Nynější rektor Univerzity Karlovy lékař Tomáš Zima už jako gymnaziální student věděl, čemu se bude celý život věnovat. Lákalo ho poznávání neznámého a toužil pomáhat pacientům tím, že najde způsob, jak se vyléčí nebo jak se jim uleví od utrpení. Už jeho středoškolská práce „Chromozomální odchylky neplodných mužů a žen“ dává správně tušit, že jeho obor nebude obyčejný. A není. Titul profesor získal v oblasti lékařské chemie a biochemie.

* Proč jste se stal lékařem?

Tíhnul jsem k přírodním vědám. Na gymnáziu jsem začal chodit do cytogenetické laboratoře na III. interní kliniku, kde jsem se učil stříhat chromozomy a poznával taje medicíny. Váhal jsem mezi přírodovědou a medicínou, v laboratoři mě zlákala právě medicína.

* Jméno jakého slavného českého lékaře vás napadá jako první?

Není jedno, je jich spousta. Neuroložka profesorka Soňa Nevšímalová, onkolog a hematolog profesor Pavel Klener, kardiochirurg profesor Jan Pirk, psychiatr profesor Cyril Höschl. To jsou ti, na něž si v tomto okamžiku vzpomínám. Řada z nich byla mými učiteli, mnozí jsou významní nejen pro českou, ale i pro světovou medicínu.

* Kolik lékařů už Univerzita Karlova vyslala do světa?

Číslo z hlavy samozřejmě neznám. Ale ročně v průměru absolvuje na Univerzitě Karlově asi sedm set lékařů. Za posledních sto let to tedy mohlo být kolem sedmdesáti až sto tisíci lékařů.

* Jaké z posledních lékařských objevů na UK opovažujete za významné?

Špičkový máme výzkum v oblasti neurověd - tedy zobrazování mozku, funkce mozku a jeho poznávání. A na světové úrovni jsou také naše práce společně s Akademií věd v oblasti vakcinace a nanotechnologií, které brzy začnou pomáhat pacientům.

* Můžete přiblížit, o co se jedná v oblasti vakcinace?

Kolegové hledali vakcínu, která člověku uškodí co nejméně. A jejich řešení by mělo eliminovat vedlejší účinky vakcín.

* A objevy nanotechnologií?

Výzkum nanotechnologií se nyní vyvíjí dvěma směry. Jeden řeší, jak s pomocí nanopartikulí dostat léky do buněk na přesně cílená místa. Druhý směr se věnuje nanomateriálům. Pro lepší představu uvedu příklad pacienta s popáleninami. Pacientovi vezmeme buňky z krve, dáme je kultivovat a na síti z nanovláken rychle vyrostou nové buňky, tedy základ kůže, který pak dáme pacientovi zpátky.