ÚJOP jako škola zážitků. Rozhovor s japonskou umělkyní Moemi Yamamoto

Před pěti lety, poté, co procestovala Evropu i žila opět v Japonsku, vystudovala intenzivní kurz českého jazyka na ÚJOP. To jí umožnilo úspěšně složit přijímací zkoušky na vysněnou Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze a následně se naplno věnovat kariéře respektované malířky, kterou dnes Moemi Yamamoto rozhodně je.

Vaše cesta do Česka vedla přes nejrůznější evropské země. A jak se vám tu žije ve srovnání s životem v Japonsku a pak i jiných evropských státech? Proč u vás pro život zvítězila zrovna Praha?

Do Evropy jsem přijela, když mi bylo kolem dvaceti. Tehdy jsem již studovala na tamní Akademii výtvarných umění. Během školních prázdnin jsem poprvé cestovala do Řecka. Potom po absolvování školy do Itálie. Dalších sedm let jsem v Japonsku pracovala v jedné firmě a v rámci služební cesty jsem cestovala po Španělsku. Pak jsem v té firmě skončila, protože jsem vždy snila o životě v Evropě. Byl to pro mě první krok, abych si tento sen splnila. Ale nevěděla jsem, kde to pro mě bude nejlepší. Tentokrát jsem cestovala po Polsku a Česku.

O západní Evropě můžete v Japonsku získat dost informací, ale o té střední se tam moc nedozvíme, proto pro mě byla taková záhadnější a lákala mě více. Pak jsem tedy chtěla v Polsku nebo Česku najít to nejlepší město pro svůj život. Ještě než jsem poprvé přijela do Prahy, už jsem si trochu myslela, že by to pro mě mohlo být to ideální město. Jsem totiž velká fanynka Kafky a Praha vypadá jako takové magické město, které Kafka popisoval ve svých knihách. Proto jsem se rozhodla, že tady zkusím bydlet.

Potom jste se hned rozhodla, že se chcete naučit česky?

Ano. Moje angličtina stejně nebyla moc dobrá a taky jsem usoudila, že abych mohla víc poznat místní kulturu a komunikovat s Čechy, bez češtiny to nepůjde.

Co vás nejvíce překvapilo či stále překvapuje na české společnosti?

Překvapilo mě třeba to, že se Češi oblékají, jak chtějí. V Japonsku, když máte chuť si něco obléct, hodně přemýšlíte nad tím, co na to ostatní. V Česku se lidé oblékají podle mě moc pěkně a originálně, různě kombinují barvy, mně se to líbí. Taky mě překvapilo, jak většina Čechů neschovává své emoce a upřímně říkají to, co si myslí. V Japonsku je to spíš naopak, skrýváme své pocity, abychom někoho neurazili nebo aby nás někdo třeba nepomlouval. Tady ta upřímná společnost mi rozhodně sedí víc.

Co vám osobně přineslo stadium na ÚJOP?

Dělala jsem intenzivní kurz češtiny na Albertově, celkem jeden a půl roku. Během těch tří semestrů jsem se naučila komunikovat v českém jazyce na základní úrovni. Učili jsme se i praktické dovednosti, jak v češtině třeba telefonovat nebo psát e-maily. Vzpomínám, jak jsme se třeba zkoušeli telefonicky objednat k lékaři, ke kadeřníkovi nebo si objednat nějaké zboží, rezervovat si stůl v restauraci. To mi všechno hodně pomohlo, navíc jsme se dozvěděli i zajímavosti o české kultuře. Taky jsem stále v kontaktu s několika bývalými spolužáky, kamarády z ÚJOP.

Jak vám studium na ÚJOP pomohlo v následném studiu na AVU?

Velmi, myslím, že bez studia na ÚJOP bych nemohla dostat dobrý výsledek u přijímaček na AVU. Měla jsem úroveň B2, díky které jsem rozuměla všemu, na co se mě u zkoušek ptali. Samotné studium pak pro mě představovalo další výzvu, každou přednášku jsem si nahrávala a doma opakovaně poslouchala, abych všemu porozuměla.

A v současné kariéře malířky používáte češtinu na denní bázi?

Úplně každý den asi ne, ale když mám příležitost, třeba i na vernisáži, kde musím něco vysvětlit ke své tvorbě, ráda ji využiju. Práce malířky je jinak spíš spojená s tím, že se soustředím na samotné malování. Naštěstí mám sdílený ateliér a kolem tvoří další umělci, tak když potkám třeba kamarády odnaproti, češtinu také využívám.

Na čem momentálně pracujete a jaké mate vize?

Připravuju různé výstavy. Zrovna předevčírem jsem dodělala třeba obraz, který vidíte za mnou, ten chci umístit na skupinovou výstavu v pražské Bold Gallery, která bude mít téma Ma_Scary. Na letošek jinak chystám ještě pět výstav, takže musím opravdu hodně makat. Motivuje mě dost i to, že díky sběratelům a samotným galeriím je poptávka po mých obrazech opravdu hodně vysoká. Většinou platí, že jak obraz domaluju, je hned prodaný.

To je skvělé. Na kterou z chystaných výstav se nejvíc těšíte?

Asi na tu na Mezinárodní tržnici na Taiwanu, to bude určitě skvělé. Minulý rok jsem se poprvé zúčastnila mezinárodního trhu v Barceloně a určitě chci vystavovat v dalších zemích, tak doufám, že se mi to podaří.

Moc držíme palce. A na závěr, proč byste doporučila studium na ÚJOP studentům, třeba přímo těm z Japonska?

Učitelé na ÚJOP jsou moc sympatičtí, milí a podle mě dělají svou práci rádi. Mohla jsem taky zažít různé aktivity jako třeba koncerty a výstavy. Vzpomínám i na setkávání s českými studenty. Pro mě jako pro Japonku nebylo na začátku semestru snadné se tady s někým seznámit, ale díky těmto akcím ÚJOP, jmenují se Najdi si svého Čecha, jsem se mohla seznámit třeba s českými studenty Japanologie z Univerzity Karlovy. Potkala jsem tak české kamarády, se kterými dodnes udržuji kontakt. Dokonce jsem stále v kontaktu s jednou učitelkou, i když jsem dostudovala už před pěti lety. Občas mi píše, jak se mám, co výstavy... Takovou učitelku jsem nikdy předtím nepotkala. ÚJOP zkrátka podle mě není obyčejná jazyková škola, poskytuje zážitky, které pomáhají k tomu si život tady užít.