Umělé nohy, skleněné oči i první sluchadla ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Dát za něco ruku do ohně nebo vzít nohy na ramena. V reklamním spotu Národního technického nejedná o metafory, ale o reálné skutky. Věty totiž pronesli paralympionik Jiří Ježek nebo handicapovaný závodník na kole Richard Š plnohodnotný život umožňují umělé končetiny. Spot tak láká na velkou výstavu Národního tec Člověk v náhradách aneb technika slouží medicíně. Ta dnes začíná a potrvá deset měsíců. Uk historii, současnost a budoucnost protetické medicíny, ale i další techniku, která pomáhá jejich tělesné nedostatky. Na výstavě se kromě pracovníků muzea podílela také Karlova univ lékařská knihovna a její Zdravotnické muzeum. „Jsou to desítky až stovky předmětů. Například kardiostimulátory, neurostimulátory, inzuli srdci nejbližší je třeba dialyzační technika – na výstavě máme dva nejmodernější dialyzačn velmi rád, že se nám je podařilo získat,“ říká komisař výstavy Hynek Stříteský. Generální Ksandr pak připomíná přenosný rentgen z roku 1945 nebo barokomoru z plzeňské fakultní nemo Stěžejní je však sbírka protetiky. „Mluví se o protetickém palci či o skleněných očích ze Egypta. Tehdy však ještě náhrady nepomáhaly živým lidem. Doplňovaly se do hrobky,“ uvádí s výstavy Šimon Krýsl ze Zdravotnického muzea s tím, že velký rozvoj oboru přišel v 16. stol dostupnost protetiky závisela na finančních možnostech pacienta. Známe úžasné železné ruce prsty nebo nohy, které umožňovaly nositeli jezdit na koni. Na to však dosáhla jen nejvyšší společnosti,“ upozorňuje Krýsl a dodává, že ostatní si mohli dovolit tak maximálně dřevěno „Těch se v Evropě dochovalo asi šest a všechny jsou v italských muzeích. V naší výstavě js exponáty umělé protézy z první poloviny 19. století, kdy se začaly poprvé vyrábět. Ze stej také sluchadla Wolffsohn, což byla velmi významná chirurgickonástrojářská firma z Vídně,“ Současnost však s historií nemá společné jen to, že jsou protézy pro většinu lidí příliš d silné jsou podle Krýsla i předsudky. „Ve středověku však byla definice normality daleko ši Teď máme jasně stanovená estetická pravidla, jak by měl člověk vypadat. Tehdy mělo mnoho l slepí, měli poškozené končetiny,“ říká Krýsl. Podle něj to však neznamená, že by středověc ostatním tolerantnější. „Myslím, že byli netolerantní v jiných ohledech než v tom, jak má tělo,“ uzavírá Krýsl.