Denisa Dybowiczová získala ocenění za záchranu lidí ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Slavkov – Toho dopoledne cestovala tehdy sedmadvacetiletá studentka medicíny Denisa Dybowi za svou kamarádkou na promoci do Prahy. Už ve stanici Ostrava Svinov nabral vlak zpoždění to možná lze považovat za jakési znamení. „Jezdím pendolinem velmi často a zdržení téměř n takové nepříjemné. Vždycky za Ostravou si dávám kávu a tak jsem se i ten den těšila, až př já si ji budu moci objednat,“ vzpomínala Denisa Dybowiczová. Nápoje se však nedočkala. Vlak ujel jen pár kilometrů, když se na železničním přejezdu ve Studénce srazil s kamionem to strašně rychle. Já jsem seděla v zadní části vlaku, takže ten samotný náraz jsme téměř málo. Přímo v našem vagonu se zranil akorát jeden pán, který si rozrazil hlavu o sedačku, kapesníkem zastavili krvácení. Pak jsme se podívali ven a uviděli povalující se kolo od ka jsem si říkala, že je asi něco špatně,“ uvedla. Pomáhala při záchraně životů Zpočátku všichni cestující jen nervózně poposedávali na místech, až po chvíli se rozhodli „Vyšli jsme z vlaku a uviděli jsme, co se stalo. To už k nám běžel stevard a ptal se, zda lékař a když jsem mu řekla, že studuji medicínu, sdělil mi, ať jdu okamžitě s ním. Věděla následovat, takže jsem si automaticky sundala náramek, kdybych případně resuscitovala, sep sponky a běželi jsme k prvnímu vagonu, ze kterého zbyly jen trosky,“ poznamenala Denisa Dy Kolem postávali lidé a někteří z nich se také aktivně zapojili do záchrany raněných. „Pomá nebo šest, říkala jsem jim, co mají dělat. Já sama jsem se tak nějak přepnula do zcela aut přirovnala bych se k robotovi. Jeden pán měl například hlubokou sečnou ránu,takže jsem kři že potřebuji něco čistého, nakonec jsme si pomohli podhlavníkem ze sedačky,“ řekla. Záchranné složky dorazily na místo do osmi minut. I tak krátká doba však Denise Dybowiczov potvrdila, připadala jako věčnost. „Bylo to velmi dlouhé a nekonečné. Mezitím jsme se star někteří byli v bezvědomí, ukládala jsem je do stabilizované polohy. V praxi to při takovýc prostě funguje tak, že se zachraňují primárně lidé, kteří mají na přežití šanci. Lékaři se takovém počtu raněných starat o jednoho, u kterého je to beznadějné, tak to zkrátka je. A pak viděla, že ti, které jsem ještě před chvílí pomáhala zachraňovat, pak byli prohlášeni velmi těžké,“ uvedla. Záhy na místo neštěstí dorazila i letecká záchranná služba a Denisa za dobře odvedenou práci. Emoce byly obrovské Byla jednou z posledních, kdo na peróně ještě zůstali. „Sedla jsem si na zem,pohlédla na s ruce, rozklepala jsem se a začala plakat. Prostě to na mě dosedlo. Neuměla jsem to pochopi tím, že i když jsem udělala maximum, stejně jsem těm lidem nedokázala pomoci. Vždycky je a udělat něco než neudělat vůbec nic. Celé mé počínaní jsem v tu chvíli brala jako samozřejm Trest pro polského řidiče, který byl odsouzen na osm a půl let odnětí svobody a k tomu dos zákaz řízení, podle ní určitě není adekvátní k tomu, co se stalo. „Je celkem jedno, kolik životy už to těm lidem nevrátí. Já bych pro něj spíše volila jinou formu trestu. Ačkoli se jevit jako necitlivé a nehezké, možná než několik let vězení by mělo větší smysl ukázat mu těch lidí, které zabil, vždyť odešli úplně zbytečně. Co mě totálně překvapilo, byla jeho r vlastně na přejezd vjížděl, že pro něj červené světlo není dostačujícím ukazatelem, aby zů nepochopitelné,“ řekla Denisa Dybowiczová. Za svůj čin, prokazující rozvahu v kritické sit už vystudované lékařce, ve středu 24. února udělena Mimořádná cena rektora Univerzity Karl to překvapilo a moc si toho vážím. Vůbec jsem ale nevnímala, že bych měla dostat nějakou c způsobem být i inspirací pro ostatní, aby se nebáli v podobných situacích zapojit a projev příběh Denisa Dybowiczová. K tématu Nehoda se odehrála loni 22. července ve Studénce. Projíždějící pendolino se tam na železni srazilo s kamionem plně naloženým plechy. Jeho řidič vjel na přejezd i přesto, že už svíti výstražná světla a závory šly dolů. Zůstal mezi nimi zaklíněný a nehodě i přesto, že se st vlak zabrzdit, už nešlo zabránit. Řidič sám vyvázl téměř bez jakékoli újmy na zdraví, zato lidí ve vlaku bylo těžce zraněno, někteří s doživotními následky. Tři lidé srážku nepřežil Zdroj: Deník Opavský a Hlučínský Autor: Veronika Bernardová