Přejete si, aby vás v čekárně pojilo s ostatními pacienty i něco jiného, než mlčenlivé čekání? Rozbilo se vám auto a nevíte, jak se objednat do servisu, protože máte zábrany komunikovat v češtině? Pomůžeme vám se rozmluvit i zvládnout písemnou komunikaci. Stačí si udělat čas po dobu šesti týdnů.
Nevěříte? Tak si přečtěte, co nám poslala Anna Počtarenková, která se češtinu učila prezenčně na Šestitýdenních kurzech pro cizince v centru Prahy ve Voršilské ulici. „Již po měsíci kurzu jsem mohla telefonicky (!) objednat maminku k doktorce, všechno jí na konzultaci vysvětlit a také domluvit opravu auta v servisu. Byl to zázrak!“
Recept na pokrok ve studiu češtiny je jednoduchý: v kurzu využíváme učebnici Lídy Holé Česky krok za krokem, která rozvíjí komunikační dovednosti na základě každodenních komunikačních situací. Kromě toho, že zohledňuje praktické potřeby studentů češtiny umožňuje vyučujícím variabilní přístup k výuce. V hodinách se tak studenti naučí, jak pozvat kamarády na návštěvu nebo jak se naopak na návštěvě chovat.
Osvojit si češtinu ovšem znamená stále hledat nové možnosti vyjadřování, zkoušet přesnost používaných obratů i objevovat zvučnost jazyka a nové obzory, které otevírá vyšší stupeň jazykové vybavenosti. Ideální pro výuku jsou proto cvičení, které lektorky připravují na interaktivních tabulích. Studenti si například u hraní pexesa propojují vizuální znaky se slovy, zapojují se do soutěží v týmech a komunikují mezi sebou česky. „Hodně jsme si diskutovali o zajímavých tématech, měli jsme mnoho interaktivních her, zpívali jsme písničky a sledovali videa,“ popisuje způsob výuky Anna. Interaktivní přístup vyučujících ovšem nekončí u tabule, chodí třeba se studenty ověřovat probranou slovní zásobu a výslovnost do kavárny. Probranou slovní zásobu i fonetiku si studenti vyzkouší při objednávání kávy nebo placení kartou naostro a ztrácí zábrany a získávají jistotu při komunikaci.
Lektorka Kateřina Švehlová například studentům doporučuje české filmy, na které se mají podívat, protože jim osvětlí reálie. Vánoční zvyklosti dokumentují Pelíšky, ale i dílo Miloše Formana se hodí pro rozšiřování povědomí. Velkou výhodou vysokoškolsky vzdělaných pedagogů Univerzity Karlovy je poskytovaná metodická podpora.
„Ačkoli se šest týdnů zdá jako krátká doba,“ vysvětluje Kateřina: „je pro nás velkým zadostiučiněním viditelný pokrok studentů. Mám radost, když se mi třeba ukrajinské maminky chlubí, že zvládly napsat omluvenku dětem do školy v češtině.“ Snaha zapojit se do společnosti a komunikovat v češtině spojuje všechny účastníky kurzů i proto pravidelně využívají možnost samostudia v prostorách výukového centra. Lektoři studenty pravidelně testují a poskytují zpětnou vazbu, aby mohli sledovat svůj pokrok. „Děkuji paní Olze Kirchen, koordinátorce jazykových programů, za výbornou organizaci a jasnou komunikaci. Všechno fungovalo jako hodinky. Je mi 46, ale znovu jsem cítila, jak úžasné je studovat. Děkuji za výuku a inspiraci, ÚJOP,“ zakončila svoji pochvalu našemu týmu Anna Počtarenková.
Text: Petra Köppl
Anna Počtarenková
Měla jsem štěstí, že jsem se učila v intenzivním kurzu ÚJOP.
Abychom se do tohoto kurzu dostala, musila jsem již prokázat elementární umění češtiny
(možna A1, nevím). Byl tam online gramatický test a ústní pohovor. Už na pohovoru jsem pochopila, že ÚJOP jsou opravdoví profesionálové.
Kurzy trvaly téměř dva měsíce. Ve skupině bylo asi 15 studentek z Ukrajiny — různého věku, z různých měst a s různým vzděláním. Studovali jsme 5 akademických hodin každý pracovní den, a to umožňovalo do jazykového prostředí.
Nejen jsme si cvičili gramatiku a četli o životě Evy, Petra a paní Hanušové v učebnice Lídy Holé „Česky krok za krokem“ (ta učebnice je taky dobrá). Hodně jsme si diskutovali o zajímavých tématech, měli jsme mnoho interaktivních her, zpívali jsme písničky a sledovali videa.
Bylo pro mě velmi důležité překonat svůj strach z mluvení. Již po měsíci kurzu jsem mohla telefonicky (!) objednat maminku k doktorce, všechno vysvětlit jí na konzultaci a také domluvit opravu auta v servisu. Byl to zázrak!
Měli jsme dvě učitelky, které dokonale se doplňovali. Paní Ivana Chochrunová je zkušená metodička. Paní Kateřina Svehlová dokazuje podat takové ilustrace z živého jazyka, že i těžká gramatika se stává „brnkačkou“.
Obě učitelky jsou profesionální, zodpovědné, talentované a mají skvělý smysl pro humor. Díky nim to nebyly jen kurzy češtiny, ale i program kulturní adaptace a vlastně i psychická podpora. A když je ve vaší rodné zemi válka, potřebujete podporu. Chtěla bych poděkovat učitelkám za trpělivost, protože jsem ukrajinská filoložka a proto o přestávkách jsem mučila je lingvistickými otázkami.
Děkuji paní Olze Kirchen, koordinátorce jazykových programů, za výbornou organizaci a jasnou komunikaci. Všechno fungovalo jako hodinky.
Je mi 46, ale znovu jsem cítila, jak úžasné je studovat. Možná jednou vstoupím na Karlovu univerzitu, proč ne? Děkuji za výuky a inspiraci, ÚJOP! (A omlouvám se za chyby, v češtině jsem začátečnice))
S pozdravem,
Anička Kočičí (Anna Počtarenková)
