Teologové z ruzyňské učebny číslo 163 ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Programem Univerzity Karlovy na vzdělávání vězňů v bohoslovectví již prošlo 51 lidí. A dal od podzimu nastupuje do „prváku“ bakalářského studia. Co je čeká? PRAHA Je slunečné poledne. Stojím před těžkými dveřmi. „Vstupte,“ ozve se po ohlášení zevn v ruzyňské vazební věznici, kde mám smluvené rozhovory s třemi vězni. Místo aby si léta sv jenom„odseděli“, využili ojedinělé šance, kterou jim dala Vězeňská služba ČR s Katolickou fakultou Univerzity Karlovy. Ano, několik vězněných se tu stalo řádnými vysokoškolskými st studují teologické nauky. Zběžná kontrola, projití rámem. „Bum!“ třísknou mříže. Rozhlédnu se po místnosti, kde mám pro odesílatele balíčku...,“ začíná vyvěšený návod pro návštěvy, které jako teď já vyčkáva třech stolcích a šesti židlích. Zaslání balíku (do váhy až pěti kilogramů) je povoleno jed pro mladistvé jednou za dva měsíce. Nesmějí v něm být peníze, cennosti, zbraně ani jedy, l „vadné“ tiskoviny a mobily. Ten svůj jsem ostatně po výzvě policistky zanechal i s celým b skříňce u vstupu. „Dobrý den, můžete si promluvit s třemi našimi studenty. Jeden z nich, který tu pracuje ja své bakalářské studium jako první dokončil a pokračuje i v navazujícím, magisterském,“ ují Kulhánková, která má v Ruzyni studenty – kromě jiného – na starosti. Omšelé stěny, chladné se ptát odsouzených, zač pykají? A jak vysoké mají tresty? „Říct vám to nesmím. Ale můžete sám, uvidíte, co vám řeknou. Obecně tu jsou ale lidé za závažnou trestnou činnost,“ říká p si klíči odemyká několikeré dveře. Jsme u cíle, na štítku stojí: „Učebna 163“ – tam si bud Je to podlouhlá „nudle“ na dvacet židliček, lavice, stírací tabule pro psaní fixem. Prostě učebna, ale s podstatným rozdílem – je za vysokou zdí. Je „v base“. Příběh první: Polepšený Asi čtyřicetiletý Petr H. je sympaťák. Pevný stisk ruky, přímý pohled. O šanci studovat vy se dozvěděl ve Vinařicích. Tamní kaplan mu pomáhal v přípravě na přijímací zkoušky, sehnal materiály, další dostal z domova. „Četl jsem dějiny katolické církve, katechismus, učil se nebylo snadné,“ říká. V červenci 2014 pak dělal přijímačky na „Karlovku“ – už v Ruzyni, kt v Česku umožňuje studium na vysoké škole. Součástí přijímaček byl písemný test a rozbor te to stejné zkoušky, jako dělají lidé venku. I o přijetí mě dopisem standardně informoval dě teologické fakulty,“ vzpomíná chlap, který kdysi vystudoval stavební průmyslovku. Dostal i studijního informačního systému (SIS), k němuž mají vězni přístup prostřednictvím omezenéh do kyberprostoru však nesmějí. Univerzitní učitelé jezdí do věznice z dejvického kampusu. na tom, jak budou mít profesoři čas. Na přednášky nás tu chodí tak do deseti lidí. Zprvu j ale byly zajímavé vlastně všechny předměty: v prváku úvod do Písma, Starý a Nový zákon... historie,“ vypráví Petr, jenž postoupil – spolu s pěti spolužáky – už do čtvrtého ročníku. Nejtěžší překážkou zatím prý byla zkouška z trinitární teologie (učení o Svaté Trojici) a teologie. Teď jej čeká sepsání bakalářské práce. „Zajímám se o pastoraci,“ nastiňuje možné si v tomto strohém prostředí odpykává desetiletý trest. „Otec byl věřící, vedl mě k víře. Chodil jsem do kostela, obracel se k Bohu, ale pak jsem zapomněl...“ říká. Ještě před uvězněním se oženil; má čtyřletou dceru. „Moje žena je mi op nás to,“ říká pokorně, a vůbec to nezní jako klišé. Své dítě vídá jedinkrát za měsíc – vžd skokově povyroste. „To je hrozný,“ dodá, takže úplně zapomenu položit zkusmou otázku, co před lety provedl. A nechci vědět? „Studium strašně rozvíjí pohled na sebe sama, na svět kolem... Býval jsem se sobecký, ale své chyby jsem si tu uvědomil,“ hodnotí Petr. Požádal o prominutí části trest zamítnuto. Příběh druhý: Knihovník Je to k neuvěření, ale druhý zpovídaný se dostal ke studiu úplnou náhodou – anebo z boží v jsem tři čtvrtě roku ve Valdicích na céčku. Hrál se tam šachový turnaj. Nesl jsem pedagogo hodiny, na stole byla spousta papírů. A mezi nimi podklady pro nultý ročník studia teologi padesátník s brýlemi. Jméno uvádět nechce; sám navrhuje označení „absolvent“. Je totiž dos padesátky vězňů, kdo v bakalářském neprezenčním studiu (které tu bylo zahájeno roku 2009) nauky dostudoval. Dva další kolegové – studovat se dá jen v mužské věznici – už mají slože státnice. Podle informací LN dalších zhruba šest lidí studuje dál i po svém propuštění. „Na státnice už jsem jezdil během povolených vycházek na fakultu do Dejvic,“ říká muž s pr pohledem. Za zdmi ruzyňské káznice sepsal svou bakalářskou práci o pastorální teologii, co zdrojů a hlavně času na sdíleném počítači není nic jednoduchého. Nově studuje v navazující programu týž obor. A diplomovou práci bude psát zřejmě pod vedením téhož školitele. Jedenk vyráží – i s ostatními „dálkaři“ – na sobotní cyklus přednášek, které se konají přímo na a Absolvent s více než desetiletým trestem se stal knihovníkem. „Ve fondu máme na dvanáct ti ve třiceti jazycích, protože jsme vazební věznicí. Kromě těch běžných, jako je ruština neb tu jsou i knihy v turečtině a vietnamštině,“ dodává chlapík, jenž má očividně velký kultur rozhled. „Do jakých to bude novin? Do Lidovek? Ty čtu rád,“ říká. Otázka na oplátku: Co si půjčují? „Kriminálky, krváky... Hodně frčí Kajínek, Krejčíř. Jedna skupina čte sci-fi a fa si někdo půjčí i Platóna – to mi pak udělá radost,“ říká knihovník, který jako by vypadl z z věznice Shawshank. Každoročně odepíše na sto knih – ztracených a zničených. Výmluvy jsou i takové, že je „zničili policajti“. Pro studující teologie je k dispozici asi pětistovka knihovna je doplňována i díky darům občanů a institucí. „Nezakrňuje mi tu hlava, přenastavil jsem si žebříček hodnot. Kdo chce, čas na studium si tvrdí bakalář teologie, jenž se v listopadu chystá na slavnostní promoci spolu s dalšími l Karlovy. Na rozdíl od nich však musí požádat vedení káznice o vycházku. Tentokrát neopomen důvod trestu. „Nechme to stranou,“ odpoví. Příběh třetí: Podnikatel Za lavici proti mně si sedá Radek. Je mu padesát. Do Ruzyně přišel z původní věznice Nové O možnosti studovat „za katrem“ mu tam řekl speciální pedagog. Podal si přihlášku, udělal „Oceňuji, že přednášející tady s námi jednají jako rovný s rovným,“ říká otec dvou dospělý a dcery. Stejně jako oni nyní studuje vysokou školu; už má úspěšně za sebou dva roky bakal teologie. Jinou specializaci v Česku z vězení studovat nelze, byť výuku ještě zkoušeli v B s ní v Plzni. „Studovat tu není jednoduché. Nemáte moc klid, panuje nějaký režim. Mám štěstí, že jsme na kolega má pro to pochopení. Povídáme si o tom. Dokonce o přihlášce taky uvažoval, ale ani nezkusil,“ říká Radek. Díky studiu prohlubuje svůj vztah k Bohu: „Mám možnost se sebepozná někdy ve vězení?“ Ne, odpovídám. „Jak to tady na vás působí? Co byste tu tak dělal?“ padaj dotazy. Přiznávám, že stísněně – a to jsem viděl jen část vězení a jen kousek od hlavní br se tu snažil ty roky nějak smysluplně využít,“ odpovím mu. „Právě. Studium mi pomáhá to ta říká. Trápí jej hlavně to, že musí kvůli finančním machinacím v podnikání přes pět let sed nechal na manželce. Cítí velký dluh vůči své rodině, tvrdí alespoň. Na vazební podmínky si ale nestěžuje. Naopak. Výkon trestu si vždy představoval tak nějak díru o chlebu a o vodě. „Duchovní péče je na vysoké úrovni. Máme tu kapli, je zde také pra i muslimská modlitebna,“ vysvětluje muž, který zjevně není typem člověka, který by jen tak pochleboval. Jak bude z vězení psát bakalářskou práci, si ještě neumí ani představit. Téma čtvrtém ročníku tohoto studia, takže uchazeči musejí mít nejméně pětiletou délku trestu. S i rozhodnout, zda to dotáhnou až ke státnicím, nebo studium ukončí dříve a získají jen cer říká: „O titul nejde.“ Epilog: Slovo proděkana Od roku 2009 byly studijní ročníky pro vězně otevřeny pětkrát. Šestý bude zahájen letos, m „Viděl jste jen jistý vzorek studentů, samozřejmě. V každém ročníku byli i jedinci, kteří dobře nezvládali,“ říká Kulhánková, když mě vyprovází z místnosti číslo 163. Mrkneme se je do společenských prostor nebo na venkovní hřiště, kde další muži – pod dohledem dvou stráž basketbal nebo nohejbal. Míříme k východu, rozloučení. Beru si batůžek. „Buch!“ Být po dvo je fajn. Je zas krásně. Zcela svobodně se připojuju k bezbřehému internetu a píšu doplňující dotaz vedení teologic celý projekt hodnotí sami učitelé? „Přestože je výuka v Ruzyni pro zúčastněné pedagogy nár dojíždějí do věznice –, většina z nich oceňuje neopakovatelnou zkušenost, kterou tím získá zkušenosti jsou především na lidské rovině: setkávání s lidmi, pro něž možnost studovat je prožívat dobu ve vazbě smysluplně a pohlížet do budoucnosti s nadějí. Pro mnohé naše stude setkání s Biblí a teologickými disciplínami důvodem k novému životnímu směřování. Najdou s rozměr a mohou jej rozvíjet,“ sdělil LN Jaroslav Brož, proděkan pro studium. Ne vše je ovšem ideální. „Musíme například řešit, jak studentům zajistit přístup ke studij zejména v závěru studia, kdy mají zpracovávat bakalářskou práci. Je třeba, aby bylo hodně tvořivosti na straně studenta i školitele, aby i ve ztížených podmínkách vzniklo dílo, jež nároky zkušební komise,“ dodává Brož. Ruzyňské studium je sice zdarma, ale prezenční konzultace a setkání si vězni zčásti musejí tak částkou kolem deseti tisíc korun ročně. Prominutí poplatku není možné, žádný stipendij totiž neexistuje. Naskýtá se tím šance pro různé organizace či dárce ze „světa tam venku“, studujícím teologům ulehčit cestu. Do lepší budoucnosti.