Aktuality nové - 4 sloupce

Vánoční koncert Orchestru a Sboru UK rozezněl aulu Karolina

S radostí a plesáním přijali posluchači vystoupení Orchestru a sboru Univerzity Karlovy. Pod taktovkou dirigenta Haiga Utidjiana zazněla letos po několikaleté pauze, vynucené covidem, opět tradiční Česká mše vánoční J. J. Ryby, a také Orchestrální suita J. S. Bacha.

V úvodu večera hosty přivítala rektorka Milena Králíčková a popřála všem krásné prožití vánočních svátků. Poté už na podium nastoupili členky a členové Orchestru UK s nastudováním Orchestrální suity H moll č. 2, BWV 1067 Johanna Sebastiana Bacha.

Jak byl s koncertním provedením suity a sólovým výkonem flétnistky Michaely Dankové spokojen dirigent? „Snažili jsme se zahrát Bacha s lehkostí, vhodným francouzským stylem a s ornamentací, která tvoří harmonické napětí, a zároveň bez dogmatických a antimuzikálních excesů ‚historicky informovaného‛ hnutí. Sólistka, koncertní mistryně, moje asistentka a já jsme se na konci minulého semestru sešli a dohodli na jistých stylových záležitostech. Pak už bylo jednoduché získat orchestr na naši stranu!“ komentuje výsledek Haig Utidjian.

„Michaela hraje v našem orchestru od prvního ročníku na lékařské fakultě, nyní je již mezinárodně uznávanou mladou neuroložkou ve Fakultní nemocnici v Motole. Začala tím, že hrála druhou flétnu na všech našich koncertech. Poslední dobou úžasně rozkvetla a udělala velký pokrok, takže když se uvolnilo místo první flétny v orchestru, nabídl jsem jí ho. Jakmile to pandemie umožnila, poskytl jsem jí několik menších sólových příležitostí během různých komorních vystoupení a Bach logicky následoval. Bylo mi jasné, že Michaela tuto pro flétnisty náročnou skladbu zahraje bravurně a s citlivosti a sólo jsem jí nabídl s velkou radostí. Věřím, že se Bachova suita v našem provedení posluchačům líbila jak ve Velké aule Karolina, tak při repríze v kostele Nejsvětějšího Salvátora, a že jsme mohli předat i něco z našeho nadšení,“ doplňuje.

Zpívat, svatý, láska: s lehkostí a procítěně

Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby se hraje už skoro 230 let. V období adventu a Vánoc ji zpívá mnoho sborů po celé republice. Je možné do provedení vnést něco nového? Jaká je Rybovka v pojetí Haiga Utidjiana a univerzitních hudebních těles?

„Rybovka je bohužel obětí vlastního úspěchu. Sice je zpívaná všude, ale málokdy způsobem, který by se mi líbil,“ říká dirigent. „Naším cílem je provést Rybovou mši tak, jako kdyby ji složil třeba Josef Haydn – tj. provést ji důstojně, stylově, s lehkostí a s důrazem na verbální text, ale bez ošklivých akcentů v místech, kde český text nesmí mít důraz. Navíc již asi deset let využíváme poznatky edice Milana Kuny, jenž studoval notový materiál z Rožmitálu – bohužel Rybův rukopis se nedochoval. Rybovka v Kunově edici je průhledná, světlá, graciózní, všechno půvabně tancuje. A právě o toto usilujeme i v našem provedeni. Musím nechat na posluchačích, aby posoudili, do jaké míry se nám daří splnit tento ideál. Zároveň je pro mě Rybovka stále vzrušující, neboť pokaždé ji hrajeme trochu jinak – toto dílo nám poskytuje mnoho možností a každá varianta má svoje vlastni kouzlo. Sbor, orchestr i sólisté mě musí při koncertu pozorně sledovat, neboť si nemohou být jisti, co přesně přijde!“

Akustika Velké auly je navíc trochu specifická, zvuk se odráží dozadu a zpět, sbor ani sólisté se tedy nemohou orientovat podle zvuku orchestru. V předvečer koncertu proto proběhla společná zkouška přímo na místě, aby se obě tělesa sladila a přizpůsobila zdejším podmínkám a výsledek byl ještě dokonalejší. „Paní Barnová z Organizačního oddělení je velice ochotná a nápomocná, vážím si její laskavosti nám aulu večer před vystoupením otevřít,“ oceňuje vstřícnost ze strany univerzity Haig Utidjian.

Pohled do sborového zákulisí

Univerzitní sbor tvoří zejména studenti a nedávní absolventi Univerzity Karlovy. Zapojují se do něj i studenti, kteří přijíždějí na UK v rámci programu Erasmus. „Sbor má kolem 40 členů, ačkoliv poslední dobou kvůli sezónním virózám fungujeme v nižších počtech,“ upřesňuje dirigent. „K našemu potěšení poslední dobou roste počet studentů z různých evropských zemí z programu Erasmus; každý nový přijíždějící dostává informace o našem orchestru a sboru a mnozí se rádi připojí a zjišťují, že je to skvělý způsob, jak vytvořit přátelství v českém prostředí. Kéž by se nově nastoupivší čeští studenti o nás také více dozvěděli! Jediná nevýhoda „Erasmáků“ je, že je nutno se s nimi loučit na konci semestru, zatímco čeští studenti většinou zůstávají několik let; k mému velkému potěšení s námi mnozí zpívají či hrají i jako absolventi, což je hudebně velmi prospěšné a pomáhá se stabilitou a dlouhodobým růstem obou našich souborů. Orchestr může čítat až 80 členů. Počet se mění dle repertoáru – některá větší díla vyžadují externisty, jiná mají komornější obsazení či vyžadují pouze smyčce,“ vysvětluje Haig Utidjian.

Sbor pravidelně zkouší každou středu od 17 do 19 hodin v Charvátově sále v prostorách III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK. Zkoušky jsou kvůli zahraničním studentům vedeny částečně v angličtině a panuje na nich nesmírně příjemná atmosféra a veselá nálada. Šéfdirigent Haig prokládá zpěv zábavnými historkami a pozitivní přístup neztrácí ani ve chvíli, kdy nejde vše tak, jak by mělo. Jeden příklad za všechny, po ne zcela vydařeném kusu skladby: „Dámy, jsem okouzlen vaší přítomností, ale ne bohužel z vašeho zpěvu,“ upozorňuje soprány na to, že pasáž nezazpívaly čistě. Když zkoušku končí slovy: „Čas prchá jako splašená mrcha!“ je skoro těžké uvěřit, že trvala dvě hodiny – v tvůrčí, pospolité atmosféře čas opravdu utekl až příliš rychle.

Text: Tereza Kůstková

Foto: Vladimír Šigut