Aktuality nové - 3 sloupce

Rektorka pozvala do Karolina nejúspěšnější sportovce, olympioniky

Aby vyjádřila osobní obdiv a poděkovala za vzornou reprezentaci Univerzity Karlovy na sportovních kolbištích – na pařížské olympiádě a paralympiádě či na světovém akademickém kanoistickém mistrovství –, pozvala „své“ reprezentanty 12. listopadu 2024 do Karolina rektorka Milena Králíčková.

„Přeji vám hlavně pevné zdraví, ať můžete skvěle rozvíjet jak svou profesní kariéru – studijní či již v zaměstnání –, tak si plnit další sportovní sny. Rozdáváte radost nejen svým nejbližším, spolužákům či vyučujícím, ale i celé univerzitě a celému českému národu. Moc vám za to děkuji,“ uvedla Milena Králíčková na úvod komorní akce.

Symbolicky oslavit již dosažené a připít si na další úspěchy přišli do Karolina surfařka Kateřina Švíková (FSV), volejbalista Ondřej Perušič (PF a FF), jachtařka Sára Tkadlecová (MFF), atleti Eliška Martínková (FSV) a Eduard Kubelík (FTVS) s Matějem Ščerbou (MFF), paradrezurní jezdkyně Anastasja Vištalová (PF), paraolympijský atlet František Serbus (FTVS). Doplnila je kanoistka Alžběta Veverková (1. LF), v září stříbrná akademická mistryně světa v ultramaratonu. Bohužel, řady do Karolina pozvaných sportovců prořídly kvůli nemocem.

Para/olympiády plné zážitků

Sportovci se s rektorkou podělili o nejzajímavější okamžiky, které jejich účinkování na prestižních celosvětových akcích doprovázely...

„Naše jezdecké soutěže probíhaly v impozantním prostředí v areálu zámku Versailles (Château de Versailles). Pro každého z účastníků byla čest závodit v místě historicky spojeném se vznikem jedné z prvních jezdeckých škol v Evropě (na dvoře francouzského krále Ludvíka XV působil mistr jezdectví François Robichon de La Guérinière, který od roku 1716 vedl jezdeckou školu ve Versailles – pozn. red.). Navíc Francouzi byli našimi nadšenými fanoušky, a že se jich na tribunách sešlo na šestnáct tisíc, pokaždé bylo vyprodáno. Atmosféra byla kouzelná, ale pro naše koně – senzitivní zvířata – malinko překvapivá,“ prozradila trojnásobná účastnice her Anastasja Vištalová.

„Stadion, kde se odehrávala atletika, byl obrovský, vešlo se do něj 80 tisíc lidí a mnohdy byl plný už od rána. Asi nikdy jsem nezažil tak skvělou atmosféru už při samotné kvalifikaci, která probíhala dopoledne,“ zavzpomínal tyčkař Matěj Ščerba. A jedinečnou atmosféru si pochvalovala jak chodkyně Eliška Martínková, tak beach volejbalista Ondřej Perušič: „Plážový volejbal nepatří k masovým sportům. Navíc při předposlední olympiádě diváky zavřel doma covid. Letos jsme si to vynahradili a bylo to kouzelné. Navíc s námi vše mohli prožívat naši nejbližší, kteří přijeli fandit.“

„My měly základnu v Marseille, kde byl relativně klid. Když jsme mohly vyjet do Paříže, do epicentra her, byl to pro nás taky velký zážitek, hlavně proto, že jsme mohly nasát olympijskou atmosféru, která se od té marseillské podstatně lišila. Skvělá byla i párty v Českém domě,“ potvrdila s úsměvem za ženskou část jachtařské reprezentace Sára Tkadlecová.

František Serbus je atlet – paralympionik házející kuželkou. I on, jak přiznal, nikdy nezapomene na atmosféru diváky zaplněného atletického stadionu. Svůj pařížský příběh – od nominace přes závod až po návrat domů – profesí grafik zachytil v časopise vydávaném FTVS UK. Na památku jeden výtisk věnoval rektorce. Mimo jiné v něm čtenář najde zážitky ze setkání s prezidentem ČR, dočte se o sedmihodinovém medailovém ceremoniálu na Champs-Élysées a usměje nad příhodou z prohlídky na letišti, kde si českého atleta dobírali z toho, že má v kuželkách ukrytou zbraň.    

Jedno velké společenství

„Mě nadchlo, že i když zastupujeme různá sportovní odvětví, tak na olympiádě a paralympiádě vytvoříme jednoho velkého společenství. A lidé, byť do té doby sportem neoslovení, se stanou aktivními fanoušky a pravidelnými nadšenými diváky,“ poznamenal sprinter Eduard Kubelík.  Jeho slova potvrdila rektorka, když přiznala, že pařížskou olympiádu s napětím sledovala během dovolené: „Viděla jsem mnoho sportovních odvětví, která bych jinak nesledovala. Dovolím si poznamenat, že s podobnými pocity, jaké máte vy, se setkávám ve výzkumu: Když se potkáváme na vědeckých konferencích, je úplně jedno, odkud na ni lidé přijedou. Spojuje nás společná práce a nadšení.“

Text: Marcela Uhlíková

Foto: Michal Novotný   

Datum: 12. 11. 2024