s také přináší výraznou odpovědnost za proces kvality vzdělávací činnosti," řekl při příleži předání žádosti o institucionální akreditaci rektor UK Tomáš Zima. Svou žádost UK samozřejmě přizpůsobila metodickému pokynu NAÚ. „Zpočátku jsme se na toto m doporučení NAÚ ale dívali velmi skepticky, a to proto, jestli vůbec budeme schopni naše st takto postavit. Nakonec jsme ale pochopili, že nám to nabízí daleko více možností, než nám současná jednooborová nebo dvouoborová studia v rámci daných studijních programů," míní Ra prorektorka UK pro koncepci a kvalitu vzdělávací činností a pokračuje: „Ucházíme se o inst akreditaci ve dvaceti třech oblastech vzdělávání. Pokud se nám podaří tuto akreditaci pro získat, UK bude mít možnost schvalovat vlastní studijní programy prostřednictvím své Rady hodnocení." UK se podařilo do těchto dvaceti tří oblastí zařadit všechny studijní programy momentálně má. A jak novela vysokoškolského zákona, tak metodický pokyn NAÚ umožňují vario programy podle různých modelů. „Je to otázka vyjednávání s každou fakultou. Nepostupujeme tak, že bychom fakultám nařídili, do jaké výsledné podoby mají transformovat studijní programy. A nyní jsme právě v etapě vyjednávání s fakultami v rámci kulatých stol R. Wildová. Důraz na profil absolventa Novela se snaží zkvalitnit studijní programy také tím, že se nově definuje profil absolven se proto vybírají předměty, které k naplnění profilu vedou, a to jak povinné, tak povinně „Specifikem UK je, že nechává velkou libovůli na přístupu studenta, tedy aby se i on podíl svého studijního programu, což je deset procent (u lékařských fakult pět) volitelných před univerzity," specifikuje prorektorka Wildová. Důraz na profil absolventa se však má dotknout především podoby jednotlivých specializací. řešilo tak, že student, který byl přijat do daného studijního programu, si v rámci něj vol které však s profilem nemusely až zas tolik souviset. „Teď je to tak, že můžeme vytvářet j studijní programy, které mají specializace jen ve • • velmi úzkém vztahu k profilu absolve R. Wildová. V rámci dvouoborového studia jsou tyto jeho dva komponenty označovány jako major a minor, vedlejší část studia. „U obou je oborová část symetrická. Například v učitelství je rozhodně z hlediska zákona nutné tuto oborovou vyváženost zcela nikdo nemůže být větší matikář a menší fyzikář. Nicméně obecná část (v učitelských program pedagogicko-psychlogicko-didaktická) a závěrečná práce se přiřazují k majoru. A abychom ne studijní programy, přidružený program k majoru vlastně není programem, ale jde o přidružen z jiného programu. Toto opatření totiž zaručuje, že jde o legislativně zcela čisté řešení, Wildová. A pak existují i další varianty kombinací, na kterých se nyní vedení univerzity s jednotli fakultami domlouvá. Větší volnost, ale vyšší riziko Další rovinou změn je pak hodnocení kvality daných studijních programů. „Jde o uzavřený kr schvalování přes velmi detailní hodnocení. Nemyslím tím ale žádnou papírovou válku, tedy f hodnocení, ale sbírání údajů, jejich analýzu, jednání s garanty i s vyučujícími a students z toho vznikne zpětná vazba, která se zpátky promítne do úpravy studijního programu. Anebo vést i k tomu, že dojde k omezení délky platnosti akreditace," přibližuje prorektorka Wild Co se stane, když to ale bude NAÚ, kdo dojde k tomu, že z důvodu nějakých vážných nedostat studijním programu nebo v celé akreditované oblasti vzdělávání musí být příslušné povolení pak ohrožena celá institucionální akreditace, respektive fungování univerzity jako takové? „Termín institucionální akreditace není úplně přesný, protože ve skutečnosti jde o akredit oblastí vzdělávání. Existuje zde proto více možností řešení, a to podle povahy zjištěných nedostatků. První mo omezit nebo odejmout akreditaci jen jednomu problematickému studijnímu programu, který vzn dané institucionální akreditace. Pokud ale nedostatky přesahují rámec tohoto jednoho studi je možné omezit nebo odejmout celou oblast vzdělávání. Nejzazším řešením je pak skutečně o akreditovaných oblastí vzdělávání. A když se omezí oblast vzdělávání, zbylé studijní progr akreditovány na tři roky. Je pak na úřadu, aby u těchto jednotlivých studijních programů p závažnosti zjištěných nedostatků a případně přistoupil k omezení nebo odnětí jejich akredi se k nim totiž nikoliv už jako k programům akreditovaným v rámci institucionální akreditac samostatně akreditovaným studijním programům," objasňuje J. Smrčka. I přes všechna možná rizika považuje S. Labík zavedení akreditace za zásadní krok kupředu: vysokého školství je dána mnoha faktory. A v souvislosti s institucionální akreditací je v i ta skutečnost, že škola, která ji získá, má možnost přijímat i mimořádné profesory ze za máme skutečně špičkových odborníků ze světa na našich univerzitách pořad ještě málo, je po obrovský problém celého českého vysokého školství. Musíme se proto snažit, aby se tato sit změnila. Podobně tak bude možné bez dalších složitostí přijímat i kvalitní studenty ze zah neposlední řadě je součástí institucionální akreditace také snazší možnost spolupracovat s Objeví se bezprizorní studenti? Nicméně to předbíháme, aktuální nyní je, co se stane, pokud větší či menší část stávajícíc programů nebude transformována a reakreditována. Co bude s jejich studenty? „I v minulosti, když vysoké škole definitivně končila akreditace studijního programu nebo na základě zákonné povinnosti pro studenty zajistit pokračování ve stejném nebo příbuzném nebo u jiné vysoké školy. Takže kvalitativně vlastně nejde o nic nového, rozdíl je ovšem v si toho vědomi, ale jsme přesvědčeni, že převážná většina kvalitních vysokých škol stihne akreditovat takové množství studijních programů, aby tam mohla své studenty, kteří zatím n umístit, a to přesně v souladu s vysokoškolským zákonem," komentuje předseda Labík a dodáv další možnost. Studijní program může mít několik studijních plánů. Proto eventuálně doporu příslušného nového studijního programu také program na dostudování těch studentů, kteří v studují. To je podle mého názoru právně neproblematické řešení a umožnilo by to přenést da tyto případné komplikace." K řešení tohoto problému se také objevil na stánkách MŠMT přísl pokyn: „V případě, že studenti v akreditovaných studijních programech, které se nyní přípa studijní obory, řádně neukončí studium před skončením akreditace studijního programu, musí studentům ukončeno studium podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách. Bývalým možné nabídnout dokončení studia v jiném akreditovaném studijním programu. Takovou nabídkou vysoká škola splní povinnost podle § 80 odst. 5 zákona o vysokých školách v případě zániku akreditace má vysoká škola zajistit studentům možnost pokračovat ve studi obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole." Další pokyn pak ujišťuje, ž nebude žádného studenta stát ani korunu. Co však v případě, pokud nebude za dva roky akreditován žádný obdobný studijní program na škole, či dokonce nikde v republice? Z tohoto důvodu, ale i jako efektivnější řešení celého problému vůbec navrhuje RVŠ dlouhod opakovaně, aby byl vysokoškolský zákon znovu novelizován, a to pouze technickou novelou, j prodlužovala takzvaně na dostudování, tedy těm všem úspěšným posluchačům, kteří budou daný studovat ještě v akademickém roce 2018/2019.